Audiolingvistická metoda - The Audiolingual Method

Vznik audiolingvistické metody je spjat s 2. světovou válkou. Právě během této doby vznikla v USA metoda, která nabízela naučení se cizího jazyka za velmi krátkou dobu, což bylo vzhledem k situaci nezbytné, někdy proto bývá nazývána the Army Method. Audiolingvistická metoda tedy vznikla převážně za vojenským účelem, a to naučit co nejvíce lidí v co nejkratším čase cizí jazyk.

Základem této metody byl, stejně jako u přímé metody, mluvený projev se správnou výslovností, přičemž velký důraz se kladl na gramatiku. Mimo jiné se také usilovalo o to, aby studenti byli schopni rychle a správně reagovat v každodenních situacích, disponovali širokou slovní zásobou a uměli ji vhodně využít. Mezi nejdůležitější principy metody patří důraz na komunikaci a drilová cvičení.

Upřednostňuje se mluvená podoba jazyka před psanou a charakteristická je situativnost, tzn. osvojení si určitých zažitých modelů, např. na úřadě, v obchodě, u lékaře... Jazyk získáváme na základě odposlechu a následné nápodoby. Gramatické struktury se učí v přesném pořadí, nejdříve jednodušší struktury, posléze ty složitější intuitivním způsobem. Metoda drilu je hlavní aktivitou v procvičování jazyka a důraz je kladen spíše na strukturu jazyka než na obsah a význam.

Učitel je vnímán jako autorita, je středem pozornosti  a určuje ráz hodiny. V hodinách je používán pouze cizí jazyk. Učitel je iniciátorem veškeré interakce mezi učitelem a studenty i studenty navzájem. Naopak studenti, ve srovnání  s přímou metodou, ztrácejí svoji možnost spontánně se projevit a aktivně se zapojit do výuky.

Hodina často začíná rozhovorem, popisem obrázku nebo předmětu. Studenti procvičují učivo tím způsobem, že učitel  předříkává a studenti mají za úkol opakovat po něm, odpovídat na jeho otázky a provádět řízené úkoly. Obzvlášť charakteristické je pro tuto metodu práce s dialogy a různými typy cvičení na bázi drilu.

Audiolingvistická metoda byla často používána ve vojenských kontextech a ve školách pro výuku moderních jazyků, ale má své výhody a nevýhody, které je důležité vzít v úvahu při výběru vhodné výukové metody.

Charakteristika:

• Důraz na poslech a opakování: Centrálním prvkem této metody je opakování a napodobování modelů mluvení poskytovaných učitelem nebo nahrávkami.
• Omezené použití mateřského jazyka: Stejně jako u přímé metody se audiolingvistická metoda snaží minimalizovat použití mateřského jazyka studentů a místo toho se zaměřuje na používání cílového jazyka.
• Dialogické lekce: Výuka často probíhá formou dialogů a frází, které studenti opakují a následně používají v různých kontextech.
• Důraz na gramatické struktury: Znalost gramatických struktur a frází je klíčová, a studenti jsou povzbuzováni k jejich opakovanému používání.

Výhody:

• Rychlý rozvoj konverzačních dovedností: Opakování a procvičování dialogů a frází pomáhá studentům rychle rozvíjet své konverzační schopnosti.
• Podpora paměti a upevnění slovní zásoby: Opakování a napodobování modelů mluvení pomáhá studentům lépe si zapamatovat slova a fráze.
• Efektivní pro auditivní typy učení: Tato metoda je vhodná pro studenty, kteří lépe absorbuje informace prostřednictvím poslechu a mluvení.
• Jednoduchá aplikace: Audio-lingvistická metoda může být relativně snadno aplikována s použitím nahrávek a učebních materiálů.

Nevýhody:

• Nedostatečný důraz na porozumění: Tato metoda se často zaměřuje převážně na povrchovou znalost jazyka a může zanedbávat porozumění gramatickým a syntaktickým strukturám.
• Omezené použití jazyka: Studenti se mohou naučit pouze určité fráze a dialogy, což jim může bránit v flexibilním používání jazyka v různých situacích.
• Nepřirozený přístup: Metoda může působit mechanicky a uměle, což může odradit některé studenty.
• Nízká flexibilita: Tato metoda může být omezená ve své schopnosti přizpůsobit se individuálním potřebám a různým učebním stylům studentů.