Vztažné věty - Relative clauses

Vztažné věty, anglicky relative clauses, slouží k tomu, abychom podali více informací o podstatném jménu, které už bylo zmíněno. Pomocí těchto vět můžeme spojit dvě věty do jedné, aniž bychom museli opakovat stejné slovo. Například: "This is the man who helped me." (To je ten muž, který mi pomohl.) Vztažná věta zde poskytuje dodatečné informace o „muži“. Díky tomu zní jazyk přirozeněji a text je plynulejší. Používání vztažných vět tedy pomáhá zlepšit jak mluvený, tak psaný projev.

Vztažné věty se zavádějí pomocí tzv. vztažných zájmen - relative pronouns, mezi které patří "who", "which", "that", "whose", "where" a "when". Každé z nich se používá pro jiný typ podmětu. "Who" se používá pro osoby, "which" pro věci a zvířata, "that" může nahradit obě tato zájmena. "Whose" vyjadřuje vlastnictví "The girl whose brother is a doctor.", zatímco "where" a "when" označují místo a čas ("the place where I was born", "the day when we met"). Je důležité si tato zájmena dobře zapamatovat, protože tvoří základ správné stavby vztažných vět. 

Existují dva druhy vztažných vět – defining a non-defining. Určující vztažné věty - defining relative clauses jsou nezbytné pro význam věty, protože určují, o koho nebo o co přesně jde: "The students who study hard will pass the exam." Pokud bychom vztažnou větu odstranili, věta by ztratila klíčový význam. Naopak neurčující vztažné věty - non-defining relative clauses pouze doplňují dodatečné informace a oddělují se čárkami: "My brother, who lives in London, is a teacher." Rozlišení mezi těmito dvěma typy je klíčem k porozumění anglickým větám. 

V neurčujících vztažných větách se nikdy nepoužívá zájmeno that, pouze who nebo which. Je také důležité si uvědomit, že v angličtině nelze v těchto větách vynechat vztažné zájmeno, zatímco v určujících větách to někdy možné je. Například: The book (that) I read was amazing. Zájmeno that lze vynechat, protože hraje roli předmětu, ne podmětu. Tato pravidla pomáhají vyhnout se častým chybám, které studenti při tvoření vět dělají. Správné zvládnutí těchto pravidel vede k větší jistotě při používání angličtiny v praxi.

Správné používání vztažných vět pomáhá tvořit plynulé, přesné a elegantní anglické věty. Jsou nezbytnou součástí psané i mluvené angličtiny, zvláště při popisování lidí, míst nebo věcí. Díky nim se jazyk stává pestřejším a přirozenějším. Procvičování těchto struktur pomáhá studentům lépe chápat logické vztahy mezi větami a rozvíjet jejich schopnost přesně vyjadřovat myšlenky. Kdo ovládne vztažné věty, dokáže psát i mluvit anglicky mnohem plynuleji a sebevědoměji. Pravidelné opakování a používání v praxi je nejlepší cestou, jak si tyto věty dokonale osvojit.

Určující vztažné věty - Defining relative clauses

Určující vztažné věty, anglicky defining relative clauses, jsou takové věty, které přesně určují, o koho nebo o co se ve větě jedná. Jsou nezbytné pro význam celé věty, protože bez nich by byla věta neúplná nebo by mohla znamenat něco úplně jiného. Například: "The girl who is talking to Tom is my sister." (Dívka, která mluví s Tomem, je moje sestra.) Bez vztažné věty bychom nevěděli, o které dívce se mluví. Tyto věty tedy dodávají informaci, která je pro pochopení obsahu naprosto nutná.

Tyto věty se tvoří pomocí vztažných zájmen jako "who", "which", "that", "whose", "where" a "when". "Who" se používá pro lidi, "which" pro věci a zvířata, "that" může nahradit obě tato zájmena. "Whose" vyjadřuje vlastnictví, "where" označuje místo a "when" čas. Například: "I know the man who lives next door." nebo "This is the restaurant where we met." Použité zájmeno vždy závisí na tom, co přesně vztažná věta rozvíjí. Je proto důležité umět správně rozpoznat, jaké vztažné zájmeno do věty patří.

Důležité je, že určující vztažné věty se neoddělují čárkami. To znamená, že jsou plně propojené s hlavní větou a tvoří s ní jeden celek. Kdybychom čárku použili, změnili bychom význam a věta by mohla být chápána jako neurčující. Například: "The students who study hard will pass the exam." (Studenti, kteří se pilně učí, udělají zkoušku.) Pokud bychom přidali čárky, věta by znamenala něco jiného – že všichni studenti udělají zkoušku, jen doplňujeme, že někteří se učí pilně. Proto je nutné věnovat pozornost i interpunkci, protože ta může ovlivnit význam celé věty.

V určujících vztažných větách je někdy možné vynechat vztažné zájmeno, pokud zastupuje předmět, nikoli podmět. Například: "The book (that) I bought was interesting." Zájmeno "that" zde můžeme vynechat, protože v hlavní větě už máme podmět I. Ale pokud by vztažné zájmeno bylo podmětem, vynechat ho nelze – například: "The man who lives here is my uncle." Tento rozdíl je důležitý pro správnou gramatickou stavbu věty. Studenti by si měli tyto situace procvičit na konkrétních příkladech, aby se vyhnuli častým chybám.

Určující vztažné věty jsou velmi časté jak v mluvené, tak v psané angličtině. Umožňují přesněji vyjádřit, o koho nebo o co jde, a pomáhají spojovat věty přirozeným způsobem. Při jejich používání je důležité pamatovat na správné zájmeno a na to, že se nikdy neoddělují čárkami. Správné zvládnutí těchto vět zlepšuje plynulost i přesnost anglického projevu. Kdo se je naučí používat, dokáže tvořit jasnější a srozumitelnější anglické věty. Určující vztažné věty tak představují důležitý krok k ovládnutí pokročilejší anglické gramatiky.

Neurčující vztažné věty - Non-defining relative clauses

Neurčující vztažné věty, anglicky non-defining relative clauses, slouží k tomu, abychom doplnili větu o další, nepodstatné informace. Tyto informace nejsou nezbytné pro pochopení hlavního významu věty, ale dodávají zajímavé nebo doplňující detaily. Například: "My brother, who lives in London, is a teacher." (Můj bratr, který žije v Londýně, je učitel.) I bez vztažné věty by věta "My brother is a teacher.“ dávala smysl, jen by byla méně konkrétní. Tyto věty proto často rozšiřují text a poskytují více kontextu. Jejich použití činí jazyk bohatším a plynulejším.

Neurčující vztažné věty se vždy oddělují čárkami. Tyto čárky ukazují, že daná informace není pro význam věty klíčová. Pokud bychom čárky vynechali, věta by změnila význam a stala by se určující. Například: "Students, who study hard, pass the exam." znamená, že všichni studenti, kteří pilně studují, zkoušku udělají — ale když čárky vynecháme (Students who study hard pass the exam), mluvíme jen o určité skupině studentů. Interpunkce je tedy v těchto větách velmi důležitá. Správné používání čárek pomáhá vyhnout se nejasnostem a chybám. 

V neurčujících vztažných větách se používají zájmena "who", "which", "whose", "where" a "when", ale nikdy se nepoužívá "that“. Například: "Paris, which is the capital of France, is a beautiful city." nebo "Mr. Brown, who is our neighbour, is very kind." Zájmeno that by zde bylo chybné. Neurčující vztažné věty tak mají přesnější pravidla a formálnější tón než určující. Je důležité si tato pravidla osvojit, aby věty zněly správně a přirozeně. Správné zájmeno zajišťuje, že informace jsou srozumitelné a jasně oddělené od hlavní věty.

Dalším pravidlem je, že v neurčujících vztažných větách nelze vynechat vztažné zájmeno, protože by věta ztratila svou gramatickou správnost. Například: "My car, which I bought last year, is very reliable." Nelze napsat "My car, I bought last year, is very reliable." Vztažné zájmeno zde vždy zůstává součástí věty. Toto pravidlo se liší od určujících vztažných vět, kde vynechání někdy možné je. Naučit se tyto rozdíly pomáhá tvořit angličtinu přesně a elegantně. Další procvičování na konkrétních příkladech pomáhá lépe si zapamatovat, kdy je vynechání vztažného

Neurčující vztažné věty se často používají v psané angličtině, například v článcích, dopisech nebo popisech osob a míst. Pomáhají přidat další informace, aniž by narušily hlavní myšlenku věty. Používají se také tehdy, když mluvčí předpokládá, že posluchač už ví, o kom nebo o čem se mluví. Správné zvládnutí neurčujících vztažných vět dodává anglickému projevu přirozenost, přesnost a eleganci. Kdo je ovládá, může tvořit delší a sofistikovanější věty. Jejich znalost je užitečná nejen při psaní, ale i při formální komunikaci.