Londýn - London

Londýn – anglicky London – je hlavní město Spojeného království Velké Británie a Severního Irska - the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland. Je nejen politickým centrem země, ale také sídlem britského panovníka, anglikánské církve, vlády, parlamentu a nejvyššího soudu. Díky tomu hraje klíčovou roli v politickém i společenském životě země.

Město má přibližně 9 milionů obyvatel a patří mezi největší metropole na světě. Rozkládá se na rozloze zhruba 1 600 km² a je administrativně rozdělen na Starý Londýn a 32 samostatných obvodů, z nichž každý má svou vlastní správu a charakter. Tato rozmanitost přispívá k jedinečné atmosféře města, která spojuje historii s moderním ruchem a multikulturní dynamikou.

Historie Londýna je velmi bohatá a často poznamenaná tragédiemi i obnovami. Největší pohromou byl mor v roce 1665, který si vyžádal životy přibližně 70 000 lidí. Následoval o rok později ničivý Velký požár, který zničil většinu města. Přesto se Londýn rychle vzpamatoval a stal se centrem obchodu, kultury a vzdělanosti.

Díky své historii a významu si Londýn uchoval mnoho významných památek a kulturních institucí. Mezi nejznámější patří Tower of London, Buckinghamský palác, Katedrála svatého Pavla, Westminster Abbey nebo slavný Big Ben. Město je také domovem mnoha muzeí, galerií a divadel, která přitahují návštěvníky z celého světa.

Londýn je dnes jedním z nejvíce kosmopolitních měst na světě. Jeho obyvatelé pocházejí z různých kultur, což se odráží v bohaté nabídce kuchyní, festivalů a kulturních akcí. Díky tomu si město udržuje svou živost a otevřenost, což z něj činí nejen politické a historické centrum, ale i místo plné kreativity a inovace.

Kensingtonský palác - Kensington Palace

Někteří příslušníci britské královské rodiny sídlí v Kensingtonském paláci - Kensington Palace, který se nachází v krásných Kensingtonských zahradách - Kensington Gardens. Tento palác je významným královským sídlem a zároveň místem, kde se spojuje historie s každodenním životem monarchie.

Prvními královskými majiteli paláce byli král Vilém III. a královna Marie, kteří jej v roce 1689 zakoupili ve vesnici Kensington. V té době se dům nacházel mimo nezdravé a často zaplavené prostředí Westminsteru, což bylo pro panovnický pár velkou výhodou. Přeměnu původní rezidence na reprezentativní královské sídlo navrhl slavný architekt Sir Christopher Wren, jehož práce výrazně ovlivnila podobu mnoha významných budov v Londýně.

V průběhu 18. a 19. století prošel Kensingtonský palác několika úpravami a rozšířeními, aby vyhovoval potřebám královské rodiny. Palác se stal nejen sídlem, ale i místem, kde se odehrávaly významné události spojené s životem monarchie. Mnozí členové královské rodiny zde žili a vedli svůj každodenní život.

V roce 1899 rozhodla královna Viktorie o otevření královských komnat pro veřejnost. Tento krok přinesl možnost široké veřejnosti nahlédnout do života a historie královské rodiny. Návštěvníci mohou obdivovat nejen architekturu a vybavení paláce, ale i různé umělecké předměty a památky spojené s britskou monarchií.

Dnes je v Kensingtonském paláci umístěna rozsáhlá výstava dvorních oděvů, která představuje módu a styl královské rodiny za poslední dvě století. Palác tak slouží nejen jako rezidence, ale i jako muzeum, které uchovává a prezentuje bohatou historii britské monarchie a její tradice.

Buckinghamský palác - Buckingham Palace

Buckinghamský palác - Buckingham Palace se stal oficiální královskou rezidencí. Od roku 1837 zde sídlí královská rodina. V paláci je zhruba 660 pokojů. Přítomnost královny/krále v paláci je oznámena vyvěšením královské vlajky. Po většinu roku je veřejnosti nepřístupný. 

V průběhu historie nebyl jedinou rezidencí anglických vládců. Londýn měl postupně čtyři královské paláce: první byl Westminster za doby Eduarda III. Vyznavače, potom přišel na řadu Whitehall za Jindřicha VIII., palác, který byl později, za století a půl vyměněn za St. James a na závěr Buckingham Palace.

Historie Buckinghamského Paláce začíná v roce 1623, kdy Jakub I. přidělil jeden a půl hektaru půdy na pěstování morušovníku na podporu průmyslu, výroby hedvábí, v konkurenci s Francií. To bylo jádro šestnácti hektarů, na kterých se dnes nachází Královský palác, doplněný nádhernými zahradami. Stavba, která vznikla na tomto pozemku, se jmenovala Goring House a byla předchůdcem Buckingham Palace.

Původně byl Buckinghamský Palác z cihel, s ohnutým sloupovím, které sjednocovaly centrální jádro s vnějšími křídly. A určitě byl hodný obdivu, neboť vzbudil zájem Jiřího III. a jeho ženy Charloty. V roce 1762 ho král koupil za 28 000 liber šterlinků a 22. května téhož roku se vládci přemístili do nové rezidence, i když během nějaké následující doby stále používal palác St. James na veřejné obřady. 

S nastoupením na trůn Jiřího IV. v roce 1820 se rozhodl osud Buckinghamského Paláce: královi byla poskytnuta významná půjčka od Parlamentu na zvětšení a zkrášlení budovy s pomocí svého oblíbeného architekta, Johna Nashe. Ten se tedy v 18. století podílel na přeměně původního Buckingham House v palác pro Jiřího IV. V roce 1830 ovšem Nashe odvolali, protože překročil rozpočet. Práce byly dokončeny Edwardem Bloreem, architektem krále Viléma IV..

Prvním panovníkem, jenž se v paláci zabydlel byla královna Viktorie krátce poté, co v roce 1837 usedla na trůn. Poslední úprava byla provedena v roce 1913, kdy sir Aston Webb vyměnil fasádu za novou, s neoklasickými prvky. Téhož roku byl také poprvé zpřístupněn veřejnosti, protože bylo třeba dát dohromady peníze na opravu požárem poškozeného Windsorského zámku.

Před palácem stojí památník věnovaný královně Viktorii - Victoria Monument. Podle návrhu sira Astona Webba ho vytvořil sochař Sir Thomas Brock. Památník představuje královnu obklopenou alegorickými postavami znázorňujícími např. Vítězství, Vytrvalost, Odvahu, Pravdu, Spravedlnost, Vědu, Umění a Zemědělství.

Ulice Downing - Downing Street

Downing Street je již více než 250 let oficiálním sídlem britského premiéra - the Prime Minister. Tato slavná londýnská ulice se nachází v těsné blízkosti centra moci Spojeného království – u Whitehallu, kde sídlí většina ministerstev. Zajímavostí je, že dům č. 10 stojí na místě bývalého pivovaru opatství. Během posledních rekonstrukcí zde archeologové objevili střepy římských nádob, části trámů ze saského období a také pozůstatky někdejšího paláce Whitehall, který zažil vrchol své slávy za vlády Jindřicha VIII. Tudora.

Ulici nechal v roce 1680 postavit Sir George Downing, člen britského parlamentu, a právě po něm nese dodnes své jméno. Ulice byla původně tvořena řadou městských domů, z nichž několik zůstalo zachováno dodnes. Nejznámějším z nich je dům č. 10, který byl v roce 1732 odkoupen královskou pokladnou a od té doby slouží jako oficiální rezidence britského premiéra. Jeho černé vstupní dveře se staly jedním z nejsymboličtějších obrazů britské politiky.

Dům č. 10 byl svědkem řady historických událostí. Od dělnických povstání, přes protesty sufražetek, které se řetězy připoutávaly k jeho zábradlí, až po chvíle národní radosti – například slavnostní oznámení konce druhé světové války Sirem Winstonem Churchillem z tohoto místa. Dnes je vstup do domu střežen jediným policistou, který se stal neodmyslitelnou součástí ikonického obrazu britské demokracie.

Downing Street není jen sídlem premiéra. Dům č. 11 slouží jako rezidence ministra financí a v domě č. 12 sídlí kancelář tzv. "Chief Whip" – poslance zodpovědného za udržování stranické kázně a koordinaci hlasování v parlamentu. Vzhledem k rostoucím bezpečnostním rizikům byly v roce 1990 na začátku ulice nainstalovány kovové brány, které zabraňují veřejnému vstupu.

Ulice ústí do Whitehallu, hlavní tepny britské vládní moci. Právě zde se nachází hlavní budovy ministerstev a konají se zde významné státní akce, včetně přehlídek a každoročního vzpomínkového obřadu u památníku Cenotaph, který připomíná padlé vojáky. Downing Street tak i dnes zůstává jedním z nejdůležitějších symbolů britské politické tradice. 

Westminsterská katedrála - Westminster Cathedral

Westminsterská katedrála - Westminster Cathedral je hlavním římskokatolickým kostelem Anglie a zároveň sídlem kardinála arcibiskupa z Westminsteru. Nachází se nedaleko Viktoriina nádraží, jen přibližně kilometr od slavného Westminsterského opatství. Ačkoli bývá často zaměňována právě s opatstvím, jedná se o zcela odlišnou stavbu – jak architekturou, tak náboženskou příslušností.

Katedrála byla postavena mezi lety 1895 - 1903 podle návrhu architekta Johna Francise Bentleye. Ten se inspiroval raně byzantským stylem, což je patrné jak z celkové kompozice budovy, tak z detailního zpracování. Stavba vyniká neobvyklým kontrastem červených cihel a bílého portlandského kamene, které vytvářejí výraznou horizontální pruhovanou fasádu.

Dominantou exteriéru je 94 metrů vysoká zvonice, ze které se tyčí jediný zvon pojmenovaný po Eduardu Vyznavači – anglickém králi a světci, jehož jméno nese také jedna z kaplí ve Westminsterském opatství. Zvonice je dobře viditelná z okolí a přispívá k nezaměnitelnému panoramatu této části Londýna.

Interiér katedrály je mimořádně bohatě zdobený. Návštěvníka ohromí více než sto druhů mramoru pocházejících z různých koutů světa, které byly pečlivě vybrány a umístěny tak, aby vytvořily harmonický celek. Vnitřní výzdoba však zůstává nedokončená, což dává prostoru zvláštní atmosféru syrové vznešenosti a zároveň připomíná, že katedrála je stále živým duchovním centrem.

Mezi unikátní prvky katedrály patří i její varhany, které umožňují hrát z obou konců hlavní lodi. Tento technicky i hudebně výjimečný nástroj slouží nejen při bohoslužbách, ale také při koncertech a významných církevních událostech. Westminsterská katedrála tak spojuje duchovní poslání s uměleckým a architektonickým bohatstvím, které z ní činí jednu z nejpozoruhodnějších sakrálních staveb v Británii.

Westminsterské opatství - Westminster Abbey

Westminsterské opatství  - Westminster Abbey je jednou z nejvýznamnějších historických staveb Londýna a celé Velké Británie. Jeho kořeny sahají až do 7. a 8. století, kdy na tomto místě stál první křesťanský kostel. Dnešní podoba kláštera se začala formovat v 11. století za vlády krále Eduarda Vyznavače, který usedl na trůn roku 1040 a rozhodl se postavit zde nový velkolepý chrám.

Král Eduard však kvůli špatnému zdravotnímu stavu nemohl být přítomen slavnostnímu vysvěcení kostela 28. prosince 1065. Zemřel pouhých osm dní po jeho dokončení. Jeho smrt ale znamenala začátek nové éry – již o necelý rok později, na Vánoce 1066, zde byl korunován Vilém Dobyvatel. Tím vznikla tradice korunovací anglických a později britských panovníků, která se v opatství koná dodnes.

Architektonicky nese opatství výrazné znaky gotického stylu s patrným vlivem francouzské gotiky. Vysoké klenby, lomené oblouky a nádherné vitráže činí z chrámu nejen duchovní centrum, ale i mistrovské dílo středověké architektury. Opatství bylo v průběhu staletí několikrát přestavováno a rozšiřováno, čímž získalo svou současnou podobu.

Westminsterské opatství je dějištěm mnoha zásadních událostí britských dějin. Kromě korunovací zde probíhají také královské svatby, pohřby a významné státní obřady. V roce 1953 zde byla korunována královna Alžběta II., stejně jako téměř všichni její předchůdci od 11. století. Opatství je tak nejen církevní, ale i symbolickou národní svatyní.

V jeho prostorách jsou uloženy ostatky řady významných osobností britských dějin. Nacházejí se zde hroby panovníků, státníků, biskupů, ale také slavných básníků a spisovatelů – tzv. „Poets’ Corner“ je místem posledního odpočinku například Geoffreye Chaucera, Charlese Dickense nebo Rudyarda Kiplinga. Westminsterské opatství tak spojuje víru, historii i kulturu v jedinečný celek, který je dodnes živou součástí britské identity.

Domy parlamentu - the Houses of Parliament

Domy parlamentu - the Houses of Parliament patří k nejikoničtějším a nejreprezentativnějším budovám Londýna. Stojí na místě původního Westminsterského paláce - Westminster Palace, který byl postaven již v 11. století za vlády krále Eduarda Vyznavače a později rozšířen Vilémem Dobyvatelem. Z původního paláce se dochovala pouze Westminster Hall, jedna z nejstarších a největších středověkých síní v Anglii.

Od 16. století je Westminsterský palác sídlem britského Parlamentu, tvořeného dvěma komorami – Dolní a Horní sněmovnou. Dolní sněmovna - the House of Commons je tvořena volenými poslanci z různých politických stran. Strana s nejvyšším počtem křesel sestavuje vládu a její vůdce se stává ministerským předsedou - the Prime Minister. Horní sněmovna - the House of Lords se skládá z nevolených členů – tzv. peerů, právníků, biskupů a arcibiskupů. Obě komory společně projednávají a schvalují nové zákony.

Parlament je otevřený i veřejnosti, která může sledovat jeho jednání z galerií pro návštěvníky, tzv. Strangers’ Galleries. Každý britský občan má také podle tradice právo setkat se se svým poslancem v honosně zdobeném vestibulu zvaném Central Lobby. Tento prostor tvoří symbolické a skutečné spojení mezi oběma sněmovnami a je centrem veřejné komunikace s politickou reprezentací.

Významnou ceremonií je oficiální zahájení parlamentního zasedání – State Opening of Parliament. Při této slavnostní události král nebo královna usedá na trůn v Horní sněmovně a přednese vládní program na nadcházející období. Tradičně je vyslán posel, tzv. Black Rod, aby pozval poslance Dolní sněmovny – protože panovník do této komory nesmí vstoupit. Tento zvyk připomíná událost z roku 1642, kdy král Karel I. vtrhl do Dolní sněmovny s úmyslem zatknout pět poslanců – čin, který navždy změnil vztah monarchie a parlamentu.

Domy parlamentu jsou nejen sídlem zákonodárné moci, ale i symbolem britské demokracie a ústavních tradic. Jejich věže a fasády v neogotickém stylu patří k nejznámějším panoramatům Londýna, zejména slavná hodinová věž s Big Benem. Spojení historie, moci a tradice činí z tohoto místa srdce britské politické scény.

Věž sv. Štěpána - Big Ben

Hodinová věž Westminsterského paláce, běžně známá jako Big Ben, je jedním z nejznámějších symbolů Londýna i celé Velké Británie. Od roku 1859 určuje přesný čas téměř nepřetržitě pro celou zemi. Ačkoli se často celá věž označuje jako Big Ben, tento název původně patří pouze hlavnímu zvonu, který váží přes 16 tun a každou celou hodinu odbíjí výrazný tón.

Oficiální název stavby byl dlouhou dobu Věž svatého Štěpána  -St Stephen’s Tower, dnes je známá jako Elizabeth Tower, na počest královny Alžběty II. Název „Big Ben“ se vztahuje výhradně na obří zvon uvnitř. Podle jedné teorie byl pojmenován po siru Benjaminu Hallovi, který měl zásluhu na jeho odlití. Jiná verze tvrdí, že zvon dostal jméno po populárním zápasníkovi Benjaminu Cauntovi, známém svou impozantní postavou.

Věž byla postavena po velkém požáru původního Westminsterského paláce v roce 1834. Nová konstrukce, navržená v duchu viktoriánsko-gotického stylu, dosahuje výšky 96 metrů. Stala se nejen technickým zázrakem své doby, ale také architektonickým klenotem, který dominuje panoramatu nad Temží.

Hodinový mechanismus byl ve své době technologickým průlomem. Hodiny byly největšími čtyřstrannými hodinami na světě a jejich přesnost byla mimořádná – první úder každé celé hodiny zazníval s odchylkou maximálně jedné sekundy. Unikátní konstrukce umožňuje odejmout skleněné segmenty ciferníku pro případnou údržbu nebo opravu ručiček.

Na spodní části ciferníku se nachází latinský nápis: DOMINE SALVAM FAC REGINAM NOSTRAM VICTORIAM PRIMAM, což v překladu znamená „Pane, ochraňuj naši královnu Viktorii I.“ Tento detail odkazuje na dobu vzniku věže a spojuje technickou dokonalost hodin s historickým a monarchickým odkazem Britského impéria.

Londýnské oko - London Eye

Město Londýn se rozhodlo vstoupit do nového tisíciletí ve velkém stylu a zanechat trvalou památku na tuto historickou událost. Výsledkem tohoto ambiciózního cíle bylo vytvoření jednoho z nejodvážnějších a nejmodernějších projektů posledních staletí – panoramatického ruského kola známého jako British Airways London Eye, nebo také Millennium Wheel.

Tato ohromující stavba se nachází na jižním břehu řeky Temže, nedaleko stanice metra Waterloo. Se svou výškou 135 metrů, obvodem 424 metrů a 32 plně klimatizovanými kabinami, které pojmou až 25 osob, se stalo London Eye nepřehlédnutelným symbolem moderního Londýna. Každý den přivítá více než 15 000 návštěvníků, čímž se řadí mezi nejpopulárnější turistické atrakce města.

Na návrhu kola spolupracovalo hned několik významných architektů a inženýrů – David Marks, Julia Barfieldová, Malcolm Cook, Mark Sparrowhawk, Steven Chilton a Nic Bailey. Stavba byla výsledkem mezinárodní spolupráce: hlavní otočný mechanismus vytvořili britští inženýři, konstrukce kola vznikla v Nizozemsku, hřídel a náboj byly vyrobeny v České republice, ložisko pochází z Německa, kabiny byly zhotoveny ve Francii a lana dodala Itálie.

Kolo bylo slavnostně otevřeno 31. prosince 1999, aby symbolicky přivítalo nový milénium. Z technických důvodů však bylo veřejnosti zpřístupněno až v květnu 2000. Přesto si rychle získalo oblibu nejen mezi turisty, ale i mezi Londýňany, a stalo se neoddělitelnou součástí panoramatu města.

Dnes je London Eye provozováno společností Tussauds Group, přičemž hlavním sponzorem projektu je letecká společnost British Airways. Ruské kolo se stalo nejen symbolem technologického pokroku, ale také místem, odkud si mohou návštěvníci vychutnat jedinečný výhled na britskou metropoli – až do vzdálenosti 40 kilometrů za jasného dne.

Náměstí Piccadilly - Piccadilly Circus

Piccadilly Circus je jednou z nejrušnějších a nejživějších dopravních křižovatek v srdci Londýna. Obklopují ji nákupní centra, rychlá občerstvení a zářivé neonové reklamy, které vytvářejí nezaměnitelnou atmosféru městského života. Náměstí vzniklo na počátku 19. století jako důležitý spojovací bod mezi ulicemi Piccadilly a Regent Street.

Zpočátku si Piccadilly Circus uchovalo elegantní podobu s půvabnými zvlněnými štukovými fasádami budov, které mu dodávaly klidnou a sofistikovanou atmosféru. Tato éra se však změnila v roce 1910, kdy zde byla instalována první reklamní tabule, jež postupně přeměnila okolí v pulzující centrum komerčního ruchu a zábavy.

Piccadilly Circus je často označováno jako vstupní brána do londýnské zábavní čtvrti. Právě zde se schází lidé, aby nasáli jedinečnou atmosféru plnou světel, ruchu a kulturního dění. Je to místo setkání, které spojuje místní obyvatele i turisty a představuje živé centrum městského života.

Dominantou náměstí je slavná socha řeckého boha lásky Erose, známá také jako Anteros. Socha byla odhalena v roce 1892 a původně měla symbolizovat anděla milosrdenství. Eros balancuje na jedné noze a stal se ikonou Piccadilly Circus, pod níž se schází davy lidí a je často využíván jako orientační bod.

Piccadilly Circus tak představuje unikátní spojení historie, kultury a moderního života. Je to místo, kde se prolínají tradice s neustálým vývojem a kde každodenní ruch vytváří nezapomenutelný zážitek pro každého návštěvníka Londýna.

Národní galerie - the National Gallery

Národní galerie v Londýně, známá jako The National Gallery, patří mezi přední muzea umění na světě. Ve svých sbírkách vlastní přes 2200 obrazů, z nichž většina je vystavena ve stálé expozici. Galerie si získala pevné místo v kulturním životě Londýna už od svého založení v roce 1824. Je to jedna z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Londýně.

Založení galerie bylo výsledkem úsilí krále Jiřího IV., který přesvědčil neochotnou vládu k zakoupení 38 významných obrazů. Tyto počáteční nákupy vytvořily základ pro rozmanitou národní sbírku evropského malířství, která se od té doby neustále rozrůstá a obohacuje. Díky této sbírce může návštěvník sledovat vývoj umění napříč staletími.

Sbírka Národní galerie zahrnuje díla od raného 13. století až po impresionisty 19. století. Zvláštní pozornost si zaslouží nizozemské malířství, italská renesance a španělské malířství 17. století, které patří k nejsilnějším částem sbírky a lákají milovníky umění z celého světa. Mezi vystavenými umělci najdeme i slavná jména jako Leonardo da Vinci nebo Vincent van Gogh.

V roce 1991 bylo k původní neoklasicistní budově přistavěno moderní Sainsburské křídlo, jež slouží k vystavení pozoruhodné sbírky rané renesance. Tato přístavba umožnila galerii prezentovat ještě širší spektrum děl a poskytla návštěvníkům nové prostory pro prohlídky. Architektura nového křídla nabízí krásný kontrast k tradičním prostorám galerie.

Národní galerie tak představuje nejen centrum umění, ale i místo, kde se historie evropského malířství snoubí s moderní architekturou. Je to místo, kde si každý může vychutnat poklady od mistrů jako Giotto, Rembrandt, Velázquez či Monet, a prohloubit svůj vztah k umění. Pro milovníky kultury je návštěva této galerie nezapomenutelným zážitkem.

Trafalgarské náměstí - Trafalgar Square

Trafalgarské náměstí - Trafalgar Square patří mezi nejvýznamnější a nejznámější veřejná prostranství v Londýně. Náměstí bylo pojmenováno podle slavné bitvy u Trafalgaru v roce 1805, kdy britské námořnictvo zvítězilo nad francouzsko-španělskou flotilou během napoleonských válek. Dnes je místem, kde se často konají politické demonstrace a veřejné shromáždění.

Původně bylo toto místo využíváno jako královské stáje, než princ Regent pověřil architekta Johna Nashe, aby celou oblast zrekonstruoval a vyčistil. Současný vzhled náměstí, jak ho známe dnes, pochází z roku 1845 a od té doby slouží jako centrum veřejného a kulturního dění.

Dominantou Trafalgarského náměstí je impozantní Nelsonův sloup - Nelson´s Column, vysoký 55 metrů. Na jeho vrcholu stojí socha admirála lorda Nelsona, hrdiny bitvy u Trafalgaru, který velel britskému námořnictvu. Sloup je obklopen dvěma velkými fontánami a čtyřmi mohutnými sochami lvů, které dodávají náměstí majestátní vzhled.

Každý roh náměstí zdobí podstavce, na kterých jsou umístěny sochy významných britských osobností. Na třech z nich stojí sochy historických panovníků a válečníků, zatímco čtvrtý podstavec zůstal dlouhou dobu prázdný kvůli sporům o vhodný motiv a autora.

V roce 1999 byla založena iniciativa nazvaná Projekt čtvrtého podstavce, která umožňuje vystavovat na tomto podstavci dočasné sochy současných umělců. Tyto instalace jsou často kontroverzní a zobrazují neobvyklá nebo provokativní témata. Po přibližně dvou letech je každá socha nahrazena novou, což dává náměstí živý a proměnlivý charakter.

Muzeum voskových figurýn Madame Tussaud´s - Madame Tussaud´s Wax Museum

Atrakcí pro turisty je Muzeum Madame Tussaud´s. Jsou zde voskové figuríny, které zachycují nejvýznamnější osoby z celého světa. Bylo založeno Marií Tussaudovou, francouzskou sochařkou vytvářející voskové figuríny, která žila v letech 1761 - 1850. 

Její matka pracovala jako hospodyně pro doktora Filipa Curtiuse, lékaře schopného vytvářet voskové modely. Curtius totéž naučil i Tussaudovou. Tussaudová vytvořila svou první voskovou figurínu Voltaira v roce 1777. V době francouzské revoluce vytvářela posmrtné masky prominentních obětí. Když Curtius v roce 1794 zemřel, zanechal své práce Tussaudové, která se v roce 1802 přesunula do Londýna.

První stálou expozici zřídila v roce 1835 na Baker Street. Muzeum bylo přemístěno do místa kde se nachází nyní, na Marylebone Road, v roce 1884. V roce 1925 požár poškodil mnoho figurín, ale jádro kolekce, včetně historických exponátů bylo zachováno.

Expozice je rozdělena do několika tematických oblastí, které představí návštěvníkům současné celebrity i významné osobnosti z minulosti. Velmi zajímavá je například: „The spirit of London“ – provede vás dějinami Londýna počínaje Velkým požárem v roce 1666 a konče swingující érou 60. let 20. století. Návštěvníci jakoby cestují časem v londýnských taxících a účastní se tak historických událostí.

Muzeum voskových figurín, včetně blízkého Londýnského planetária, je v současnosti jednou z nejlákavějších londýnských turistických atrakcí. Rozrostlo se o zahraniční pobočky v Amsterdamu, Hongkongu, Las Vegas a New Yorku. Muzea vystavují figuríny historických postav, členů královských rodin, sportovních hvězd, známých zločinců a další známých osobností. Síť těchto muzeí a Londýnské planetárium vlastní společnost obdobného názvu Tussauds Group.

Britské museum - the British Museum

Britské muzeum - the British Museum bylo založeno v roce 1753 spojením tří významných soukromých sbírek, čímž vznikla jedna z prvních veřejných institucí svého druhu na světě. Jádro sbírky tvořil odkaz lékaře a starožitníka sira Johna Soana, jehož rozsáhlá sbírka položila základy muzejní expozice.

Královský dvůr přispěl muzeu knihami, mincemi a medailemi, které výrazně rozšířily jeho sbírky. V 18. a 19. století přicházely další cenné artefakty z různých koutů světa díky průzkumníkům a cestovatelům, jako byl například kapitán James Cook, což muzeum proměnilo v pokladnici světové historie a kultury.

Nejstarší budova muzea, která je dodnes zachována, byla postavena mezi lety 1823 a 1852, a to v klasickém stylu podle návrhu architekta Roberta Smirkeho. Tato impozantní stavba dodává muzeu jeho charakteristický vzhled a je sama o sobě významnou historickou památkou.

V areálu muzea se nachází i část Britské národní knihovny - the British National Library, která je jednou z největších institucí svého druhu na světě. Ačkoliv se v roce 1973 knihovna stala samostatnou institucí, část prezenční knihovny a stará čítárna zůstaly součástí muzea a slouží stále veřejnosti.

Nápisy vedle vchodu připomínají slavné čtenáře, kteří v čítárně sedávali, mezi nimi například německého emigranta Karla Marxe, jenž zde v letech 1857–1883 pravidelně studoval a pořizoval si výpisky. Čítárna, která byla vybudována v letech 1855–1857, je tak nejen místem pro studium, ale i svědkem bohaté intelektuální historie.

Covent Garden

Covent Garden je významný okrsek v centrálním Londýně, nacházející se ve východní části městské části Westminster. Proslulý je především jako obchodní a zábavní centrum, kde se nachází i slavný vstup do Královské opery – the Royal Opera House, která byla založena již v roce 1732. Tato oblast je oblíbená nejen díky kultuře, ale i díky živé atmosféře, kterou zde návštěvníci mohou zažít.

Oblast je ohraničena frekventovanými ulicemi High Holborn, Kingsway, Strand a Charing Cross Road, čímž vytváří důležité spojení mezi různými částmi centra Londýna. Toto strategické umístění přispívá k jeho oblíbenosti jak mezi místními obyvateli, tak turisty. Díky své poloze je Covent Garden snadno dostupný z mnoha částí města.

Srdcem Covent Garden je Piazza – otevřené náměstí, kde se od 15. století až do roku 1974 konaly tradiční květinové a zeleninové trhy. Tyto trhy patřily k nejvýznamnějším v Londýně a po více než 300 let byly centrem místního obchodu a života. Na tomto náměstí se dodnes cítí historie a tradice, které formovaly místní komunitu.

V roce 1974 se trhy přesunuly do modernějšího komplexu New Covent Garden Market v Nine Elms, což umožnilo rozvoj původního tržiště. Náměstí se pak začalo měnit v rušné centrum kultury a zábavy, které láká davy pouličních umělců, hudebníků a návštěvníků. Tento přeměněný prostor je dnes místem setkávání umělců a turistů z celého světa.

Dnes je Covent Garden Piazza jednou z nejpopulárnějších atrakcí Londýna, kde se odehrávají pouliční vystoupení a kulturní akce. Tento rozkvět přispěl také k posílení společenského a komerčního významu okolních ulic severně od tržiště. Covent Garden tak představuje unikátní kombinaci historie, kultury a moderního městského života.

Katedrála sv. Pavla - Saint Paul´s Cathedral

Katedrála sv. Pavla - Saint Paul´s Cathedral je druhý nejvýznamnější chrám v Londýně. Stavba v současné podobě začala vznikat od konce 11. století. Z původní stavby se však nic nedochovalo, neboť došlo k velké přestavbě. Tato kupolová stavba reprezentuje biskupský, ale i farní kostel Commonwealthu. Je to jediný skutečně barokní kostel v Anglii, tyčící se nad londýnským City se šarmem a s velkolepostí.

Již v roce 604 stával na návrší nad dnešním City kostel, který byl zasvěcen patronu města, apoštolu Pavlovi. Poté následovaly další stavby, avšak teprve s gotickou katedrálou vysvěcenou roku 1300 zde vyrostl nejkrásnější a největší kostel tehdejší doby. V průběhu staletí však začal tento impozantní chrám Páně upadat a teprve na počátku 17. století byl zahájen rozsáhlý program jeho obnovy.

Bohužel již roku 1642 vedla poprava Karla I. následovaná „érou republiky“ k opětovnému zastavení stavebních prací a kostel se stal tržištěm a koňskými stájemi. Konec tomuto znesvěcení učinil král Karel II., který pro velkolepou přestavbu kostela angažoval Christophera Wrena, muže, jenž byl ve své době považován za absolutní špičku mezi architekty.

Wrenovy plány na obnovu kostela byly přijaty, avšak velký požár, který vypukl v roce 1666 a při němž bylo v Londýně zničeno 13 200 domů a 81 obecních kostelů, jej učinil nicotnými a bezvýznamnými. Vzhledem k poškození, které katedrála při požáru utrpěla, nyní přicházela v úvahu jedině stavba nového kostela.

Kostel, jehož délka činí 170 m a výška kupole 110 m, byl vysvěcen po 35 letech stavebních prací roku 1711 jako největší církevní stavba Anglie, která se navíc stala dějištěm mnoha významných událostí. Zde se konaly smuteční slavnosti za vévodu z Wellingtonu, lorda Nelsona a Winstona Churchilla, zde byl oslavován jak konec napoleonských válek, tak ukončení druhé světové války.

Londýnský Tower - the Tower of London

The Tower of London je typickým znakem hlavního města Británie. S jeho stavbou začal král Vilém Dobyvatel v roce 1066. Pevnost měla strážit  vstupní cestu do Londýna od ústí řeky Temže. V roce 1097 byla z odolného kamene zbudována Bílá věž, která se dnes tyčí uprostřed komplexu. V době svého dokončení byla dokonce nejvyšší stavbou v Londýně. Obvodové štítové zdi jsou ze 13. století. 

V průběhu staletí zde vyrostly další krásné budovy. Věž sloužila jako královské sídlo, zbrojnice a klenotnice, ale proslula zejména coby vězení pro nepřátele koruny. Mnozí byli mučeni a nalezli tu smrt. Neblaze proslulým vchodem přiváželi vězně ze soudu ve Westminster Hall. Říká se, že kdo tudy vejde do Toweru, nedostane se odtud živý.

V současné době Tower uchovává korunovační klenoty a jiné exponáty a láká davy turistů, patří mezi nejnavštěvovanější londýnské památky. Zájemci zde mohou obdivovat korunovační klenoty zhotovené roku 1661 pro korunovaci Karla II. - žezlo s křížem zdobené největším diamantem na světě. Ty původní byly po popravě Karla I. v roce 1649 z rozhodnutí Parlamentu zničeny.

V síni najdeme koruny, jablka, žezla a meče používané při korunovacích a slavnostních ceremoniích. Třpytí se tu také proslulý diamant Koh-i-noor zasazený do koruny královny matky. Koruna byla zhotovena v roce 1937, kdy byla Alžběta, matka královny Alžběty II., spolu se svým manželem Jiřím VI. korunována ve Westminsterském opatství. Koruna se 105 karátovým Koh-i-noorem a dalšími 2800 diamanty je jako jediná vyrobena z platiny.

K Toweru patří neodmyslitelně i Beefeaters, správně se nazývají Yeomen Warders, tedy strážci v uniformách z tudorovských časů. Strážců Toweru je tu 40 a poprvé po 600ti letech mezi sebou mají první ženu. Beefeatři zde bydlí.

K obyvatelům Toweru patří i 9 krkavců, kteří jsou pečlivě chráněni. O krkavce pečuje jeden z Beefeatrů, tzv. vrchní krkavcář. Podle pověsti totiž britská monarchie zanikne, opustí-li krkavci Tower. Říká se ale, že mají přistřižená křídla, takže království snad nic neohrozí.

Towerský most - Tower Bridge