Londýn - London

Londýn – anglicky London – je hlavní město Spojeného království Velké Británie a Severního Irska - the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland. Je nejen politickým centrem země, ale také sídlem britského panovníka, anglikánské církve, vlády, parlamentu a nejvyššího soudu. Díky tomu hraje klíčovou roli v politickém i společenském životě země. Londýn je zároveň důležitým symbolem britské identity a státnosti. Jeho vliv sahá daleko za hranice Spojeného království.

Město má přibližně 9 milionů obyvatel a patří mezi největší metropole na světě. Rozkládá se na rozloze zhruba 1 600 km² a je administrativně rozdělen na Starý Londýn a 32 samostatných obvodů, z nichž každý má svou vlastní správu a charakter. Tato rozmanitost přispívá k jedinečné atmosféře města, která spojuje historii s moderním ruchem a multikulturní dynamikou. Každá městská část nabízí odlišný způsob života i architekturu. Právě tato pestrost činí Londýn výjimečným místem k životu i návštěvě.

Historie Londýna je velmi bohatá a často poznamenaná tragédiemi i obnovami. Největší pohromou byl mor v roce 1665, který si vyžádal životy přibližně 70 000 lidí. Následoval o rok později ničivý Velký požár, který zničil většinu města. Přesto se Londýn rychle vzpamatoval a stal se centrem obchodu, kultury a vzdělanosti. Schopnost obnovy je jedním z hlavních rysů města. Historické události významně ovlivnily jeho dnešní podobu. Londýn si díky své odolnosti dokázal udržet významné postavení i v nejtěžších obdobích.

Díky své historii a významu si Londýn uchoval mnoho významných památek a kulturních institucí. Mezi nejznámější patří Londýnský Tower, Buckinghamský palác, Katedrála svatého Pavla, Westminster Abbey nebo slavný Big Ben. Město je také domovem mnoha muzeí, galerií a divadel, která přitahují návštěvníky z celého světa. Mnohé z těchto institucí jsou přístupné veřejnosti zdarma. Londýn je proto považován za jedno z nejvýznamnějších kulturních center Evropy. Tyto památky jsou důkazem dlouhého historického vývoje města.

Londýn je dnes jedním z nejvíce kosmopolitních měst na světě. Jeho obyvatelé pocházejí z různých kultur, což se odráží v bohaté nabídce kuchyní, festivalů a kulturních akcí. Díky tomu si město udržuje svou živost a otevřenost, což z něj činí nejen politické a historické centrum, ale i místo plné kreativity a inovace. Multikulturní prostředí podporuje toleranci a vzájemné porozumění. Londýn tak představuje moderní město s globálním významem. Právě tato rozmanitost přispívá k jeho jedinečné atmosféře.

Kensingtonský palác - Kensington Palace

Někteří příslušníci britské královské rodiny sídlí v Kensingtonském paláci - Kensington Palace, který se nachází v krásných Kensingtonských zahradách - Kensington Gardens. Tento palác je významným královským sídlem a zároveň místem, kde se spojuje historie s každodenním životem monarchie. Palác je oficiální rezidencí několika členů britské královské rodiny, včetně prince a princezny z Walesu, kteří zde mají své kanceláře. Kensingtonské zahrady jsou součástí bývalého královského parku Hyde Park a zaujímají plochu přibližně 111 hektarů.

Prvními královskými majiteli paláce byli král Vilém III. a královna Marie, kteří jej v roce 1689 zakoupili ve vesnici Kensington. V té době se dům nacházel mimo nezdravé a často zaplavené prostředí Westminsteru, což bylo pro panovnický pár velkou výhodou. Přeměnu původní rezidence na reprezentativní královské sídlo navrhl slavný architekt Sir Christopher Wren, jehož práce výrazně ovlivnila podobu mnoha významných budov v Londýně. Vilém III. trpěl astmatem a hledal místo s čistším vzduchem než v centru Londýna. 

V průběhu 18. a 19. století prošel Kensingtonský palác několika úpravami a rozšířeními, aby vyhovoval potřebám královské rodiny. Palác se stal nejen sídlem, ale i místem, kde se odehrávaly významné události spojené s životem monarchie. Mnozí členové královské rodiny zde žili a vedli svůj každodenní život. V Kensingtonském paláci se v roce 1819 narodila budoucí královna Viktorie. Právě zde se také v roce 1837 dozvěděla o svém nástupu na britský trůn po smrti krále Viléma IV. Dnes je palác přístupný veřejnosti a patří mezi významné londýnské památky.

V roce 1899 rozhodla královna Viktorie o otevření královských komnat pro veřejnost. Tento krok přinesl možnost široké veřejnosti nahlédnout do života a historie královské rodiny. Návštěvníci mohou obdivovat nejen architekturu a vybavení paláce, ale i různé umělecké předměty a památky spojené s britskou monarchií. O správu paláce se dnes stará organizace Historic Royal Palaces. Přístupné části paláce každoročně navštíví statisíce turistů z celého světa. Palác tak patří k nejnavštěvovanějším historickým královským sídlům v Londýně.

Dnes je v Kensingtonském paláci umístěna rozsáhlá výstava dvorních oděvů, která představuje módu a styl královské rodiny za poslední dvě století. Palác tak slouží nejen jako rezidence, ale i jako muzeum, které uchovává a prezentuje bohatou historii britské monarchie a její tradice. Součástí expozic jsou také předměty spojené s královnou Viktorií a dalšími významnými členy královské rodiny. Návštěvníci si mohou prohlédnout slavnostní apartmány i Královniny komnaty, které patří k nejcennějším historickým prostorám paláce.

Buckinghamský palác - Buckingham Palace

Buckinghamský palác - Buckingham Palace se stal oficiální královskou rezidencí. Od roku 1837 zde sídlí královská rodina. V paláci je zhruba 660 pokojů. Přítomnost královny/krále v paláci je oznámena vyvěšením královské vlajky. Po většinu roku je veřejnosti nepřístupný. V průběhu historie nebyl jedinou rezidencí anglických vládců. Londýn měl postupně čtyři královské paláce: první byl Westminster za doby Eduarda III. Vyznavače, potom přišel na řadu Whitehall za Jindřicha VIII., palác, který byl později, za století a půl vyměněn za St. James a na závěr Buckingham Palace.

Historie Buckinghamského Paláce začíná v roce 1623, kdy Jakub I. přidělil jeden a půl hektaru půdy na pěstování morušovníku na podporu průmyslu, výroby hedvábí, v konkurenci s Francií. To bylo jádro šestnácti hektarů, na kterých se dnes nachází Královský palác, doplněný nádhernými zahradami. Stavba, která vznikla na tomto pozemku, se jmenovala Goring House a byla předchůdcem Buckingham Palace. Původně byl Buckinghamský Palác z cihel, s ohnutým sloupovím, které sjednocovaly centrální jádro s vnějšími křídly.

A určitě byl hodný obdivu, neboť vzbudil zájem Jiřího III. a jeho ženy Charloty. V roce 1762 ho král koupil za 28 000 liber šterlinků a 22. května téhož roku se vládci přemístili do nové rezidence, i když během nějaké následující doby stále používal palác St. James na veřejné obřady. Palác tehdy sloužil především jako soukromá rezidence královské rodiny. Královna Charlotta zde vychovala většinu ze svých patnácti dětí, a proto se budově někdy říkalo „The Queen's House“. Dnes je tento palác jednou z nejznámějších památek Londýna.

S nastoupením na trůn Jiřího IV. v roce 1820 se rozhodl osud Buckinghamského Paláce: královi byla poskytnuta významná půjčka od Parlamentu na zvětšení a zkrášlení budovy s pomocí svého oblíbeného architekta, Johna Nashe. Ten se tedy v 18. století podílel na přeměně původního Buckingham House v palác pro Jiřího IV. V roce 1830 ovšem Nashe odvolali, protože překročil rozpočet. Práce byly dokončeny Edwardem Bloreem, architektem krále Viléma IV.. Přestavba proměnila původní městský dům v jednu z nejvýznamnějších královských rezidencí ve Spojeném království.

Prvním panovníkem, jenž se v paláci zabydlel byla královna Viktorie krátce poté, co v roce 1837 usedla na trůn. Poslední úprava byla provedena v roce 1913, kdy sir Aston Webb vyměnil fasádu za novou, s neoklasickými prvky. Téhož roku byl také poprvé zpřístupněn veřejnosti, protože bylo třeba dát dohromady peníze na opravu požárem poškozeného Windsorského zámku. Před palácem stojí památník věnovaný královně Viktorii - Victoria Monument. Podle návrhu sira Astona Webba ho vytvořil sochař Sir Thomas Brock. 

Ulice Downing - Downing Street

Downing Street je již více než 250 let oficiálním sídlem britského premiéra - the Prime Minister. Tato slavná londýnská ulice se nachází v těsné blízkosti centra moci Spojeného království – u Whitehallu, kde sídlí většina ministerstev. Zajímavostí je, že dům č. 10 stojí na místě bývalého pivovaru opatství. Během posledních rekonstrukcí zde archeologové objevili střepy římských nádob, části trámů ze saského období a také pozůstatky někdejšího paláce Whitehall, který zažil vrchol své slávy za vlády Jindřicha VIII. Tudora.

Ulici nechal v roce 1680 postavit Sir George Downing, člen britského parlamentu, a právě po něm nese dodnes své jméno. Ulice byla původně tvořena řadou městských domů, z nichž několik zůstalo zachováno dodnes. Nejznámějším z nich je dům č. 10, který byl v roce 1732 odkoupen královskou pokladnou a od té doby slouží jako oficiální rezidence britského premiéra. Jeho černé vstupní dveře se staly jedním z nejsymboličtějších obrazů britské politiky. Samotná budova je zapsána na seznamu památkově chráněných staveb Spojeného království.

Dům č. 10 byl svědkem řady historických událostí. Od dělnických povstání, přes protesty sufražetek, které se řetězy připoutávaly k jeho zábradlí, až po chvíle národní radosti – například slavnostní oznámení konce druhé světové války Sirem Winstonem Churchillem z tohoto místa. Dnes je vstup do domu střežen jediným policistou, který se stal neodmyslitelnou součástí ikonického obrazu britské demokracie. Uvnitř budovy se nachází zasedací místnost kabinetu, kde premiér jedná se členy vlády.

Downing Street není jen sídlem premiéra. Dům č. 11 slouží jako rezidence ministra financí a v domě č. 12 sídlí kancelář tzv. "Chief Whip" – poslance zodpovědného za udržování stranické kázně a koordinaci hlasování v parlamentu. Vzhledem k rostoucím bezpečnostním rizikům byly v roce 1990 na začátku ulice nainstalovány kovové brány, které zabraňují veřejnému vstupu. Za bezpečnostními branami mohou vstupovat pouze oprávněné osoby a pozvaní návštěvníci. Downing Street je také symbolem britské politické moci.

Ulice ústí do Whitehallu, hlavní tepny britské vládní moci. Právě zde se nachází hlavní budovy ministerstev a konají se zde významné státní akce, včetně přehlídek a každoročního vzpomínkového obřadu u památníku Cenotaph, který připomíná padlé vojáky. Downing Street tak i dnes zůstává jedním z nejdůležitějších symbolů britské politické tradice. V blízkosti Downing Street se nachází také budova britského parlamentu a Westminsterské opatství. Každoročně sem přijíždějí tisíce turistů, aby si prohlédli místa spojená s britskou vládou a historií.

Westminsterské opatství - Westminster Abbey

Westminsterské opatství  - Westminster Abbey je jednou z nejvýznamnějších historických staveb Londýna a celé Velké Británie. Jeho kořeny sahají až do 7. a 8. století, kdy na tomto místě stál první křesťanský kostel. Dnešní podoba kláštera se začala formovat v 11. století za vlády krále Eduarda Vyznavače, který usedl na trůn roku 1040 a rozhodl se postavit zde nový velkolepý chrám. Oficiální název stavby zní Kolegiátní kostel svatého Petra ve Westminsteru. Od roku 1987 je opatství zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Král Eduard však kvůli špatnému zdravotnímu stavu nemohl být přítomen slavnostnímu vysvěcení kostela 28. prosince 1065. Zemřel pouhých osm dní po jeho dokončení. Jeho smrt ale znamenala začátek nové éry – již o necelý rok později, na Vánoce 1066, zde byl korunován Vilém Dobyvatel. Tím vznikla tradice korunovací anglických a později britských panovníků, která se v opatství koná dodnes. Při korunovacích se používá historické Korunovační křeslo, které bylo vyrobeno na počátku 14. století.

Architektonicky nese opatství výrazné znaky gotického stylu s patrným vlivem francouzské gotiky. Vysoké klenby, lomené oblouky a nádherné vitráže činí z chrámu nejen duchovní centrum, ale i mistrovské dílo středověké architektury. Opatství bylo v průběhu staletí několikrát přestavováno a rozšiřováno, čímž získalo svou současnou podobu. Současnou podobu západního průčelí doplnily v 18. století dvě věže podle návrhu architekta Nicholase Hawksmoora. Uvnitř chrámu se nachází kaple Jindřicha VII., která je považována za vrchol anglické pozdní gotiky.

Westminsterské opatství je dějištěm mnoha zásadních událostí britských dějin. Kromě korunovací zde probíhají také královské svatby, pohřby a významné státní obřady. V roce 1953 zde byla korunována královna Alžběta II., stejně jako téměř všichni její předchůdci od 11. století. Opatství je tak nejen církevní, ale i symbolickou národní svatyní. V roce 2011 se zde konala svatba prince Williama a Catherine Middletonové. V opatství se pravidelně konají také bohoslužby při významných státních výročích a vzpomínkových akcích.

V jeho prostorách jsou uloženy ostatky řady významných osobností britských dějin. Nacházejí se zde hroby panovníků, státníků, biskupů, ale také slavných básníků a spisovatelů – tzv. „Poets’ Corner“ je místem posledního odpočinku například Geoffreye Chaucera, Charlese Dickense nebo Rudyarda Kiplinga. Westminsterské opatství tak spojuje víru, historii i kulturu v jedinečný celek, který je dodnes živou součástí britské identity. V opatství je pohřbeno nebo připomenuto více než 3 300 významných osobností.

Domy parlamentu - the Houses of Parliament

Domy parlamentu - the Houses of Parliament patří k nejikoničtějším a nejreprezentativnějším budovám Londýna. Stojí na místě původního Westminsterského paláce - Westminster Palace, který byl postaven již v 11. století za vlády krále Eduarda Vyznavače a později rozšířen Vilémem Dobyvatelem. Z původního paláce se dochovala pouze Westminster Hall, jedna z nejstarších a největších středověkých síní v Anglii. Většina původního paláce byla zničena při rozsáhlém požáru v roce 1834. Současná budova byla postavena podle návrhu architekta Charlese Barryho.

Od 16. století je Westminsterský palác sídlem britského Parlamentu, tvořeného dvěma komorami – Dolní a Horní sněmovnou. Dolní sněmovna - the House of Commons je tvořena volenými poslanci z různých politických stran. Strana s nejvyšším počtem křesel sestavuje vládu a její vůdce se stává ministerským předsedou - the Prime Minister. Horní sněmovna - the House of Lords se skládá z nevolených členů – tzv. peerů, právníků, biskupů a arcibiskupů. Obě komory společně projednávají a schvalují nové zákony. 

Parlament je otevřený i veřejnosti, která může sledovat jeho jednání z galerií pro návštěvníky, tzv. Strangers’ Galleries. Každý britský občan má také podle tradice právo setkat se se svým poslancem v honosně zdobeném vestibulu zvaném Central Lobby. Tento prostor tvoří symbolické a skutečné spojení mezi oběma sněmovnami a je centrem veřejné komunikace s politickou reprezentací. Ve dnech, kdy parlament nezasedá, jsou části budovy přístupné v rámci organizovaných prohlídek.

Významnou ceremonií je oficiální zahájení parlamentního zasedání – State Opening of Parliament. Při této slavnostní události král nebo královna usedá na trůn v Horní sněmovně a přednese vládní program na nadcházející období. Tradičně je vyslán posel, tzv. Black Rod, aby pozval poslance Dolní sněmovny – protože panovník do této komory nesmí vstoupit. Tento zvyk připomíná událost z roku 1642, kdy král Karel I. vtrhl do Dolní sněmovny s úmyslem zatknout pět poslanců – čin, který navždy změnil vztah monarchie a parlamentu.

Domy parlamentu jsou nejen sídlem zákonodárné moci, ale i symbolem britské demokracie a ústavních tradic. Jejich věže a fasády v neogotickém stylu patří k nejznámějším panoramatům Londýna, zejména slavná hodinová věž s Big Benem. Spojení historie, moci a tradice činí z tohoto místa srdce britské politické scény. Od roku 1987 jsou Westminsterský palác a nedaleké Westminsterské opatství zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Hodinová věž nese od roku 2012 oficiální název Elizabeth Tower na počest diamantového jubilea královny Alžběty II.

Věž sv. Štěpána - Big Ben

Hodinová věž Westminsterského paláce, běžně známá jako Big Ben, je jedním z nejznámějších symbolů Londýna i celé Velké Británie. Od roku 1859 určuje přesný čas téměř nepřetržitě pro celou zemi. Ačkoli se často celá věž označuje jako Big Ben, tento název původně patří pouze hlavnímu zvonu, který váží přes 16 tun a každou celou hodinu odbíjí výrazný tón. Na věži se nacházejí čtyři hodinové ciferníky, každý orientovaný do jedné světové strany. Každý ciferník má průměr přibližně sedm metrů a je tvořen stovkami opálových skleněných tabulek.

Oficiální název stavby byl dlouhou dobu Věž svatého Štěpána - St Stephen’s Tower, dnes je známá jako Elizabeth Tower, na počest královny Alžběty II. Název „Big Ben“ se vztahuje výhradně na obří zvon uvnitř. Podle jedné teorie byl pojmenován po siru Benjaminu Hallovi, který měl zásluhu na jeho odlití. Jiná verze tvrdí, že zvon dostal jméno po populárním zápasníkovi Benjaminu Cauntovi, známém svou impozantní postavou. Název Elizabeth Tower byl věži oficiálně udělen v roce 2012 při příležitosti diamantového jubilea královny Alžběty II. 

Věž byla postavena po velkém požáru původního Westminsterského paláce v roce 1834. Nová konstrukce, navržená v duchu viktoriánsko-gotického stylu, dosahuje výšky 96 metrů. Stala se nejen technickým zázrakem své doby, ale také architektonickým klenotem, který dominuje panoramatu nad Temží. Architektonický návrh věže vytvořil Augustus Welby Pugin jako součást projektu Charlese Barryho. Dokončení věže proběhlo v roce 1859, kdy byly uvedeny do provozu také hodiny. Věž je dnes jedním z nejznámějších symbolů Londýna.

Hodinový mechanismus byl ve své době technologickým průlomem. Hodiny byly největšími čtyřstrannými hodinami na světě a jejich přesnost byla mimořádná – první úder každé celé hodiny zazníval s odchylkou maximálně jedné sekundy. Unikátní konstrukce umožňuje odejmout skleněné segmenty ciferníku pro případnou údržbu nebo opravu ručiček. Přesnost hodin se tradičně dolaďuje přidáváním nebo odebíráním starých britských jednopencových mincí na kyvadlo. Hodinový stroj je dodnes převážně mechanický a pravidelně se ručně kontroluje a udržuje.

Na spodní části ciferníku se nachází latinský nápis: DOMINE SALVAM FAC REGINAM NOSTRAM VICTORIAM PRIMAM, což v překladu znamená „Pane, ochraňuj naši královnu Viktorii I.“ Tento detail odkazuje na dobu vzniku věže a spojuje technickou dokonalost hodin s historickým a monarchickým odkazem Britského impéria. Po obvodu věže se nachází také latinský nápis oslavující královnu Viktorii a připomínající její vládu. Big Ben se stal jedním z nejznámějších symbolů Spojeného království a jeho odbíjení pravidelně vysílá rozhlasová stanice BBC.

Londýnské oko - the London Eye

Město Londýn se rozhodlo vstoupit do nového tisíciletí ve velkém stylu a zanechat trvalou památku na tuto historickou událost. Výsledkem tohoto ambiciózního cíle bylo vytvoření jednoho z nejodvážnějších a nejmodernějších projektů posledních staletí – panoramatického ruského kola známého jako British Airways London Eye, nebo také Millennium Wheel. The London Eye bylo navrženo jako dočasná stavba, ale kvůli velké popularitě zůstalo trvale. Projekt byl součástí širších oslav příchodu roku 2000 v Londýně.

Tato ohromující stavba se nachází na jižním břehu řeky Temže, nedaleko stanice metra Waterloo. Se svou výškou 135 metrů, obvodem 424 metrů a 32 plně klimatizovanými kabinami, které pojmou až 25 osob, se stalo the London Eye nepřehlédnutelným symbolem moderního Londýna. Každý den přivítá více než 15 000 návštěvníků, čímž se řadí mezi nejpopulárnější turistické atrakce města. The London Eye bylo po svém dokončení nejvyšším vyhlídkovým kolem na světě. Každá otočka kola trvá přibližně 30 minut.

Na návrhu kola spolupracovalo hned několik významných architektů a inženýrů – David Marks, Julia Barfieldová, Malcolm Cook, Mark Sparrowhawk, Steven Chilton a Nic Bailey. Stavba byla výsledkem mezinárodní spolupráce: hlavní otočný mechanismus vytvořili britští inženýři, konstrukce kola vznikla v Nizozemsku, hřídel a náboj byly vyrobeny v České republice, ložisko pochází z Německa, kabiny byly zhotoveny ve Francii a lana dodala Itálie. Každá kabina váží přibližně 10 tun a je upevněna z vnější strany konstrukce, aby umožnila plynulé nastupování za pohybu. 

Kolo bylo slavnostně otevřeno 31. prosince 1999, aby symbolicky přivítalo nový milénium. Z technických důvodů však bylo veřejnosti zpřístupněno až v květnu 2000. Přesto si rychle získalo oblibu nejen mezi turisty, ale i mezi Londýňany, a stalo se neoddělitelnou součástí panoramatu města. První oficiální jízdy pro veřejnost proběhly v březnu 2000 po dokončení testovacích provozů. London Eye se stalo jedním z nejrychleji navštěvovaných placených turistických atrakcí ve Velké Británii. Z vyhlídkových kabin je krásný výhled na celý Londýn.

Dnes je the London Eye provozováno společností Tussauds Group, přičemž hlavním sponzorem projektu je letecká společnost British Airways. Ruské kolo se stalo nejen symbolem technologického pokroku, ale také místem, odkud si mohou návštěvníci vychutnat jedinečný výhled na britskou metropoli – až do vzdálenosti 40 kilometrů za jasného dne. V roce 2009 byla správa the London Eye převzata společností Merlin Entertainments. Výhled z kabin umožňuje vidět například the Houses of Parliament, St Paul’s Cathedral i Windsor Castle při velmi dobré viditelnosti.

Náměstí Piccadilly - Piccadilly Circus

Piccadilly Circus je jednou z nejrušnějších a nejživějších dopravních křižovatek v srdci Londýna. Obklopují ji nákupní centra, rychlá občerstvení a zářivé neonové reklamy, které vytvářejí nezaměnitelnou atmosféru městského života. Náměstí vzniklo na počátku 19. století jako důležitý spojovací bod mezi ulicemi Piccadilly a Regent Street. Piccadilly Circus je napojené na stanici londýnského metra, která byla otevřena v roce 1906. Oblast je součástí čtvrti West End, známé svými divadly a zábavními podniky.

Zpočátku si Piccadilly Circus uchovalo elegantní podobu s půvabnými zvlněnými štukovými fasádami budov, které mu dodávaly klidnou a sofistikovanou atmosféru. Tato éra se však změnila v roce 1910, kdy zde byla instalována první reklamní tabule, jež postupně přeměnila okolí v pulzující centrum komerčního ruchu a zábavy. Neonové reklamy byly na Piccadilly Circus zvlášť výrazné ve 20. století a staly se jeho typickým znakem. Dnes jsou původní neonové panely nahrazovány moderními LED obrazovkami.

Piccadilly Circus je často označováno jako vstupní brána do londýnské zábavní čtvrti. Právě zde se schází lidé, aby nasáli jedinečnou atmosféru plnou světel, ruchu a kulturního dění. Je to místo setkání, které spojuje místní obyvatele i turisty a představuje živé centrum městského života. V blízkosti se nachází známá ulice Shaftesbury Avenue, která je centrem londýnského divadelního světa. Piccadilly Circus je oblíbeným místem srazů díky své snadné dostupnosti z různých částí města. Večer náměstí ožívá díky množství barevných reklam a osvětlených výloh.

Dominantou náměstí je slavná socha řeckého boha lásky Erose, známá také jako Anteros. Socha byla odhalena v roce 1892 a původně měla symbolizovat anděla milosrdenství. Eros balancuje na jedné noze a stal se ikonou Piccadilly Circus, pod níž se schází davy lidí a je často využíván jako orientační bod. Socha je ve skutečnosti často mylně označována jako Eros, i když přesněji představuje Anterose, bratra Erose. Byla první sochou na světě odlité z hliníku. Sochu navrhl sochař Alfred Gilbert, který patřil k významným představitelům britského sochařství 19. století.

Piccadilly Circus tak představuje unikátní spojení historie, kultury a moderního života. Je to místo, kde se prolínají tradice s neustálým vývojem a kde každodenní ruch vytváří nezapomenutelný zážitek pro každého návštěvníka Londýna. Každoročně sem míří miliony turistů z celého světa. Piccadilly Circus je také častým místem natáčení filmů a reklam díky své ikonické vizuální podobě. V noci je Piccadilly Circus známé svým intenzivním osvětlením, které patří k nejfotografovanějším místům Londýna. 

Národní galerie - the National Gallery

Národní galerie v Londýně, známá jako The National Gallery, patří mezi přední muzea umění na světě. Ve svých sbírkách vlastní přes 2200 obrazů, z nichž většina je vystavena ve stálé expozici. Galerie si získala pevné místo v kulturním životě Londýna už od svého založení v roce 1824. Je to jedna z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Londýně. Nachází se na Trafalgarském náměstí v centru Londýna. Vstup do stálých sbírek je pro veřejnost zdarma. Budova galerie byla navržena architektem Williamem Wilkinsem a otevřena pro veřejnost v roce 1838.

Založení galerie bylo výsledkem úsilí krále Jiřího IV., který přesvědčil neochotnou vládu k zakoupení 38 významných obrazů. Tyto počáteční nákupy vytvořily základ pro rozmanitou národní sbírku evropského malířství, která se od té doby neustále rozrůstá a obohacuje. Díky této sbírce může návštěvník sledovat vývoj umění napříč staletími. Prvním sídlem galerie byl dům na Pall Mall, než se sbírka přestěhovala do současné budovy na Trafalgarském náměstí. Jedním z hlavních podporovatelů rozvoje sbírky byl historik umění Sir Charles Eastlake.

Sbírka Národní galerie zahrnuje díla od raného 13. století až po impresionisty 19. století. Zvláštní pozornost si zaslouží nizozemské malířství, italská renesance a španělské malířství 17. století, které patří k nejsilnějším částem sbírky a lákají milovníky umění z celého světa. Mezi vystavenými umělci najdeme i slavná jména jako Leonardo da Vinci nebo Vincent van Gogh. Galerie obsahuje díla od více než 2 300 umělců. Mezi nejznámější obrazy patří například „Slunečnice“ od Vincenta van Gogha a „Svatá rodina“ od Rafaela.

V roce 1991 bylo k původní neoklasicistní budově přistavěno moderní Sainsburské křídlo, jež slouží k vystavení pozoruhodné sbírky rané renesance. Tato přístavba umožnila galerii prezentovat ještě širší spektrum děl a poskytla návštěvníkům nové prostory pro prohlídky. Architektura nového křídla nabízí krásný kontrast k tradičním prostorám galerie. Sainsburské křídlo navrhli architekti Robert Venturi a Denise Scott Brown. Stavba byla jedním z nejvýznamnějších příkladů postmoderní architektury ve Velké Británii.

Národní galerie tak představuje nejen centrum umění, ale i místo, kde se historie evropského malířství snoubí s moderní architekturou. Je to místo, kde si každý může vychutnat poklady od mistrů jako Giotto, Rembrandt, Velázquez či Monet, a prohloubit svůj vztah k umění. Pro milovníky kultury je návštěva této galerie nezapomenutelným zážitkem. Ročně galerii navštíví několik milionů lidí z celého světa. Národní galerie je součástí širšího komplexu londýnských muzeí a galerií v oblasti West Endu.

Trafalgarské náměstí - Trafalgar Square

Trafalgarské náměstí - Trafalgar Square patří mezi nejvýznamnější a nejznámější veřejná prostranství v Londýně. Náměstí bylo pojmenováno podle slavné bitvy u Trafalgaru v roce 1805, kdy britské námořnictvo zvítězilo nad francouzsko-španělskou flotilou během napoleonských válek. Dnes je místem, kde se často konají politické demonstrace a veřejné shromáždění. Náměstí leží v centru Londýna nedaleko West Endu. Je také důležitým dopravním uzlem a místem setkávání turistů.

Původně bylo toto místo využíváno jako královské stáje, než princ Regent pověřil architekta Johna Nashe, aby celou oblast zrekonstruoval a vyčistil. Současný vzhled náměstí, jak ho známe dnes, pochází z roku 1845 a od té doby slouží jako centrum veřejného a kulturního dění. Přestavba náměstí byla součástí rozsáhlé urbanistické úpravy centra Londýna v 19. století. John Nash patřil mezi nejvýznamnější architekty regentské éry. Na realizaci finální podoby náměstí se později podílel také architekt Charles Barry.

Dominantou Trafalgarského náměstí je impozantní Nelsonův sloup - Nelson´s Column, vysoký 55 metrů. Na jeho vrcholu stojí socha admirála lorda Nelsona, hrdiny bitvy u Trafalgaru, který velel britskému námořnictvu. Sloup je obklopen dvěma velkými fontánami a čtyřmi mohutnými sochami lvů, které dodávají náměstí majestátní vzhled. Sloup byl dokončen v roce 1843 a navrhl ho architekt William Railton. Sochy lvů byly přidány až několik desítek let po dokončení sloupu. Trafalgarské náměstí je také oblíbeným místem pro konání kulturních akcí a oslav.

Každý roh náměstí zdobí podstavce, na kterých jsou umístěny sochy významných britských osobností. Na třech z nich stojí sochy historických panovníků a válečníků, zatímco čtvrtý podstavec zůstal dlouhou dobu prázdný kvůli sporům o vhodný motiv a autora. Mezi sochami na náměstí je například jezdecká socha krále Jiřího IV. Jedna z dalších soch zobrazuje generála sira Charlese Jamese Napiera. Sochy na náměstí reprezentují různé období britských dějin a osobnosti spojené s imperiální historií.

V roce 1999 byla založena iniciativa nazvaná Projekt čtvrtého podstavce, která umožňuje vystavovat na tomto podstavci dočasné sochy současných umělců. Tyto instalace jsou často kontroverzní a zobrazují neobvyklá nebo provokativní témata. Po přibližně dvou letech je každá socha nahrazena novou, což dává náměstí živý a proměnlivý charakter. První dočasná socha byla na čtvrtý podstavec umístěna v roce 1999. Projekt je dnes považován za jednu z nejznámějších veřejných uměleckých iniciativ v Londýně.

Muzeum voskových figurýn Madame Tussaud´s - Madame Tussaud´s Wax Museum

Atrakcí pro turisty je Muzeum Madame Tussaud´s. Jsou zde voskové figuríny, které zachycují nejvýznamnější osoby z celého světa. Bylo založeno Marií Tussaudovou, francouzskou sochařkou vytvářející voskové figuríny, která žila v letech 1761 - 1850. Muzeum každoročně navštíví miliony turistů z celého světa. Návštěvníci si mohou figuríny prohlédnout zblízka a často se s nimi také fotografují. V muzeu jsou vystaveny figuríny herců, zpěváků, sportovců i politiků. Některé figuríny jsou vytvořeny tak realisticky, že působí jako živé.

Její matka pracovala jako hospodyně pro doktora Filipa Curtiuse, lékaře schopného vytvářet voskové modely. Curtius totéž naučil i Tussaudovou. Tussaudová vytvořila svou první voskovou figurínu Voltaira v roce 1777. V době francouzské revoluce vytvářela posmrtné masky prominentních obětí. Když Curtius v roce 1794 zemřel, zanechal své práce Tussaudové, která se v roce 1802 přesunula do Londýna. Díky svému talentu se Marie Tussaudová brzy proslavila po celé Evropě. Její práce se vyznačovala mimořádnou přesností a důrazem na detaily.

První stálou expozici zřídila v roce 1835 na Baker Street. Muzeum bylo přemístěno do místa kde se nachází nyní, na Marylebone Road, v roce 1884. V roce 1925 požár poškodil mnoho figurín, ale jádro kolekce, včetně historických exponátů bylo zachováno. Později byly poškozené figuríny pečlivě obnoveny nebo znovu vytvořeny. Muzeum se postupně rozšiřovalo o další expozice a nové známé osobnosti. Dnes patří mezi nejnavštěvovanější turistické atrakce v Londýně. Muzeum se od té doby stalo významnou součástí londýnského kulturního života.

Expozice je rozdělena do několika tematických oblastí, které představí návštěvníkům současné celebrity i významné osobnosti z minulosti. Velmi zajímavá je například: „The spirit of London“ – provede vás dějinami Londýna počínaje Velkým požárem v roce 1666 a konče swingující érou 60. let 20. století. Návštěvníci jakoby cestují časem v londýnských taxících a účastní se tak historických událostí. Součástí muzea jsou také interaktivní prvky, které zpříjemňují prohlídku. Každá tematická část nabízí jedinečný zážitek a přibližuje návštěvníkům historii i současnost.

Muzeum voskových figurín, včetně blízkého Londýnského planetária, je v současnosti jednou z nejlákavějších londýnských turistických atrakcí. Rozrostlo se o zahraniční pobočky v Amsterdamu, Hongkongu, Las Vegas a New Yorku. Muzea vystavují figuríny historických postav, členů královských rodin, sportovních hvězd, známých zločinců a další známých osobností. Síť těchto muzeí a Londýnské planetárium vlastní společnost obdobného názvu Tussauds Group. V současnosti existují pobočky muzea i v mnoha dalších městech po celém světě. 

Britské museum - the British Museum

Britské muzeum - the British Museum bylo založeno v roce 1753 spojením tří významných soukromých sbírek, čímž vznikla jedna z prvních veřejných institucí svého druhu na světě. Jádro sbírky tvořil odkaz lékaře a starožitníka sira Johna Soana, jehož rozsáhlá sbírka položila základy muzejní expozice. Muzeum dnes uchovává miliony předmětů z různých historických období. Každoročně ho navštíví několik milionů lidí z celého světa. Vstup do stálých expozic Britského muzea je pro veřejnost zdarma.

Královský dvůr přispěl muzeu knihami, mincemi a medailemi, které výrazně rozšířily jeho sbírky. V 18. a 19. století přicházely další cenné artefakty z různých koutů světa díky průzkumníkům a cestovatelům, jako byl například kapitán James Cook, což muzeum proměnilo v pokladnici světové historie a kultury. Návštěvníci zde mohou obdivovat památky z Egypta, Řecka, Říma i dalších starověkých civilizací. Sbírky muzea patří k nejcennějším na světě. Mezi nejznámější exponáty patří Rosettská deska, která pomohla rozluštit egyptské hieroglyfy.

Nejstarší budova muzea, která je dodnes zachována, byla postavena mezi lety 1823 a 1852, a to v klasickém stylu podle návrhu architekta Roberta Smirkeho. Tato impozantní stavba dodává muzeu jeho charakteristický vzhled a je sama o sobě významnou historickou památkou. Před hlavním vstupem se nachází mohutné sloupy připomínající antický chrám. Budova je jednou z nejznámějších architektonických dominant Londýna. V roce 2000 bylo otevřeno moderní zastřešené nádvoří Great Court.

V areálu muzea se nachází i část Britské národní knihovny - the British National Library, která je jednou z největších institucí svého druhu na světě. Ačkoliv se v roce 1973 knihovna stala samostatnou institucí, část prezenční knihovny a stará čítárna zůstaly součástí muzea a slouží stále veřejnosti. Čítárna byla po mnoho let oblíbeným místem vědců a spisovatelů. Dodnes představuje významnou součást kulturního dědictví Velké Británie. Britská národní knihovna se dnes nachází v samostatné budově nedaleko nádraží St Pancras.

Nápisy vedle vchodu připomínají slavné čtenáře, kteří v čítárně sedávali, mezi nimi například německého emigranta Karla Marxe, jenž zde v letech 1857–1883 pravidelně studoval a pořizoval si výpisky. Čítárna, která byla vybudována v letech 1855–1857, je tak nejen místem pro studium, ale i svědkem bohaté intelektuální historie. V minulosti zde studovala také řada dalších významných osobností z celého světa. Dnes je čítárna oblíbenou zastávkou návštěvníků Britského muzea. V čítárně pracovali také spisovatelé Oscar Wilde a Arthur Conan Doyle.

Katedrála sv. Pavla - Saint Paul´s Cathedral

Katedrála sv. Pavla - Saint Paul´s Cathedral je druhý nejvýznamnější chrám v Londýně. Stavba v současné podobě začala vznikat od konce 11. století. Z původní stavby se však nic nedochovalo, neboť došlo k velké přestavbě. Tato kupolová stavba reprezentuje biskupský, ale i farní kostel Commonwealthu. Je to jediný skutečně barokní kostel v Anglii, tyčící se nad londýnským City se šarmem a s velkolepostí. Katedrála je sídlem londýnského biskupa anglikánské církve. Její kupole patří k největším na světě a je jednou z dominant londýnského panoramatu.

Již v roce 604 stával na návrší nad dnešním City kostel, který byl zasvěcen patronu města, apoštolu Pavlovi. Poté následovaly další stavby, avšak teprve s gotickou katedrálou vysvěcenou roku 1300 zde vyrostl nejkrásnější a největší kostel tehdejší doby. V průběhu staletí však začal tento impozantní chrám Páně upadat a teprve na počátku 17. století byl zahájen rozsáhlý program jeho obnovy. Středověká katedrála byla ve své době jednou z největších staveb v Evropě. Její areál sloužil nejen k náboženským, ale i společenským a obchodním účelům.

Bohužel již roku 1642 vedla poprava Karla I. následovaná „érou republiky“ k opětovnému zastavení stavebních prací a kostel se stal tržištěm a koňskými stájemi. Konec tomuto znesvěcení učinil král Karel II., který pro velkolepou přestavbu kostela angažoval Christophera Wrena, muže, jenž byl ve své době považován za absolutní špičku mezi architekty. Christopher Wren navrhl více než 50 londýnských kostelů po velkém požáru. Karel II. chtěl obnovit Londýn jako významné evropské kulturní centrum.

Wrenovy plány na obnovu kostela byly přijaty, avšak velký požár, který vypukl v roce 1666 a při němž bylo v Londýně zničeno 13 200 domů a 81 obecních kostelů, jej učinil nicotnými a bezvýznamnými. Vzhledem k poškození, které katedrála při požáru utrpěla, nyní přicházela v úvahu jedině stavba nového kostela. Velký požár Londýna začal v pekárně na Pudding Lane. Požár zničil velkou část středověkého města uvnitř hradeb City. Velký požár Londýna trval čtyři dny a zanechal za sebou tisíce obyvatel bez domova.

Kostel, jehož délka činí 170 m a výška kupole 110 m, byl vysvěcen po 35 letech stavebních prací roku 1711 jako největší církevní stavba Anglie, která se navíc stala dějištěm mnoha významných událostí. Zde se konaly smuteční slavnosti za vévodu z Wellingtonu, lorda Nelsona a Winstona Churchilla, zde byl oslavován jak konec napoleonských válek, tak ukončení druhé světové války. Kupole katedrály umožňuje výstup na vyhlídkové galerie s výhledem na Londýn. Katedrála byla použita také při svatbě prince Charlese a Diany v roce 1981.

Londýnský Tower - the Tower of London

The Tower of London je typickým znakem hlavního města Británie. S jeho stavbou začal král Vilém Dobyvatel v roce 1066. Pevnost měla strážit vstupní cestu do Londýna od ústí řeky Temže. V roce 1097 byla z odolného kamene zbudována Bílá věž, která se dnes tyčí uprostřed komplexu. V době svého dokončení byla dokonce nejvyšší stavbou v Londýně. Obvodové štítové zdi jsou ze 13. století. Tower je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Dnes je Londýnský Tower známý také jako místo, kde jsou uchovávány britské korunovační klenoty.

V průběhu staletí zde vyrostly další krásné budovy. Věž sloužila jako královské sídlo, zbrojnice a klenotnice, ale proslula zejména coby vězení pro nepřátele koruny. Mnozí byli mučeni a nalezli tu smrt. Neblaze proslulým vchodem přiváželi vězně ze soudu ve Westminster Hall. Říká se, že kdo tudy vejde do Toweru, nedostane se odtud živý. Mezi nejznámější vězně patřila například Anna Boleynová. V roce 1536 byla Anna Boleynová v Toweru popravena na základě obvinění z velezrady. Tower se tak stal místem spojeným s mnoha tragickými událostmi britských dějin.

V současné době Tower uchovává korunovační klenoty a jiné exponáty a láká davy turistů, patří mezi nejnavštěvovanější londýnské památky. Zájemci zde mohou obdivovat korunovační klenoty zhotovené roku 1661 pro korunovaci Karla II. - žezlo s křížem zdobené největším diamantem na světě. Ty původní byly po popravě Karla I. v roce 1649 z rozhodnutí Parlamentu zničeny. Korunovační klenoty jsou stále používány při britských státních ceremoniích. Korunovační klenoty jsou dodnes symbolem britské monarchie.

V síni najdeme koruny, jablka, žezla a meče používané při korunovacích a slavnostních ceremoniích. Třpytí se tu také proslulý diamant Koh-i-noor zasazený do koruny královny matky. Koruna byla zhotovena v roce 1937, kdy byla Alžběta, matka královny Alžběty II., spolu se svým manželem Jiřím VI. korunována ve Westminsterském opatství. Koruna se 105 karátovým Koh-i-noorem a dalšími 2800 diamanty je jako jediná vyrobena z platiny. Diamant Koh-i-noor pochází původně z Indie. Tyto vzácné předměty patří k nejcennějším pokladům britské koruny.

K Toweru patří neodmyslitelně i Beefeaters, správně se nazývají Yeomen Warders, tedy strážci v uniformách z tudorovských časů. Strážců Toweru je tu 40 a poprvé po 600ti letech mezi sebou mají první ženu. Beefeatři zde bydlí. K obyvatelům Toweru patří i 9 krkavců, kteří jsou pečlivě chráněni. O krkavce pečuje jeden z Beefeatrů, tzv. vrchní krkavcář. Podle pověsti totiž britská monarchie zanikne, opustí-li krkavci Tower. Říká se ale, že mají přistřižená křídla, takže království snad nic neohrozí. Krkavci jsou dodnes jedním z nejzajímavějších symbolů Toweru.

Towerský most - Tower Bridge