Rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou

Angličtina je rodným nebo alespoň druhým jazykem velkého množství lidí v nejrůznějších částech světa. Existuje proto široká paleta více či méně se lišících variant anglického jazyka, ať historických, společenských, nebo regionálních. Díky této rozmanitosti se angličtina přizpůsobila různým kulturním a komunikačním potřebám po celém světě. Tato jazyková variabilita zároveň ukazuje, jak flexibilní a otevřený jazyk angličtina je. To z ní činí nejen globální dorozumívací prostředek, ale i živý a dynamický jazyk, který se neustále vyvíjí.

Mezi historické patří např. staroangličtina, středoangličtina nebo moderní angličtina. Mezi společenské můžeme zařadit např. formální angličtinu či různé typy slangu a žargonu. Regionální angličtina je specifická pro určité oblasti, což jsou různé dialekty nebo přízvuky, a těch je nespočetně. Každá z těchto forem odráží vývoj jazyka v určitém čase, prostředí a komunitě. Tato rozmanitost forem obohacuje jazyk a dává mu jedinečný kulturní a historický rozměr. Díky tomu je studium angličtiny nejen praktické, ale i nesmírně zajímavé a obohacující

Často diskutovanými variantami jsou britská a americká angličtina, ovšem mohli bychom také mluvit o australské, skotské, waleské, irské angličtině a dalších. Otázkou zůstává, jaký mají mezi sebou britská a americká angličtina vztah. Jsou to dva podobné jazyky, nebo to jsou různé dialekty jednoho jazyka? Nebo se jedná o odlišný akcent? Odpověď závisí na kontextu, ale většina lingvistů je považuje za dvě hlavní varianty téhož jazyka s rozdíly v pravopisu, slovní zásobě a výslovnosti.

V obecném povědomí totiž přežívá poměrně zkreslená představa, že to jsou jakési dvě základní formy, dva hlavní dialekty. Ve skutečnosti ale existuje mnoho různých nářečí a přízvuků, a to jak v Americe, tak na britských ostrovech. Na druhou stranu je pravda, že na americkém kontinentu se jazyk po staletí  vyvíjel v relativní izolaci a americké dialekty tak mají mnoho společných odlišností od těch britských. Tyto rozdíly však nepřekáží vzájemnému porozumění, pokud si mluvčí uvědomují základní odlišnosti

Na první pohled to vypadá, že se tyto dva národy vůbec nemohou domluvit. Někdy skutečně může dojít k nedorozumění či k úsměvným situacím, protože to co pronese Američan, znamená v britské angličtině zcela něco jiného. Nemůžeme říci, že by jedna varianta byla lepší než druhá. Každý jazyk je součástí kultury dané země a každý si sám můžeme odpovědět na to, který jazyk mu přijde hezčí, který lépe zní, který je pro něho snadnější. Právě tyto jazykové odlišnosti často vedou k zábavným situacím a podtrhují kulturní rozmanitost anglicky mluvícího světa.

Častým argumentem je, že žijeme v Evropě, tudíž bychom se měli učit britskou angličtinu. Ovšem musíme vzít v úvahu také to, že anglicky mluvících Američanů je přes 250 milionů, a že více posloucháme americkou hudbu či se díváme na americké filmy. Obě varianty jsou si natolik podobné, že nelze říci, že by jedna byla jednodušší než druhá. Benevolentnější ke gramatickým pravidlům je rozhodně angličtina americká. Volba mezi britskou a americkou angličtinou by měla vycházet z osobních preferencí a konkrétního využití v praxi.

V současné době je trendem zaměřovat se na angličtinu pro mezinárodní použití. V učebnicích už neuslyšíte pouze britské poslechy, ale objevují se zde i nahrávky v americké, australské, kanadské či jihoafrické angličtině a další. Jsou to dvě rovnocenné varianty angličtiny a je jen zcela na Vás, kterou si zvolíte. Ani o jedné nelze říci, že by byla lepší, důležitější, správnější apod. Pokud se angličtině budete věnovat, budete si zřejmě všímat i rozdílů. Důležité je vědět, že oba jazyky jsou vzájemně srozumitelné. 

Velkou roli v šíření různých forem angličtiny hrají média a digitální technologie. Internet, film, televize i sociální sítě umožňují lidem po celém světě setkávat se s nejrůznějšími akcenty a výrazy. Díky tomu dnes studenti angličtiny běžně slyší nejen britskou nebo americkou angličtinu, ale i řeč Australanů, Irů či lidí z Karibiku. Tato mediální otevřenost přispívá k tomu, že se angličtina stává skutečně mezinárodním jazykem, který už dávno nepatří jen rodilým mluvčím. Díky globálním médiím se tak angličtina neustále vyvíjí.

Dalším zajímavým aspektem je, že angličtina se stále více prolíná s jinými jazyky a kulturami. Vznikají nové varianty, například tzv. „globální angličtina“ nebo „World Englishes“, které kombinují prvky místních jazyků s anglickou strukturou. Takto vzniklé podoby jazyka se používají v Africe, Asii nebo na Blízkém východě a dokazují, že angličtina už není výhradně jazykem anglosaského světa, ale skutečně celosvětovým dorozumívacím prostředkem.

Závěrem lze říci, že rozmanitost angličtiny je jejím největším bohatstvím. Každá její varianta nese kus historie, kultury a identity lidí, kteří ji používají. Ať už se rozhodneme učit britskou, americkou nebo jakoukoli jinou formu, nejdůležitější je schopnost porozumět a dorozumět se. Právě to dává angličtině její skutečnou sílu – spojovat lidi bez ohledu na hranice, národnost nebo přízvuk.

Standard English

Možná jste se někdy setkali s pojmem Standard English. Z názvu bychom očekávali, že se jedná o univerzální, celosvětově uznávanou normu pro angličtinu. "Standard English" nejen že není žádný mezinárodní standard, ale dokonce ani sami lingvisté se nemohou shodnout, jak mají tento termín přesně definovat. V praxi se většinou jedná o spisovnou formu jazyka používanou v oficiálním psaném i mluveném projevu, zejména v médiích, školství a administrativě.

Můžeme si pod tímto pojmem představit spisovnou angličtinu, jazyk používaný v médiích, na úřadech či v učebnicích. Každopádně se jedná o formální (spisovný) jazyk, který je považován za „správný" a "Received Pronunciation" je oficiální výslovnost Standard English v Británii, ze které vychází většina nahrávek výslovnosti v učebnicích. Ironií ovšem je, že Received Pronunciation ve Velké Británii skoro nikdo nepoužívá, uvádí se asi jen 2 % populace.

British vs. American English

Nejvíce rozdílů je ve výslovnosti a hovorových výrazech. Písemná podoba jazyka se liší jen relativně málo a nebezpečí nedorozumění příliš nehrozí. I přesto ale i zde určité drobné rozdílnosti existují. Například britské "petrol“ a americké "gasoline“ označují totéž, ale liší se podle regionu. Takové odlišnosti mohou být matoucí hlavně pro studenty, kteří se učí podle různých zdrojů. Proto je užitečné se při studiu angličtiny držet jedné varianty, alespoň v počátečních fázích učení. S postupem času však většina studentů dokáže porozumět oběma variantám.

Spelling

Prvním rozdílem mezi britskou a americkou angličtinou, kterého si pravděpodobně všimnete je výslovnost. Rozdíly ve spellingu jsou poměrně časté. Jedná se ale jen o drobné odchylky, které nijak nebrání porozumění. Mezi běžné příklady patří britské "centre“ vs. americké "center“ nebo "favourite“ vs. "favorite“. Americká angličtina má tendenci zjednodušovat pravopis, zatímco britská si více uchovává historické kořeny slov. Tyto pravopisné rozdíly často odrážejí rozdílný vývoj jazyka po jeho rozdělení mezi kontinenty.

Existují ale i slova, která se nejen jinak píší, ale i jinak vyslovují, přestože se v zásadě jedná o jedno a totéž slovo. 

Tečky u zkratek oslovení

Britská angličtina běžně používá zkratky bez teček "Mr Brown, Mrs Smith, Dr House", v americké angličtině je pravidlem používat vždy tečku "Mr. Brown, Mrs. Smith, Dr. House".

Gramatika

V gramatice existuje poměrně hodně drobných rozdílů. Týkají se použití časů, kondicionálů, předložek a příslovcí ale třeba i nepravidelných sloves. Podívejme se na ty nejdůležitější z nich.

Mít a muset - have got, have a spol.

V britské angličtině se pro vyjádření vlastnictví tradičně používá "have got", dnes je ale běžné i samotné "have". Pro vyjádření nutnosti „muset" se pak používá "have got to" nebo i jen "have to":

I have (got) a book from the library. I have (got) to return it soon.

Americká angličtina používá jen "have":

I have a book from the library. I have to return it soon.

Hovorově se pak v americké angličtině běžně používá i samotné "got" jako sloveso:

I got a book from the library. I got to return it soon.

Nepravidelná slovesa

Některá nepravidelná slovesa se v britské a americké angličtině mírně liší, např. "spill - spilt - spilt" vs. "spill - spilled - spilled" nebo "get - got - got" vs. "get - got - gotten".

Předpřítomný čas

V britské angličtině se pro nedávnou minulost používá předpřítomný čas. Je to nejčastěji se slovíčky "just", "yet", "already", "recently" apod. V americké angličtině tomu tak být nemusí a také často nebývá. V americké angličtině je přijatelná a používaná i varianta s minulým časem, ale i s předpřítomným.

I have just returned. I have already eaten.

Americká angličtina předpřítomný čas používá také, zároveň ale akceptuje i použití jednoduchého času minulého.

I just returned. I already ate.

Mustn´t have done

V britské angličtině se tento minulý modál vůbec nevyskytuje. V americké angličtině se používá místo "can´t have".

He can´t have left. vs. He mustn´t have left.

Hromadná podstatná jména a jednotné vs. množné číslo přísudku

Hromadná podstatná jména jako "committee" (komise) se v americké angličtině považují za singulár, tedy jednotné číslo: "The committee was appointed.", "The committee was unable to reach an agreement.".

Oproti tomu britská angličtina rozlišuje, jestli se daný kontext týká spíše komise jako celku nebo jednotlivých členů. V prvním případě používá singulár, v druhém pak plurál: "The committee was appointed.", ale "The committee were unable to reach an agreement.".

Předložky

Poměrně hodně rozdílů je v předložkách a jejich použití.

Slovní zásoba

Mnoho slovíček v britské angličtině má trochu jiný význam nebo zabarvení než v americké angličtině. Tato slova jsou někdy specifická pouze pro jednu variantu a v druhé se nepoužívají vůbec. To může vést k nečekaným nedorozuměním i mezi pokročilými mluvčími. Znalost rozdílů ve slovní zásobě je poměrně důležitá. Pokud např. chcete mluvit britskou angličtinou, je dobré alespoň pasivně znát americké ekvivalenty některých slovíček a naopak. Setkávat se při studiu i v životě budete s oběma variantami.

Bydlení - Housing

Denní život - Daily routine

Jídlo a pití - Food and drinks

Společnost a kultura - Society and culture

Děti - Children

Škola - School

Doprava - Transport

Obchod - Trade

Oblečení - Clothes