Czenglish I
Czenglish neboli „češtino-angličtina“ či „česká angličtina“ je termín používaný k popisu směšování češtiny s angličtinou, obvykle v komunikaci, ať už úmyslně nebo neúmyslně. Jedná se o kombinaci českých a anglických slov, frází nebo gramatiky v jediné větě nebo konverzaci. Tento jev může vzniknout zejména v důsledku anglického vlivu na český jazyk v oblastech, jako jsou technologie, obchod, média a kultura.
Czenglish je často považována za nedbalou či nevhodnou formu komunikace, zejména v oficiálních nebo profesionálních situacích, ačkoli v běžném hovoru může být akceptována nebo dokonce běžně používána. Czenglish není lingvisty uznávána za ustálený slang, nářečí ani jazyk, označuje spíše náhodný výskyt různých typů chyb.
Vzniká nejčastěji tak, že chceme něco vyjádřit anglicky, ale pod vlivem své mateřštiny použijeme formulaci, která se sice tváří jako anglická, ale ve skutečnosti anglická není. Czenglish tvoří specifické chyby, kterých se v angličtině dopouštějí Češi. Největší zákeřnost této zkomolené angličtiny spočívá v tom, že se umí krásně zamaskovat, takže člověk často netuší, že to, co pronáší či píše, má s opravdovou angličtinou společného výrazně méně, než by si přál.
Češi rozumí Czenglish zpravidla stejně dobře jako správné angličtině. Anglicky hovořícím lidem, kteří neznají dobře češtinu nebo jiný podobný jazyk, však někdy může trvat déle, než pochopí správný význam, a někdy může věta v angličtině nabýt zcela jiného významu, než jaký byl českým mluvčím zamýšlen, což může vést ke zmatení, nedorozumění nebo trapné situaci.
Možná jste se už s termínem pro „českou angličtinu“ setkali. Pokud ne, tak si jej můžeme jednoduše vysvětlit jako anglické věty a výrazy vycházející ze špatně či doslovně přeložených výrazů českých. Jedná se o věty, které by často rodilým mluvčím nedávaly vůbec smysl, ale Čech (nebo Slovák) by vám nejspíše rozuměl. V té nejextrémnější podobě by to mohlo vypadat například následovně:
Your eyes September. (Tvé oči září.)She is lubricated like a fox. (Je mazaná jako liška.)He vomitted a long postcard on her. (Vrhl na ni dlouhý pohled.)
Jak vypadá Czenglish v praxi?
Abychom se dokázali Czenglish zbavit, musíme nejprve zjistit, jak vzniká v každodenním životě. Ne všechna anglická slova, výrazy, zvuky či gramatické jevy mají v češtině svůj ekvivalent a totéž platí opačně. Když na takovou nesrovnalost narazíme, často se automaticky snažíme najít něco, co se danému jevu z našeho pohledu nejvíce blíží.
Do této skupiny patří například zvuky, jež se používají v anličtině, ale čeština je nezná. Je rozdíl, když je něco "bad" (špatné) či "bed" (postel), nebo když někomu oznámíte, že jste "vet" (veterinář) nebo "wet" (mokrý).
Dalším příkladem mohou být nedorozumění způsobená rozdíly v gramatice. Čeština například na rozdíl od angličtiny nerozlišuje mezi průběhovým a prostým časem, takže na anglickou otázku "What do you do?“, která se týká zaměstnání, neodpovíme "I´m a teacher.“, ale třeba "I´m reading a book.“, jako by šlo o otázku na to, co děláme právě teď. Ta by však zněla: "What are you doing?“.
Čeština a angličtina obsahují slova, která jsou si na pohled velmi podobná, mají však jiný význam, případně se jejich význam překrývá pouze částečně. "Sympathetic girl" neznamená „sympatická", ale „soucitná dívka". Když někomu oznámíte, že máte "brigade", neříkáte mu, že jste si našli krátkodobé zaměstnání, ale že vám patří „skupina hasičů" či „vojáků".
Pokud prohlásíte, že navštěvujete „gymnasium", budou si o vás posluchači myslet, že musíte být fit, protože "gymnasium" v angličtině znamená „tělocvična" (odtud běžně užívaná zkratka "gym"). „Gymnasium" se totiž řekne "grammar school". A když budete popisovat, co vás naučil váš "chef", je jasné, že pracujete v kuchyni, protože "chef" není „šéf", ale „šéfkuchař". Anglický výraz pro „šéfa" je "boss". Dále třeba "soda" v angličtině znamená „sladký nápoj", ne „sodovka".
S Czenglish souvisí také jev, který bychom mohli pojmenovat "overgeneralisation“. Jde o situace, kdy určité pravidlo uplatňujeme i v případech, na něž se nevztahuje. Krásným příkladem je předložka na, která se do angličtiny nejčastěji překládá jako "on". Máme radost, že jsme se naučili jednoduchou poučku a dáváme "on" všude tam, kde bychom v češtině použili „na". Jenomže pak potřebujeme říci „na světě", „na obrázku" či „na záchodě" a na-razíme. Ve všech těchto případech se totiž používá předložka "in" - "in the world", "in the picture", "in the toilet".
Podobné chyby se dopouštíme při odvozování názvů povolání od sloves: kdo „učí" - "teach", je "teacher", kdo řídí - "drive", je "driver", kdo „uklízí" - "clean", je "cleaner". Pravidlo se zdá být jasné. Stejně tedy postupujeme, když chceme pochválit kuchaře, který skvěle vaří - "cook", a řekneme mu: "You are a great cooker.“ čímž mu ovšem sdělíme, že je „skvělý sporák". „Kuchař" se anglicky navzdory výše popsanému pravidlu řekne pouze "cook".
Jistě víte, že množné číslo se v angličtině tvoří připojením koncovky -s (car - cars, leg - legs, eye - eyes). Když ale zalichotíte dívce svých snů, že má krásné vlasy - "hairs", setkáte se v lepším případě s údivem. I „chlupy" - "hairs" mohou být nádherné, vhodnější by však bylo zvolit jiný kompliment. „Vlasy" jsou pouze "hair".
Čeština a angličtina jsou jazyky s různou strukturou, gramatickými pravidly, slovními spojeními a frazeologií, proto řadu vět nelze překládat doslovně. Čeština má totiž ve srovnání s angličtinou flexibilnější slovosled. Doslovný překlad českých vět, při němž zachováme stejné pořadí slov, proto může mít v angličtině zcela jiný význam, nebo vůbec nemusí dávat smysl. V anglických oznamovacích větách platí pomůcka SWOMPT: nejdříve uvádíme podmět - subject, pak přísudek - verb, následně předmět - object a teprve potom příslovečná určení - place, time.
Do této kategorie spadají také chyby vzniklé doslovným překladem českých ustálených spojení. Zde je několik příkladů: „rodinný dům" je v angličtině "house", nikoli "family house", „Mám dnes narozeniny.“ se neřekne "I have my birthday today.“, ale "It´s my birthday today.“ a věta „Mám dobrou náladu.“ není "I have a good mood.“, ale "I´m in a good mood.“
Pokud bychom pojem Czenglish chápali o něco šířeji a neomezovali jej na čistě jazykové jevy, můžeme jako další důvod uvést i odlišnosti v některých kulturních zvyklostech. Za úmyslnou hrubost může mnoho lidí považovat, pokud o něco žádáte a zapomenete při tom použít slovo "please“.
Zajímavým zjištěním je to, že v anglofonních zemích se před jídlem nic nepřeje. Pokud byste přesto měli neodbytnou touhu něco říci, můžete použít frázi "Enjoy your meal.“ případně "Bon appétit.“. Zlé jazyky tvrdí, že za absenci tohoto přání v angličtině může nevalná kvalita tamních pokrmů - jinými slovy, prý moc není k čemu si přát.
Různé Czenglish výrazy vnikají asi nejčastěji tak, že si poctivě vyhledáme potřebné slovíčko ve slovníku a použijeme jeho překlad, aniž věnujeme pozornost jeho dalším významům. Pokud někdo překládá v anglické verzi českého jídelního lístku „oblohu" jako "sky" nebo jestliže hledáte východ z budovy a ptáte se "Where is east?“ místo "Where is the exit?“ může to být poněkud matoucí.
