Modální slovesa III - Modal verbs III

Modální slovesa v angličtině představují specifickou skupinu pomocných sloves, která slouží k vyjádření různých postojů mluvčího, jako je schopnost, možnost, nutnost, povolení nebo pravděpodobnost. Jsou nezbytnou součástí každodenní komunikace a jejich správné použití přispívá k přesnosti a přirozenosti anglického projevu. Na rozdíl od běžných sloves se modální slovesa chovají gramaticky odlišně a nejsou časována běžným způsobem. Tato slovesa hrají klíčovou roli při vyjadřování postojů a úmyslů.

Mezi nejběžnější modální slovesa patří například "can, could, may, might, must, shall, should, will, would". Každé z nich má specifický význam, ale často se jejich významy překrývají v závislosti na kontextu. Například "can" může vyjadřovat schopnost "I can swim.", ale také povolení "Can I leave now?". Právě tato víceznačnost vyžaduje pečlivé pochopení a procvičování. Správné porozumění významům modálních sloves je zásadní pro plynulou komunikaci.

Modální slovesa se používají bez koncovky „-s“ ve 3. osobě jednotného čísla a vždy se pojí s infinitivem bez „to“. Například říkáme "She must go.", nikoliv "She must goes.". Nemají také běžné tvary minulého a budoucího času, proto se často nahrazují jinými konstrukcemi – například místo minulého tvaru "must" se používá "had to". Jejich zvláštní gramatická pravidla je třeba si dobře osvojit.

Velmi důležitým aspektem modálních sloves je také jejich funkce při vyjadřování míry jistoty, zdvořilosti či doporučení. Například "should" se používá pro doporučení "You should see a doctor.", zatímco "might" naznačuje nízkou pravděpodobnost "It might rain later.". Správná volba modálního slovesa tak může zásadně změnit význam celé věty. Výběr vhodného slovesa odráží nejen význam, ale i tón sdělení.

Vzhledem k jejich důležitosti a častému výskytu v anglickém jazyce je důležité modální slovesa nejen znát, ale také porozumět jejich nuancím a rozdílům v použití. Studium příkladových vět, poslech rodilých mluvčích a vlastní aktivní používání v praxi je klíčem k jejich správnému zvládnutí. Pravidelný trénink pomáhá modální slovesa přirozeně používat. S jistotou v jejich používání se výrazně zlepší jak mluvený, tak psaný projev.

Marginální modální slovesa - Marginal modal verbs

Marginální modální slovesa - anglicky marginal modal verbs představují zajímavou a méně běžnou skupinu výrazů, které se v angličtině používají k vyjádření modality, tedy postojů mluvčího k tomu, co se děje např. nutnost, pravděpodobnost, schopnost nebo rada. Na rozdíl od základních modálních sloves jako "can", "must" nebo "should" nejsou marginální modály „čistými“ pomocnými slovesy, ale přesto plní podobnou funkci. Jejich použití je často jemnější nebo stylisticky specifické.

Tato slovesa se vyznačují tím, že mají některé, ale ne všechny vlastnosti pravých modálních sloves. Typicky mohou být použita jako pomocná slovesa (např. ve větách bez použití pomocného do při tvoření otázek nebo záporu), ale zároveň si někdy zachovávají prvky plnovýznamových sloves – například možnost mít infinitiv s „to“, skloňovat se podle osoby nebo času, nebo fungovat i samostatně.

Mezi nejčastěji uváděná marginální modální slovesa patří "dare, need, used to, ought to a had better". Každé z nich má svá specifika. Například "dare" a "need" mohou fungovat jak jako pomocná, tak jako plnovýznamová slovesa. "Used to" označuje zvyklosti v minulosti, zatímco "ought to" a "had better" slouží k vyjádření doporučení či povinnosti, ale liší se v síle a formálnosti projevu.

Využití marginálních modálních sloves je dnes častější v psané, formálnější nebo literární angličtině. V běžném mluveném jazyce je jejich použití omezenější, částečně i kvůli tomu, že často existují alternativní konstrukce, které jsou jednodušší a běžnější (např. have to místo need, should místo ought to). Je však užitečné jejich použití alespoň pasivně ovládat, protože se často objevují v knihách, novinách nebo oficiálních dokumentech.

Pro studenta angličtiny je dobré tato slovesa znát nejen kvůli čtení a porozumění formálnějším textům, ale i proto, že obohacují vyjadřovací prostředky a umožňují mluvčímu přesněji vyjádřit nuance významu. Pochopení jejich správného použití vyžaduje jistou jazykovou vyspělost, ale zároveň přináší možnost jemnější a přirozenější komunikace. Zvládnutí těchto struktur pomáhá studentům posunout se z úrovně základní komunikace k pokročilejšímu a elegantnějšímu projevu.

Dare

Sloveso dare patří mezi zajímavé a poněkud neobvyklé anglické výrazy, které mohou vystupovat jako plnovýznamové sloveso i jako modální sloveso. V obou případech má význam spojený s odvahou, troufalostí nebo ochotou něco riskovat. I když jeho použití není tak běžné jako u jiných sloves, v určitých kontextech dodává větám zvláštní emocionální náboj a výraznost.

Jako plnovýznamové (lexikální) sloveso, "dare“ se chová jako běžné sloveso — má koncovky v přítomném čase "dares“, minulý tvar "dared“ i infinitiv "to dare“. Například ve větě "He dared to speak up." vyjadřuje odhodlání a překonání strachu. V tomto významu se často používá v konstrukci „dare to do something“. Takovéto použití se běžně vyskytuje v každodenní mluvě i psaní.

V roli modálního slovesa je "dare“ mnohem specifičtější. Zpravidla se používá v záporných nebo tázacích větách a nemá koncovky třetí osoby ani tvar minulého času. Například: "Dare he say it?" nebo "She dare not question him." Tento způsob užití působí formálněji nebo knižně, často se objevuje v literatuře nebo dramatickém stylu. Tento způsob užití působí formálněji nebo knižně, často se objevuje v literatuře nebo dramatickém stylu.

Zvláštností slovesa "dare“ je, že přemosťuje dvě jazykové kategorie – chová se buď jako běžné sloveso, nebo jako modální, podle toho, jak ho použijeme. To může být pro studenty angličtiny matoucí, ale zároveň to nabízí možnost nuancovaného vyjádření. Volba konstrukce může odrážet styl, tón nebo i úroveň formálnosti řeči. Proto je důležité si uvědomit kontext, ve kterém je sloveso použito.

Celkově je sloveso "dare“ výborným příkladem toho, jak i jedno slovo může nabývat různých gramatických podob a významových odstínů. Jeho pochopení a správné použití rozšiřuje schopnost vyjadřovat složitější emocionální a situační kontexty v angličtině – od obyčejného „odvážit se něco udělat“ až po dramatické „neodvážit se ani pípnout“. Zvládnutí tohoto slovesa je tak znakem jazykového pokroku a citlivosti pro jazyk.

dare - kladné věty

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I dare help. (Já) si troufám pomoci.	We dare help. (My) si troufáme pomoci.
Druhá osoba	You dare help. (Ty) si troufáš pomoci.	You dare help. (Vy) si troufáte pomoci.
Třetí osoba.	He/She/It dare help. (On/Ona/Ono) troufám pomoci.	They dare help. (Oni) si troufají pomoci.

dare - záporné věty

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I daren´t (dare not) help. (Já) si netroufám pomoci.	We daren´t (dare not) help. (My) si netroufáme pomoci.
Druhá osoba	You daren´t (dare not) help. (Ty) si netroufáš pomoci.	You daren´t (dare not) help. (Vy) si netroufáte pomoci.
Třetí osoba.	He/She/It daren´t (dare not) help. (On/Ona/Ono) si netroufá pomoci.	They daren´t (dare not) help. (Oni) si netroufají pomoci.

dare - otázky

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	Dare I help? Troufám si (já) pomoci?	Dare we help? Troufáme si (my) pomoci?
Druhá osoba	Dare you help? Troufáš si (ty) pomoci?	Dare you help? Troufáte si (vy) pomoci?
Třetí osoba.	Dare he/she/it help? Troufá si (on/ona/ono) pomoci?	Dare they help? Troufají si (oni) pomoci?

slůvko dare má tyto funkce:

- významové sloveso:
  - v takovém případě je následováno to-infinitivem a znamená to, že si na něco troufáme: I dare to say he is a liar. (Troufám si říct, že lže.).
- modální sloveso:
  - modální dare má stejný význam, je následováno holým infinitivem (infinitivem bez to): Dare he go there? (Troufá si tam jít?), ale používá se většinou v záporných větách a otázkách, např.:
    - I daren’t approach him. (Netroufám si ho oslovit.)
    - How dare you touch me? (Jak si dovoluješ na mě sahat?)

Need

Sloveso need patří k těm anglickým slovesům, která mohou vystupovat buď jako běžné plnovýznamové sloveso, nebo jako modální sloveso. V obou případech vyjadřuje potřebu nebo nezbytnost nějaké činnosti, ale jeho gramatické chování se liší v závislosti na způsobu použití. Právě tato dvojí funkce činí „need“ zajímavým i poněkud náročným prvkem anglické gramatiky. Porozumění této dvojí funkci je klíčem k jeho správnému použití.

Jako plnovýznamové sloveso se "need“ používá běžně ve větách typu "She needs to leave now." nebo "They needed help." V tomto případě má všechny formy běžného slovesa – třetí osobu jednotného čísla "needs“, minulý čas "needed“ i infinitiv "to need“. Často se vyskytuje v pozitivních výpovědích a je běžné v každodenní komunikaci. V tomto významu se „need“ chová jako jakékoli jiné pravidelné sloveso.

Na rozdíl od toho, když je "need“ použito jako modální sloveso, chová se jinak: nemá koncovku -s ve třetí osobě, minulý čas, a často se používá v záporných nebo tázacích větách. Například: "Need she go now?" nebo "You need not worry." Toto použití působí formálněji nebo starosvětsky, a proto se nejčastěji objevuje v psaném nebo literárním jazyce. Je proto běžnější v britské angličtině a méně obvyklé v běžné mluvě.

Modální "need“ se nejčastěji vyskytuje v britské angličtině, zatímco v americké angličtině je preferováno výhradně jako plnovýznamové sloveso. Učící se jazyk mají proto často potíže rozlišit, kdy je vhodnější použít která konstrukce – zejména kvůli odlišným pravidlům v kladných a záporných větách. Regionální rozdíly v užití mohou studentům zpočátku působit nejistotu.

Celkově je "need“ příkladem slovesa, které rozšiřuje možnosti vyjádření nutnosti či požadavku a zároveň ukazuje na rozmanitost anglické gramatiky. Jeho ovládnutí umožňuje přesnější a stylově bohatší komunikaci, především v psané angličtině nebo formálnějších projevech. Zvládnutí rozdílu mezi oběma způsoby použití je důležité pro vyšší jazykovou úroveň.

need - kladné věty

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I need pay taxes. (Já) musím platit daně.	We need pay taxes. (My) musíme platit daně.
Druhá osoba	You need pay taxes. (Ty) musíš platit daně.	You need pay taxes. (Vy) musíte platit daně.
Třetí osoba.	He/She/It need pay taxes. (On/Ona/Ono) musí platit daně.	They need pay taxes. (Oni) musí platit daně.

need - záporné věty

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I needn´t (need not) pay taxes. (Já) nemusím platit daně.	We needn´t pay taxes. (My) nemusíme platit daně.
Druhá osoba	You needn´t (need not) pay taxes. (Ty) nemusíš platit daně.	You needn´t pay taxes. (Vy) nemusíte platit daně.
Třetí osoba.	He/She/It needn´t (need not) pay taxes. (On/Ona/Ono) nemusí platit daně.	They needn´t pay taxes. (Oni) nemusí platit daně.

need - otázky

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	Need I pay taxes? Musím (já) platit daně?	Need we pay taxes? Musíme (my) platit daně?
Druhá osoba	Need you pay taxes? Musíš (ty) platit daně?	Need you pay taxes? Musíte (vy) platit daně?
Třetí osoba.	Need he/she/it pay taxes? Musí (on/ona/ono) platit daně?	Need they pay taxes? Musí (oni) platit daně?

slůvko need může mít dvě funkce:
- významové sloveso
  - v takovém případě je následováno to-infinitivem a znamená něco nutného například: I need to train if I want to win. –(Musím trénovat, pokud chci vyhrát).
- modální sloveso
  - modální need také vyjadřuje nutnost, ale i povinnost například: You need pay taxes. (Musíš platit daně.)

Used to

Modální sloveso used to se v angličtině používá k vyjádření opakovaných dějů nebo stavů v minulosti, které již dnes neprobíhají. Pomáhá mluvčímu popsat, co bývalo v minulosti běžné, ale dnes už to neplatí. V češtině se tento význam nejčastěji překládá jako „dělával jsem“, „býval jsem“ nebo „kdysi jsem něco dělal“. Tato konstrukce nám tedy umožňuje jednoduše poukázat na rozdíl mezi minulostí a přítomností.

Například věta "I used to play football every weekend.“ znamená, že dotyčný hrával fotbal pravidelně, ale dnes už to nedělá. Konstrukce "used to“ je velmi užitečná při vyprávění o minulosti, protože umožňuje vyjádřit nejen děj, ale i změnu v čase – tedy skutečnost, že daný zvyk nebo stav už neplatí. Sloveso, které následuje po "used to“, je vždy v základním tvaru, tedy v infinitivu bez "to“. Právě díky této jednoduchosti je „used to“ oblíbené i v běžné konverzaci.

Ve větách záporu a otázek dochází k malé, ale důležité změně. V záporných a tázacích větách se totiž obvykle používá pomocné sloveso "did“, a tím pádem se tvar „used“ mění na "use“. Například: "I didn’t use to like coffee.“ nebo "Did you use to live in London?“ Tato nepravidelnost bývá pro studenty angličtiny zpočátku matoucí, protože se zdá, že se mění gramatická pravidla. Je důležité si uvědomit, že v těchto větách se „used“ píše bez koncového -d.

Je také důležité nezaměňovat "used to“ s podobně znějící konstrukcí "be used to + -ing“. Zatímco "used to“ vyjadřuje minulý zvyk nebo stav, "be used to“ znamená být na něco zvyklý, tedy něco, co je v současnosti pro mluvčího běžné. Například věta "I’m used to getting up early.“ neznamená, že jsem to dělal v minulosti, ale že mi to teď nedělá problém. Tato podobnost ve formě často vede k chybám, pokud není význam jasně pochopen.

Celkově je „used to“ velmi užitečnou součástí angličtiny, která rozšiřuje možnosti vyjádření v minulém čase. Jeho správné použití umožňuje přesně a stručně popsat zvyky, které jsme kdysi měli, a tím obohatit jazykový projev. Zároveň je to dobrý způsob, jak vyjádřit změnu v životním stylu, postojích nebo návycích. Zvládnutí této konstrukce je důležitým krokem k plynulejší a přirozenější angličtině.

used to - kladné věty

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I used to play tennis. (Já) jsem hrával/a tenis.	We used to play tennis. (My) jsme hrávali tenis.
Druhá osoba	You used to play tennis. (Ty) jsi hrával/a tenis.	You used to play tennis. (Vy) jste hrávali tenis.
Třetí osoba.	He/She/It used to play tennis. (On/Ona/Ono) hrával/a/o tenis.	They used to play tennis. (Oni) hrávali tenis.

used to - záporné věty

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I didn´t use to play tennis. (Já) jsem nehrával/a tenis.	We didn´t use to play tennis. (My) jsme nehrávali tenis.
Druhá osoba	You didn´t use to play tennis. (Ty) jsi nehrával/a tenis.	You didn´t use to play tennis. (Vy) jste nehrávali tenis.
Třetí osoba.	He/She/It didn´t use to play tennis. (On/Ona/Ono) nehrával/a/o tenis.	They didn´t use to play tennis. (Oni) nehrávali tenis.

used to - otázky

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	Did I use to play tennis? Hrával/a jsi tenis?	Did we use to play tennis? Hrávali jsme (my) tenis?
Druhá osoba	Did you use to play tennis? Hrával jsi (ty) tenis?	Did you use to play tennis? Hrávali jste (vy) tenis?
Třetí osoba.	Did he/she/it use to play tennis? Hrával/a/o (on/ona/ono) tenis?	Did they use to play tennis? Hrávali (oni) tenis?

pozor na used to v přítomném čase. Tam se pojí se slovesem to be a znamená, že jsme na něco zvyklí například I am used to such behaviour. (Na takové chování jsem zvyklý.) V takovém případě už se o modální sloveso nejedná.

Ought to

Modální výraz ought to se v angličtině používá k vyjádření morální povinnosti, doporučení nebo očekávání. Svým významem je velmi blízký slovu should, ale působí o něco formálněji nebo jemněji. Mluvčí jím často naznačuje, co by bylo správné, rozumné nebo vhodné udělat. Takové vyjádření často nese mírný, ale zřetelný hodnotící postoj mluvčího.

Například věta "You ought to apologize.“ znamená, že by bylo správné, kdybys ses omluvil. "Ought to“ se používá ve všech osobách bez jakékoliv změny tvaru a následuje po něm základní infinitiv s "to“. Díky své jednoznačnosti a univerzálnímu použití se hodí pro situace, kdy chceme vyjádřit doporučení s určitou vážností, ale bez příkazu. Tento výraz pomáhá zachovat rovnováhu mezi zdvořilostí a důrazem.

V otázkách a záporech se "ought to“ chová jako ostatní modální slovesa, ale jeho použití v těchto tvarech je v moderní angličtině spíše vzácné. Například: "Ought he to call her?“ nebo "You ought not to lie.“ Tato forma je často považována za formální a v mluvené angličtině se častěji nahrazuje slovem "should“. V každodenním hovoru tak "ought to“ zpravidla ustupuje praktičtějším alternativám.

Zajímavostí je, že i když má "ought to“ ve své formě "to“, stále se řadí mezi modální slovesa. To je výjimka, protože většina ostatních modálních výrazů (např. can, must, should) „to“ po sobě nepoužívá. Studentům proto může připadat neobvyklé, že jde o modál, který se gramaticky chová trochu jinak. Přesto se jedná o zcela správnou a běžně uznávanou součást modálního systému.

Celkově je „ought to“ užitečný výraz, který umožňuje jemně a formálně vyjádřit doporučení nebo morální stanovisko. Ačkoliv je dnes v mluvené řeči méně častý než „should“, zůstává důležitou součástí anglického jazyka, zvláště v psané, formální nebo zdvořilé komunikaci. Zvládnutí tohoto výrazu pomáhá obohatit slovní zásobu a přizpůsobit jazyk různým komunikačním situacím.

ought to - kladné věty

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I ought to be careful. (Já) bych měl/a být opatrný/á	We ought to be careful. (My) bychom měli být opatrní.
Druhá osoba	You ought to be careful. (Ty) bys měl/a být opatrný/á	You ought to be careful. (Vy) byste měli být opatrní.
Třetí osoba.	He/She/It ought to be careful. (On/Ona/Ono) měl/a/o být opatrný/á/é.	They ought to be careful. (Oni) by měli být opatrní.

ought to - záporné věty

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I oughtn´t (ought not) to be careful. (Já) bych neměl/a být opatrný/á.	We oughtn´t (ought not) to be careful. (My) bychom neměli být opatrní.
Druhá osoba	You oughtn´t (ought not) to be careful. (Ty) bys neměl/a být opatrný/á.	You oughtn´t (ought not) to be careful. (Vy) byste neměli být opatrní.
Třetí osoba.	He/She/It oughtn´t (ought not) to be careful. (On/Ona/Ono) by neměl/a/o být opatrný/á/é.	They oughtn´t (ought not) to be careful. (Oni) by neměli být opatrní.

ought to - otázky

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	Ought I to be careful? Měl/a bych (já) být opatrný/á?	Ought we to be careful? Měli bychom (my) být opatrní?
Druhá osoba	Ought you to be careful? Měl/a bys (ty) být opatrný/á?	Ought you to be careful? Měli byste (vy) být opatrní?
Třetí osoba.	Ought he/she/it to be careful? Měl/a/o by (on/ona/ono) být opatrný/á/é?	Ought they to be careful? Měli by (oni) být opatrní?

pro tvorbu minulého času používáme pomocné sloveso have + příčestí minulé
například: I ought to have driven more carefully. (Měl jsem řídit opatrněji.).
slovíčko ought to znamená:
- povinnost:
  - You ought to behave well at school. (Ve škole se musíš chovat slušně.)
    - Na rozdíl od should, které poskytuje spíše subjektivní názor, je ought to obecnější a objektivnější.
- doporučení:
  - You ought to talk to someone. It will help you. (Měl by sis s někým promluvit. Pomůže ti to.)
    - .v porovnání se should, je ought to více formální a méně používané.

Had better

Konstrukce had better se v angličtině používá pro vyjádření naléhavého doporučení, varování nebo důrazné rady. Mluvčí tím signalizuje, že určité jednání je silně doporučeno a že jeho nedodržení může mít negativní důsledky. Přestože obsahuje minulý tvar "had“, vztahuje se tato fráze vždy k přítomnosti nebo blízké budoucnosti. Je důležité si uvědomit, že tato forma vyjadřuje silnější postoj než běžná doporučení.

Typická věta zní například: "You had better leave now.“, což znamená „Raději bys měl odejít teď“, přičemž z podtextu vyplývá, že pokud to neuděláš, něco špatného se může stát. Tato konstrukce je silnější než běžné „should“ a často zní jako výstraha. Právě tento odstín naléhavosti ji odlišuje od jiných způsobů vyjádření doporučení. Použití "had better“ tedy často nese v sobě nepřímo vyjádřenou hrozbu následků.

Gramaticky je "had better“ neměnná konstrukce – používá se ve všech osobách stejně např. "I had better, she had better, they had better", přičemž následující sloveso je vždy v základním tvaru (infinitiv bez "to“). V neformální mluvě se často zkracuje na "’d better“: "We’d better go.“. Tato zkrácená forma je v běžném hovoru velmi častá. Zkrácený tvar zní přirozeněji a je vhodnější pro každodenní konverzaci.

Zápor se tvoří vložením „not“ za "had better“: "You had better not forget.“ Tím se vyjadřuje silné nedoporučení nebo varování před konkrétní akcí. Otázky s "had better“ jsou méně běžné, ale možné – například: "Had I better call her?“ V běžné angličtině se však pro otázky častěji používá "should“. Záporná forma je velmi užitečná, když chceme důrazně varovat před chybným rozhodnutím.

Celkově lze říci, že "had better“ je užitečný jazykový prostředek, pokud chceme vyjádřit doporučení s důrazem na možné následky. Je vhodný v situacích, kdy chceme být jasní a naléhaví, aniž bychom přímo rozkazovali. Správné používání této konstrukce napomáhá vyjádřit zodpovědnost, varování i jemný tlak v běžné i formálnější komunikaci. Zvládnutí této fráze pomáhá mluvčímu znít přirozeněji a přesvědčivěji.

had better - kladné věty

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I had better take an umbrella. (Já) si raději vezmu deštník.	We had better take an umbrella. (My) si raději vezmeme deštník.
Druhá osoba	You had better take an umbrella. (Ty) si raději vezmi deštník.	You had better take an umbrella. (Vy) si raději vezmete deštník.
Třetí osoba.	He/She/It had better take an umbrella. (On/Ona/Ono) si raději vezme deštník.	They had better take an umbrella. (Oni) si raději vezmou deštník.

had better - záporné věty

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	I had better not take an umbrella. (Já) si raději nevezmu deštník.	We had better not take an umbrella. (My) si raději nevezmeme deštník.
Druhá osoba	You had better not take an umbrella. (Ty) si raději nevezmi deštník.	You had better not take an umbrella. (Vy) si raději nevezmete deštník.
Třetí osoba.	He/She/It had better not take an umbrella. (On/Ona/Ono) si raději nevezme deštník.	They had better not take an umbrella. (Oni) si raději nevezmou deštník.

had better - otázky

	Jednotné číslo	Množné číslo
První osoba	Had I better take an umbrella? Vezmu si (já) raději deštník?	Had we better take an umbrella? Vezmeme si (my) raději deštník?
Druhá osoba	Had you better take an umbrella? Vezmeš si (ty) raději deštník?	Had you better take an umbrella? Vezmete si (vy) raději deštník?
Třetí osoba.	Had he/she/it better take an umbrella? Vezme si (on/ona/ono) deštník?	Had they better take an umbrella? Vezmou si (oni) raději deštník?