Modální slovesa - Modal verbs

Nyní se podíváme na to jak se sloveso can chová v budoucím a minulém čase:

• pro tvorbu budoucího času používáme sloveso "will" (které je taky modální a dvě modální slovesa za sebou stát nemohou), tudíž pro tvorbu budoucího času u can potřebujeme tzv. opisný tvar, kterým je "be able to":
  • I will be able to finish it tomorrow. (Budu to moci dokončit zítra.)
  • She will not be able to meet him tomorrow. (Nebude se s ním moci zítra setkat.)

• při tvorbě minulého času máme hned několik možností:
  • pokud slovesem "can" vyjadřujeme nějakou schopnost nebo možnost, máme dvě možnosti:
    • využít tzv. opisný tvar, opisný tvar slovíčka „can“ je "be able to":
      • I was able to win the game. (Povedlo se mi vyhrát ten zápas.)
    • využít minulý tvar slovesa can – "could":
      • He could already swim when he was four. (Už ve čtyřech letech uměl plavat.)
    • Rozdílem je to, že pokud použijeme opis, mluvíme o nějaké jednorázové schopnosti – o něčem, co se nám spíše (více či méně náhodně) povedlo. Pokud použijeme minulý tvar, hovoříme o dlouhodobé schopnosti, kterou jsme zřejmě někdy získali a pravděpodobně jí i stále máme.
  • pokud ale slovesem „can“ vyjadřujeme (ne)jistotu nebo pravděpodobnost daného faktu, použijeme minulý tvar can + have + příčestí minulé - například "could have done":
    • The man in the supermarket could have been John. (Ten muž v supermarketu mohl být Jan.)

V následující tabulce si můžete prohlédnout všechny opsiné tvary pro can:

Opisy pro "can"
Přítomný čas	I am able to
Minulý čas	I was able to
Budoucí čas	I will be able to
Předpřítomný čas	I have been able to
Předminulý čas	I had been able to
Předbudoucí čas	I will have been able to
Podmiňovací způsob – druhý kondicionál	I would be able to
Podmňovací způsob – třetí kondicionál	I would have been able to

• slovíčko can nese několik významů:
  • schopnost:
    • He can play the piano. (Umí hrát na klavír.)
  • svolení:
    • Can I go to the toilet, please? –(Mohu si odskočit, prosím?)
  • žádost:
    • Can you help me? (Pomohl bys mi?)
  • možnost (jsme něčeho schopní):
    • I can visit them while I’m in town. (Mohu je navštívit.)
  • možnost (existuje reálná šance):
    • She could be home. (Mohla by být doma.)

May/Might

Modální slovesa may a might se v angličtině používají především k vyjádření možnosti, tedy něčeho, co se může stát, ale není to jisté. Obě slovesa jsou si významově velmi blízká, liší se však mírou pravděpodobnosti a často i tónem vyjádření. Jejich správné použití pomáhá mluvčím jemně odstínit význam a vyjádřit nejistotu nebo zdvořilost. Pochopení těchto rozdílů je důležité pro přirozené a přesné vyjadřování.

Sloveso may vyjadřuje možnost s poměrně vysokou pravděpodobností nebo se používá jako formální žádost o povolení. Například "It may rain tomorrow." znamená, že je docela pravděpodobné, že bude pršet. Ve formální komunikaci může may sloužit k vyjádření svolení – "You may leave now." (Můžete odejít.). Tato forma je spisovnější než například "can". Sloveso :"may" působí ve větách často formálněji a zdvořileji.

Naopak might se používá pro méně jisté situace, tedy když je pravděpodobnost výskytu děje menší. Například "It might rain later." značí, že je možné, že bude pršet, ale není to příliš pravděpodobné. Might je také vhodné pro vyjadřování opatrnosti nebo spekulací – "She might be at home, but I’m not sure.". Použitím "might" často naznačujeme nejistotu nebo váhání.

Obě slovesa se dají použít i v podmínkových větách nebo hypotetických situacích. Například: "If you hurry, you may catch the bus." (možnost v reálné budoucnosti) versus "If I had more time, I might travel more." (hypotetická situace). Tyto jemné rozdíly pomáhají vyjádřit, zda je situace reálná nebo čistě představovaná. Kontext rozhoduje o tom, zda zvolíme "may" nebo "might".

Pochopení rozdílů mezi "may" a "might" pomáhá mluvčím přesně vyjádřit míru pravděpodobnosti a přizpůsobit jazyk konkrétní situaci – formální, hypotetické nebo nejisté. Přestože se v běžné mluvě často zaměňují, jejich cílené používání výrazně zlepší přesnost i přirozenost anglického projevu. Vědomá volba mezi těmito dvěma slovesy zvyšuje úroveň jazykového projevu.

• may ve všech osobách vypadá takto:

•  might vypadá následovně:

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I might swim. Možná si zaplavu.	We might swim. Možná si zaplaveme.
Druhá osoba	You might swim. Možná si zaplaveš.	You might swim. Možná si zaplavete
Třetí osoba.	He/She/It might swim. Možná si zaplave.	They might swim. Možná si zaplavou.

Nyní se podíváme na to jak se sloveso may chová v budoucím a minulém čase:

• pro tvorbu budoucího času používáme sloveso "will" (které je také modální a dvě modální slovesa za sebou stát nemohou), tudíž pro tvorbu budoucího času u may potřebujeme tzv. opisný tvar, kterým je "be allowed to":
  • I will be allowed to finish it tomorrow. (Budu to moci/smět dokončit zítra.)
  • I will not be allowed to meet him tomorrow. (Zítra se s ním nebudu moci/smět vidět.)
• při tvorbě minulého času máme hned několik možností:
  • pokud slovesem may vyjadřujeme nějaké svolení, použijeme opisný tvar:
    • I was allowed to see the painting. (Směl jsem vidět ten obraz.)
  • pokud slovesem may ale vyjadřujeme (ne)jistotu nebo pravděpodobnost daného faktu, použijeme may/might + have + příčestí minulé - například may have done:
    • The man in the supermarket may/might have been John. (Ten muž v supermarketu mohl být Jan.)
    • Pokud zaměníme „may“ za „might“, říkáme, že je daný fakt méně jistý než by to mu bylo v případě „may“.

V následující tabulce naleznete všechny opisné tvar pro may:

Opisy pro "may"
Přítomný čas	I am allowed to
Minulý čas	I was allowed to
Budoucí čas	I will be allowed
Předpřítomný čas	I have been allowed to
Předminulý čas	I had been allowed to
Předbudoucí čas	I will have been allowed to
Podmiňovací způsob – druhý kondicionál	I would be allowed to
Podmiňovací způsob – třetí kondicionál	I would have been allowed to

• may vyjadřuje tyto významy:
  • • svolení:
      • May I see the letter? (Mohu vidět ten dopis?)
    • možnost:
      • I may come to the party. (Možná na tu párty přijdu.)

Must/Have to/Had to

Modální sloveso must a výrazy have to a had to se používají k vyjádření povinnosti, nutnosti nebo závazku. Na první pohled se mohou zdát zaměnitelné, ale jejich použití závisí na čase, původu povinnosti a míře osobní nutnosti. Porozumění rozdílům mezi těmito výrazy je důležité pro přesné a přirozené vyjadřování v angličtině. Znalost těchto výrazů usnadňuje správné vyjadřování pravidel a povinností.

Sloveso must se používá hlavně v přítomném čase a vyjadřuje silnou nutnost nebo osobní povinnost. Například věta "You must wear a seatbelt." znamená, že je to přísná nutnost – často na základě pravidla, zákona nebo vnitřního přesvědčení. "Must" působí autoritativněji a často vyjadřuje něco nevyhnutelného nebo velmi důležitého. Použitím" must" klademe silný důraz na to, že něco je naprosto nezbytné.

Naopak have to se také používá pro vyjádření povinnosti, ale je často vnímáno jako méně subjektivní. Poukazuje spíše na vnější nutnost – něco, co je nařízeno nebo očekáváno z vnějších okolností. Například "I have to get up early tomorrow." vyjadřuje nutnost způsobenou například prací nebo školou. Z hlediska významu je "have to" podobné "must", ale působí neutrálněji. Have to se často používá v každodenní mluvě, kde povinnost vychází z okolností.

Pro minulý čas se používá tvar had to, protože "must" nemá vlastní minulý tvar. Pokud chceme říct, že byla nějaká povinnost v minulosti, použijeme např. "She had to leave early yesterday.". Tento tvar zůstává stejný bez ohledu na osobu, a často se používá i v nepřímé řeči a záporech, kde by "must" působilo nepřirozeně. Had to je nezbytný pro správné vyjádření minulých povinností.

Znalost rozdílů mezi těmito výrazy pomáhá mluvčím přesně vyjádřit nejen kdy se něco musí udělat, ale také proč a na základě čeho. Zatímco "must" zdůrazňuje osobní nebo vnitřní přesvědčení, "have to" a "had to" ukazují na vnější okolnosti, které nás k dané činnosti nutí. Správná volba mezi nimi zvyšuje přesnost a přirozenost vyjadřování v angličtině.

• must ve všech osobách vypadá takto:

• have to ve všech osobách vypadá takto:

• had to vypadá následovně:

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I had to run. Musel/a jsem běhat.	We had to run. Museli jsme běhat.
Druhá osoba	You had to run. Musel jsi běhat.	You had to run. Museli jste běhat.
Třetí osoba.	He/She/It had to run. Musel/a/o běhat.	They had to run. Museli běhat.

Nyní se podíváme na to jak se sloveso must chová v budoucím a minulém čase:

• pro tvorbu budoucího času používáme sloveso "will" (které je také modální a dvě modální slovesa za sebou stát nemohou), tudíž pro tvorbu budoucího času u may potřebujeme tzv. opisný tvar, kterým je "have to":
  • I will have to finish it tomorrow. (Budu to muset dokončit zítra.)
  • I will not have to meet him tomorrow. (Nebudu se s ním muset zítra setkat.)
• při tvorbě minulého času máme hned několik možností:
  • pokud slovesem must vyjadřujeme nějakou povinnost, použijeme opisný tvar:
    • I had to see the painting. (Musel jsem si prohlédnout ten obraz.)
  • pokud ale slovesem must vyjadřujeme (ne)jistotu nebo pravděpodobnost daného faktu, použijeme must + have + příčestí minulé - například must have done
    • The man in the supermarket must have been John. (Ten muž v supermarketu musel být Jan.)
    • Pokud v přítomném čase použijeme opis "have to", mluvíme o povinnosti, kterou nám někdo zadává například: "You have to pay taxes." (Musíš platit daně.). Když použijeme must, mluvíme spíš o něčem, co my sami považujeme za nutné například: "You must see the new movie. It’s great!" (Musíš vidět ten nový film. Je skvělý!)

V následující tabulce naleznete všechny opisné tvary slovesa must:

Opisy pro "must"
Přítomný čas	I have to
Minulý čas	I had to
Budoucí čas	I will have to
Předpřítomný čas	I have had to
Předminulý čas	I had had to
Předbudoucí čas	I will have had to
Podmiňovací způsob – druhý kondicionál	I would have to
Podmiňovací způsob – třetí kondicionál	I would have had to

• must nese tyto významy:
  • povinnost:
    • I must go to work. (Musím chodit do práce.)
  • přesvědčení mluvčího:
    • English must be easy. (Angličtina musí přece být jednoduchá.)

Shall/Should

Slovesa shall a should patří mezi modální slovesa, která se používají k vyjádření návrhů, doporučení, povinností nebo předpokladů. Zatímco "shall" se dnes v běžné angličtině používá spíše zřídka, "should" zůstává velmi častým výrazem. Obě slovesa jsou si blízká gramaticky, ale významově se jejich použití liší podle kontextu. Porozumění jejich rozdílům usnadňuje správné použití v různých komunikačních situacích.

Sloveso shall se používá hlavně v britské angličtině a to především pro formální návrhy nebo otázky týkající se budoucnosti. Například věta "Shall we go for a walk?" (Půjdeme se projít?) – tedy návrh na společnou akci. Ve formálním jazyce se také může používat k vyjádření závazku či povinnosti, například ve smlouvách: "The tenant shall pay the rent on time." "Shall" se tak hodí spíše do oficiální nebo právní angličtiny.

Na druhou stranu should se používá v mnohem širším rozsahu a je běžné jak v britské, tak americké angličtině. Vyjadřuje doporučení, morální povinnost nebo očekávání. Například "You should see a doctor." (Měl bys jít k lékaři.) – tedy doporučení na základě zdravého rozumu nebo rady. "Should" je také časté v podmínkových větách. "Should" je užitečné, když chceme někomu poradit nebo doporučit správné jednání.

Kromě doporučení lze pomocí should vyjádřit i mírné předpoklady nebo očekávání: "He should be at work by now." (Měl by už být v práci). V tomto případě sloveso značí, že mluvčí očekává, že se něco děje nebo už stalo, i když nemá jistotu. Tento význam se liší od "must", které značí vyšší míru jistoty. "Should" se tedy hodí i pro vyjádření mírné pravděpodobnosti nebo domněnky.

Rozlišení mezi "shall" a "should" pomáhá mluvčím zvolit správný tón podle situace – formální, návrhový, doporučující nebo očekávající. "Shall" zní oficiálně a mírně staromódně, zatímco "should" je univerzální a běžně používané. Pochopení jejich rozdílů umožňuje přesnější a přirozenější vyjadřování v angličtině. Volba mezi "shall" a "should" závisí hlavně na stylu, tónu a účelu sdělení.

• shall ve všech osobách vypadá takto:

• shall má tyto významy:
  • předpověď"
    • He shall win. –(Měl by vyhrát.)
      • formální, málo používané
  • nabídku:
    • Shall I take you home? (Chceš odvést domů?)
  • návrh:
    • We shall ask him. (Měli bychom se ho zeptat.)
  • povinnost:
    • The employer shall pay the insurance for their employees. (Zaměstnavatel musí platit pojištění za své zaměstnance.)
      • ve formálních dokumentech, právnická terminologie
  • volbu:
    • What shall we buy? (Co si koupíme?)

•  should vypadá následovně:

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I should visit London. Měl/a bych navštívit Londýn.	We should visit London. Měli bychom navštívit Londýn.
Druhá osoba	You should visit London. Měl bys navštívit Londýn.	You .should visit London. Měli byste navštívit Londýn.
Třetí osoba.	He/She/It should visit London. Měl/a/o by navštívit Londýn.	They should visit London. Měli by navštívit Londýn.

• should vyjadřuje tyto významy:
  • nutnost:
    • I should visit a doctor before it gets any worse. (Měl bych si zajít k doktorovi, než bude pozdě.)
  • doporučení:
    • You should talk to someone, it will help you. (Měl by sis s někým promluvit. Pomůže ti to.)
  • dedukci:
    • The shop should be somewhere around here. (Ten obchod by měl být někde tady.)
• při tvorbě minulého času si tentokrát vystačíme pouze se should + have + příčestím minulým - "I should have sent the parcel." (Měl jsem ten balíček poslat.) Minulý čas should have používáme, když zpětně hodnotíme nějakou činnost – jak něco mělo být v minulosti, ale stalo se to jinak.

Will/Would

Modální slovesa will a would se v angličtině používají především k vyjádření budoucnosti, ochoty, záměrů, podmínek a hypotetických situací. Jsou si gramaticky příbuzná, "would" je považováno za minulý nebo podmínkový tvar od "will". Přesto mají v praxi různorodé použití a významové nuance. Porozumění těmto slovesům je klíčové pro správné vyjadřování v čase i podmínkách.

Sloveso will vyjadřuje děje, které se s největší pravděpodobností stanou v budoucnosti. Používá se také pro sliby, rozhodnutí, nabídky a ochotu něco udělat. Například: "I will help you with your homework." (Pomohu ti s domácím úkolem) nebo "She will be here tomorrow." (Bude tu zítra). "Will" je přímé, jisté a často vyjadřuje rozhodnutí přijaté v daném okamžiku. Použitím „will“ dáváme najevo jistotu nebo spontánní rozhodnutí.

Naopak would se používá pro zdvořilejší nebo méně přímé vyjádření, ale také pro hypotetické situace, přání nebo popis opakovaných dějů v minulosti. Např. "I would go if I had time." (Šel bych, kdybych měl čas) nebo "When we were kids, we would play outside all day." (Když jsme byli děti, hrávali jsme si venku celý den). "Would" tedy často naznačuje podmínku nebo nereálnost. "Would“ pomáhá vyjádřit, co by se mohlo stát za určitých okolností.

Kromě toho se "would" běžně vyskytuje v nepřímé řeči jako minulý čas od "will". Například: "She said she would call me later." (Řekla, že mi později zavolá). Je to důležitý gramatický prostředek pro udržení časové souslednosti při vyprávění nebo přenášení výroků do minulosti. V nepřímé řeči nám „would“ umožňuje správně zachovat časovou návaznost.

Rozdíl mezi "will" a "would" pomáhá mluvčím přesně vyjádřit nejen čas, ale i postoj – jistotu, ochotu, zdvořilost nebo podmíněnost. Správná volba těchto sloves výrazně ovlivňuje tón a srozumitelnost anglického projevu, a proto je důležité znát jejich pravidla i běžné použití. Správné rozlišení mezi „will“ a „would“ je klíčem k přirozené a přesné angličtině.

• will ve všech osobách vypadá takto:

•  would vypadá následovně:

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I would sing. Zpíval/a bych.	We would sing. Zpívali bychom.
Druhá osoba	You would sing. Zpíval bys.	You would sing. Zpívali byste.
Třetí osoba.	He/She/It would sing. Zpíval/a/o by.	They would sing. Zpívali by.

• will má tyto významy:
  • záměr:
    • I will call you. (Zavolám ti.)
  • předpověď:
    • He will lose. (Prohraje.)
  • ochotu, návrh:
    • I will carry the box. (Vezmu tu krabici.)
  • dedukci:
    • That will certainly be Peter. (To bude určitě Petr.)
  • zvyk:
    • She will buy a bottle of champagne every weeek. (Každý týden kupuje láhev šampaňského.)
    • Můžeme použít i would – tím dáme najevo nějaký minulý zvyk. - She would buy me a drink whenever we met. (Kupovávala mi drink pokaždé, když jsme se setkali.)