Rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou

Angličtina je rodným nebo alespoň druhým jazykem velkého množství lidí v nejrůznějších částech světa. Existuje proto široká paleta více či méně se lišících variant anglického jazyka, ať historických, společenských, nebo regionálních.

Mezi historické patří např. staroangličtina, středoangličtina nebo moderní angličtina. Mezi společenské můžeme zařadit např. formální angličtinu či různé typy slangu a žargonu. Regionální angličtina je specifická pro určité oblasti, což jsou různé dialekty nebo přízvuky, a těch je nespočetně.

Často diskutovanými variantami jsou britská a americká angličtina, ovšem mohli bychom také mluvit o australské, skotské, waleské, irské angličtině a dalších. Otázkou zůstává, jaký mají mezi sebou britská a americká angličtina vztah. Jsou to dva podobné jazyky, nebo to jsou různé dialekty jednoho jazyka? Nebo se jedná o odlišný akcent?

V obecném povědomí totiž přežívá poměrně zkreslená představa, že to jsou jakési dvě základní formy, dva hlavní dialekty. Ve skutečnosti ale existuje mnoho různých nářečí a přízvuků, a to jak v Americe, tak na britských ostrovech. Na druhou stranu je pravda, že na americkém kontinentu se jazyk po staletí  vyvíjel v relativní izolaci a americké dialekty tak mají mnoho společných odlišností od těch britských. 

Rozdílů mezi britskou a americkou angličtinou je požehnaně. Již na první poslech je možné tyto dvě varianty odlišit podle výslovnosti. Další rozdíly najdeme ve slovní zásobě, v pravopisu i gramatice.

Na první pohled to vypadá, že se tyto dva národy vůbec nemohou domluvit. Někdy skutečně může dojít k nedorozumění či k úsměvným situacím, protože to co pronese Američan, znamená v britské angličtině zcela něco jiného. Nemůžeme říci, že by jedna varianta byla lepší než druhá. Každý jazyk je součástí kultury dané země a každý si sám můžeme odpovědět na to, který jazyk mu přijde hezčí, který lépe zní, který je pro něho užitečnější nebo snadnější.

Častým argumentem je, že žijeme v Evropě, tudíž bychom se měli učit britskou angličtinu. Ovšem musíme vzít v úvahu také to, že anglicky mluvících Američanů je přes 250 milionů, a že více posloucháme americkou hudbu či se díváme na americké filmy. Obě varianty jsou si natolik podobné, že nelze říci, že by jedna byla jednodušší než druhá. Benevolentnější ke gramatickým pravidlům je rozhodně angličtina americká.

V současné době je trendem zaměřovat se na angličtinu pro mezinárodní použití. V učebnicích už neuslyšíte pouze britské poslechy, ale objevují se zde i nahrávky v americké, australské, kanadské či jihoafrické angličtině a další. Jsou to dvě rovnocenné varianty angličtiny a je jen zcela na Vás, kterou si zvolíte. Ani o jedné nelze říci, že by byla lepší, důležitější, správnější apod. Pokud se angličtině budete věnovat, budete si zřejmě všímat i rozdílů. Důležité je vědět, že oba jazyky jsou vzájemně srozumitelné. 

Standard English

Možná jste se někdy setkali s pojmem Standard English. Z názvu bychom očekávali, že se jedná o univerzální, celosvětově uznávanou normu pro angličtinu. Standard English nejen že není žádný mezinárodní standard, ale dokonce ani sami lingvisté se nemohou shodnout, jak mají tento termín přesně definovat.

Můžeme si pod tímto pojmem představit spisovnou angličtinu, jazyk používaný v médiích, na úřadech či v učebnicích. Každopádně se jedná o formální (spisovný) jazyk, který je považován za „správný" a "Received Pronunciation" je oficiální výslovnost Standard English v Británii, ze které vychází většina nahrávek výslovnosti v učebnicích. Ironií ovšem je, že Received Pronunciation ve Velké Británii skoro nikdo nepoužívá, uvádí se asi jen 2 % populace.

British vs. American English

Nejvíce rozdílů je ve výslovnosti a hovorových výrazech. Písemná podoba jazyka se liší jen relativně málo a nebezpečí nedorozumění příliš nehrozí. I přesto ale i zde určité drobné rozdílnosti existují. 

Spelling

Prvním rozdílem mezi britskou a americkou angličtinou, kterého si pravděpodobně všimnete je výslovnost. Rozdíly ve spellingu jsou poměrně časté. Jedná se ale jen o drobné odchylky, které nijak nebrání porozumění.

Existují ale i slova, která se nejen jinak píší, ale i jinak vyslovují, přestože se v zásadě jedná o jedno a totéž slovo. 

Tečky u zkratek oslovení

Britská angličtina běžně používá zkratky bez teček "Mr Brown, Mrs Smith, Dr House", v americké angličtině je pravidlem používat vždy tečku "Mr. Brown, Mrs. Smith, Dr. House".

Gramatika

V gramatice existuje poměrně hodně drobných rozdílů. Týkají se použití časů, kondicionálů, předložek a příslovcí ale třeba i nepravidelných sloves. Podívejme se na ty nejdůležitější z nich.

Mít a muset - have got, have a spol.

V britské angličtině se pro vyjádření vlastnictví tradičně používá "have got", dnes je ale běžné i samotné "have". Pro vyjádření nutnosti „muset" se pak používá "have got to" nebo i jen "have to":

I have (got) a book from the library. I have (got) to return it soon.

Americká angličtina používá jen "have":

I have a book from the library. I have to return it soon.

Hovorově se pak v americké angličtině běžně používá i samotné "got" jako sloveso:

I got a book from the library. I got to return it soon.

Nepravidelná slovesa

Některá nepravidelná slovesa se v britské a americké angličtině mírně liší, např. "spill - spilt - spilt" vs. "spill - spilled - spilled" nebo "get - got - got" vs. "get - got - gotten".

Předpřítomný čas

V britské angličtině se pro nedávnou minulost používá předpřítomný čas. Je to nejčastěji se slovíčky "just", "yet", "already", "recently" apod. V americké angličtině tomu tak být nemusí a také často nebývá. V americké angličtině je přijatelná a používaná i varianta s minulým časem, ale i s předpřítomným.

I have just returned. I have already eaten.

Americká angličtina předpřítomný čas používá také, zároveň ale akceptuje i použití jednoduchého času minulého.

I just returned. I already ate.

Mustn´t have done

V britské angličtině se tento minulý modál vůbec nevyskytuje. V americké angličtině se používá místo "can´t have".

He can´t have left. vs. He mustn´t have left.

Konjunktiv

Ve vazbách s "insist", "suggest", "demand", "request", "prefer" apod. se v britské angličtině používá vedlejší věta s "should". Stejně tak ve větách, kde je např. "It's important that..", "It's desirable that..", atd. V americké angličtině se v těchto případech používá tzv. konjunktiv (neboli subjunktiv).

Hromadná podstatná jména a jednotné vs. množné číslo přísudku

Hromadná podstatná jména jako "committee" (komise) se v americké angličtině považují za singulár, tedy jednotné číslo: "The committee was appointed.", "The committee was unable to reach an agreement.".

Oproti tomu britská angličtina rozlišuje, jestli se daný kontext týká spíše komise jako celku nebo jednotlivých členů. V prvním případě používá singulár, v druhém pak plurál: "The committee was appointed.", ale "The committee were unable to reach an agreement.".

Předložky

Poměrně hodně rozdílů je v předložkách a jejich použití.

Slovní zásoba

Mnoho slovíček v britské angličtině má trochu jiný význam nebo zabarvení než v americké angličtině. Tato slova jsou někdy specifická pouze pro jednu variantu a v druhé se nepoužívají vůbec.

Např. britské slovo pro dálnici "motorway" se v americké angličtině neobjevuje a naopak americké "freeway" se vůbec nepoužívá v Británii. Jiná slova se používají v obou variantách, jejich význam se však liší. Např. slovo "chips" znamená v britské angličtině „hranolky" a v americké „čipsy". Znalost rozdílů ve slovní zásobě je poměrně důležitá. Pokud např. chcete mluvit britskou angličtinou, je dobré alespoň pasivně znát americké ekvivalenty některých slovíček a naopak. Setkávat se při studiu i v životě budete s oběma variantami.