Tichý způsob - The Silent Way

Tichý způsob - Silent Way je alternativní metoda výuky cizích jazyků, kterou vytvořil pedagog a psycholog Caleb Gattegno na počátku 70. let 20. století ve Spojených státech. Její hlavní myšlenkou je, že odpovědnost za učení nesmí ležet pouze na učiteli, ale primárně na studentovi. Tato metoda vychází z předpokladu, že studenti jsou schopni se jazyk naučit aktivním objevováním a samostatným řešením problémů. Učitel zde vystupuje spíše jako průvodce než jako tradiční přednášející.

Charakteristickým prvkem této metody je používání barevných tyčinek (tzv. Cuisenaire rods) a barevných fonetických tabulek, které studentům vizuálně pomáhají objevovat jazykové struktury a pravidla. Tyto pomůcky slouží jako neverbální signály, které studenty vedou k uvědomění si vlastních chyb a k hledání správného řešení. Proces učení je tak hlubší a zapamatovatelnější, protože vyžaduje aktivní účast a intelektuální zapojení.

Učitel během hodiny mluví co nejméně – často pouze tehdy, když chce studenty navést správným směrem nebo potvrdit jejich hypotézu. Studenti naopak mluví co nejvíce a jsou vedeni k tomu, aby si sami kladli otázky, tvořili věty a zkoušeli nové jazykové konstrukce. Základním cílem není jen reprodukce správných vět, ale pochopení principů, které jazyk řídí. Tento přístup podporuje samostatnost studentů a rozvoj jejich schopnosti aktivně používat jazyk v různých situacích.

Metoda je založena na přesvědčení, že učení prostřednictvím objevování je efektivnější než pouhé napodobování a opakování. Tím, že jsou studenti nuceni samostatně přemýšlet, rozvíjejí nejen jazykové dovednosti, ale také svou zodpovědnost, koncentraci a logické myšlení. Tento způsob výuky však vyžaduje vysokou míru motivace a ochoty studentů zapojit se do náročnějšího učebního procesu.

Tichý způsob může být velmi přínosný pro studenty, kteří preferují aktivní přístup k učení, mají analytické myšlení a nebojí se výzev. Zároveň ale klade nároky i na samotného učitele, který musí být dokonale obeznámen s jazykem, didaktikou i metodickými prostředky. Je vhodné tuto metodu kombinovat s dalšími přístupy, aby byly pokryty různé styly učení a potřeby všech studentů.

Charakteristika:

Minimalizace verbálního učitele: Učitel používá minimální množství slovních pokynů a návodech, umožňuje studentům převzít aktivní roli ve svém učení.
Důraz na učení sebevědomě: Studenti jsou povzbuzováni k objevování jazyka sami, což podporuje jejich sebevědomí a nezávislost.
Využití didaktických pomůcek: Učitelé používají didaktické pomůcky, jako jsou tyčky, barvy, tabulky, atd., k vizualizaci jazykových konceptů a struktur.
Zaměření na fonetiku: Metoda tichého způsobu dává velký důraz na fonetickou praxi a výslovnost.

Výhody:

Aktivní účast studentů: Tato metoda podporuje aktivní účast studentů a pomáhá jim rozvíjet své vlastní myšlení a řešit problémy.
Individualizace výuky: Studenti mohou pracovat v různém tempu a zaměřovat se na své individuální potřeby a úrovně.
Zdůraznění důležitosti učení autentickým jazykem: Tichý způsob klade důraz na autentické používání jazyka a na přirozené vzorce jazyka.
Rozvoj sebevědomí a samostatnosti: Studenti jsou povzbuzováni k objevování jazyka sami, což podporuje jejich sebevědomí a schopnost učit se samostatně.

Nevýhody:

Potřeba odborných znalostí: Tichý způsob vyžaduje od učitelů hlubší porozumění jazykové struktury a konceptů, což může být náročné pro začínající učitele.
Omezení komunikace: Metoda může omezit možnosti komunikace mezi učitelem a studenty a mezi samotnými studenty.
Nízká interakce: Studenti nemají tolik příležitostí k aktivnímu konverzování, což může omezit jejich schopnost rozvíjet praktické komunikační dovednosti.
Náročnost implementace: Zavedení metody může vyžadovat čas a úsilí, protože se jedná o odlišný přístup k výuce než tradiční metody.