Čekejte prosím...

Jak se navždy a plynule naučit cizí jazyk?

Jedno přísloví říká „Promluvíte-li k člověku jazykem, kterému rozumí, mluvíte k jeho hlavě. Promluvíte-li k němu jeho vlastním jazykem, mluvíte k jeho srdci."  Zní to krásně a pro začátek by to jako motivace mohlo být dostačující. Jak se tedy naučit cizí jazyk co nejrychleji a nikdy ho nezapomenout? Každý z nás sní o tom, že se jednoho dne probudí, přijde k někomu, otevře pusu, zapomene na pravidla a začne mluvit automaticky. Může to vypadat jako nedosažitelný cíl, protože jazyky jsou pro většinu z nás těžké, ale není tomu tak. 

1. Základní zdroje a nástroje k učení jazyků

Existuje mnoho zdrojů a nástrojů, které mohou podpořit vaše úsilí, včetně online kurzů, aplikací na učení jazyků, výukových videí, jazykových výměn a komunitních skupin. Vyberte si ty, které vám nejvíce vyhovují, a nezapomeňte, že nejdůležitější je pravidelnost a trpělivost. Učení jazyka je cesta, která vyžaduje čas, ale s odhodláním a správnými nástroji se můžete těšit z pokroků a nakonec dosáhnout plynulosti, kterou si přejete.

Knihy jsou základním nástrojem pro učení se jakéhokoli jazyka. Jsou výsledkem pečlivé práce odborníků, kteří strukturovali informace tak, aby byly přístupné a efektivní pro studenty. Investice do kvalitní učebnice gramatiky je jedním z prvních kroků, které byste měli udělat.

Tyto knihy jsou navrženy tak, aby Vás provedly jazykem krok za krokem, počínaje základními pravidly a postupně Vás vedly k složitějším strukturám. Každá kapitola obvykle obsahuje slovní zásobu, příklady použití a cvičení k procvičení nabytých znalostí. Mnoho učebnic také obsahuje audio CD nebo přístup k online materiálům, což je skvělý doplněk pro trénink výslovnosti a poslechových dovedností.

Konverzační příručky jsou praktickým nástrojem pro ty, kteří potřebují rychle a efektivně komunikovat v každodenních situacích. Obsahují běžné fráze a výrazy, které Vám pomohou začít konverzaci a reagovat na otázky. Frekvenční slovníky jsou další užitečnou pomůckou, protože se zaměřují na slova, která se nejčastěji používají v daném jazyce, což Vám umožňuje rychle rozšířit slovní zásobu. Příručky výslovnosti, často doplněné nahrávkami a vizuálními schématy, Vám pomohou zvládnout správnou výslovnost, která je klíčová pro efektivní komunikaci. Tyto zdroje jsou velmi cenné a jejich pořízení se vyplatí.

Slovníky jsou nezbytným nástrojem pro každého, kdo se učí nový jazyk. Dvojjazyčné slovníky jsou skvělé pro začátečníky, protože poskytují přímý překlad slov spolu s jejich výslovností. Výkladové slovníky, které definují slova v cílovém jazyce, jsou důležité pro pokročilejší studenty, protože pomáhají porozumět významům a kontextům bez závislosti na mateřském jazyce. Tematické slovníky jsou užitečné pro specifické situace a oblasti zájmu, což Vám umožní cíleně rozšiřovat slovní zásobu v konkrétních tématech, která jsou pro Vás relevantní.

Internet přetéká bezplatnými gramatickými a výslovnostními příručkami, frekvenčními seznamy a slovníky všech tvarů a velikostí. Jejich kvalita se web od webu výrazně liší a denně se mění. Naučit se jazyk zadarmo na síti zvládnete, ale když ty nejlepší internetové stránky zkombinujete s dobře napsanými knihami, půjde Vám to rychleji. 

Pro rychlé a efektivní učení se doporučuje intenzivní a pravidelný trénink. Jazykové kurzy poskytují strukturované prostředí a odborné vedení, což je velmi užitečné pro systematické osvojování si jazyka. Soukromí lektoři mohou nabídnout individuální přístup a přizpůsobit výuku vašim konkrétním potřebám a cílům. Online lekce jsou flexibilní a mohou být stejně účinné jako prezenční výuka. Klíčem k úspěchu je pravidelnost – studium pětkrát týdně Vám umožní udržet si nabyté znalosti čerstvé a rychleji se zlepšovat ve srovnání s méně častým studiem.

2. Intervalové opakování

Mimořádně efektivní metodou učení je tzv. intervalové opakování, které Vám může pomoci trvale si osvojit až 3 600 kartiček s přesností 90-95 % během čtyř měsíců, pokud se jí budete věnovat 30 minut denně. Kartičky mohou obsahovat abecedu, slovíčka, gramatiku a dokonce i výslovnost, a přitom vás nebudou unavovat. Díky jejich dostatečné obtížnosti zůstávají stále zajímavé a zábavné. Existují dvě základní formy systémů intervalového opakování: papírová a počítačová.

Počítačové verze zvládnou veškeré plánování intervalů samy. Pokaždé, když spustíte svůj systém, automaticky Vám ukáže 20-30 nových kartiček a vyzkouší Vás ze zhruba stovky dalších, které byste mohli brzy zapomenout. Vaším úkolem je systému sdělit, zda si konkrétní kartičku pamatujete, nebo ne. Na základě Vašich odpovědí vám SRS systém vytváří denní seznam úkolů na míru, aby Vám co nejefektivněji pomohl ukládat informace do paměti. Díky tomu můžete svůj čas věnovat samotnému učení, místo jeho mikromanagementu.

Papírový systém intervalového opakování, známý jako Leitnerova krabička, dosahuje stejného cíle pomocí kartotéční krabice, propracovaného rozvrhu a několika jednoduchých pravidel. Funguje to jako jednoduchá desková hra se sedmi úrovněmi, kterým odpovídá sedm sekcí v krabici označených štítky. Každá kartička začíná na úrovni 1. Když si ji vybavíte, postupuje na další úroveň. Pokud zapomenete, vrací se zpět na úroveň 1. Kartička, která projde za úroveň 7, si zajistila místo ve Vaší dlouhodobé paměti.

Po každé hře s papírovým systémem SRS nahlédnete do rozvrhu a projdete si úrovně na daný den, například 9. prosince: úrovně 4, 2 a 1. To je Váš denní seznam úkolů, který se díky pohybu kartiček mezi úrovněmi přizpůsobuje vašemu výkonu. Dodržováním pravidel hry si vytvoříte jednoduchou papírovou obdobu počítačového programu, která je stejně efektivní a zábavná. Navíc Vás zahřeje pocit, že jste si ji vytvořili sami.

Tento proces poskytuje jeden z nejzábavnějších a nejuspokojivějších způsobů, jak se naučit nový jazyk. Každý detail se mění v trvalou vzpomínku, a tak se stáváte architekty své vlastní mysli. Když přemýšlíte o slově "pes", jakou psí rasu si představíte? Jaké příklady si vyberete pro časování sloves? Jaká slovíčka jsou pro Vás nejužitečnější?

Tato rozhodnutí tvoří fascinující součást učebního procesu a překvapivě nezabírají mnoho času. Jakmile se ve svém systému SRS (spaced repetition system) zorientujete, zvládnete nové kartičky přidávat během několika sekund. U většiny podstatných jmen stačí zadat slovo do prohlížeče, najít obrázek na Google Obrázcích a zkopírovat jej (nebo nakreslit) na kartičku. To zabere asi čtvrt minuty. Hledání obrázků ke složitějším pojmům trvá déle, ale zároveň tím získáte vazby, které Vám pomohou si slovo osvojit.

Počítačové systémy SRS jsou populárnější. Software Anki je zdarma, snadno se používá a funguje na všech operačních systémech a smartphonech. Synchronizuje se mezi zařízeními a umí si poradit s obrázky a zvukovými soubory. Nastavíte si, kolik nových kartiček se chcete každý den naučit, a on se postará o vše ostatní. Za zhruba půlhodinu denně se zvládnete naučit třicet nových kartiček a zopakovat si ty staré.

Pokud preferujete práci vlastníma rukama, vytvořte si systém SRS s papírovými kartičkami. Leitnerova krabička je chytře využitá kartotéční krabice s několika přepážkami, doplněná kalendářem. Původní verze krabičky má čtyři sekce. První prohlížíte každý den, druhou každý druhý den, třetí každý třetí den, a tak dále. Pokud si kartičku zapamatujete, posunete ji do další sekce. Pokud ne, vrátí se zpět do první sekce.

Tento systém umožňuje, aby si slova, která úspěšně projdou celou cestu až do poslední sekce, našla místo ve Vaší dlouhodobé paměti. Původní systém používá kratší intervaly, než potřebujeme (jeden, dva, tři, čtyři dny místo týdnů a měsíců), což napravíme přidáním několika dalších přepážek a úpravou časového rozvrhu.

Na druhou stranu, papírové kartičky nevydávají zvuk. Výslovnost se budete učit pomocí mluvících kartiček. S těmi fyzickými si budete muset vyhradit čas na poslech nahrávek vašich slov a osvojit si fonetickou abecedu. Dále, na počítačové kartičky snadno přesunete obrázky z internetu, což je efektivní cesta k zapamatování velkého množství informací. I na fyzických kartičkách byste měli nakreslit obrázek ke každému slovu, které se učíte.

Proces hledání obrázků pro počítačové kartičky je jednou z nejsilnějších učebních zkušeností. Váš mozek nasává vizuální materiál jako houba. Už pár sekund strávených procházením dvaceti obrázků se psy vytvoří silnou, trvalou vzpomínku. I když používáte fyzické kartičky, nevzdávejte se příležitosti učit se slovíčka prostřednictvím Google Obrázků.

Pro mnoho slov budete vytvářet dvě kartičky: kartičku ověřující porozumění (např. medvěd) a produkční kartičku (velké, chlupaté zvíře, má rádo med). Na počítači je vytváření těchto kartiček snadné, ruční zpracování může být náročnější. Pokud se to ukáže jako příliš obtížné, vynechte produkční kartičky. Možná paměť dostatečně posílíte už samotnou výrobou papírových kartiček. Pokud budete mít potíže udržet slovo v paměti, můžete si produkční kartičku vytvořit dodatečně.

Začněte s malým počtem nových kartiček - například patnácti až třiceti denně - a postupně se rozšiřujte. Třicet nových kartiček denně a udržování těch starších Vám zabere asi třicet minut denně. Systémy intervalového opakování zvládnou udržet cokoli, co do nich vložíte. Pokud budete každý den trochu opakovat, můžete efektivně vstřebávat neomezené množství informací. Pokud budou vaše kartičky jednoduché a snadno zapamatovatelné, učení bude rychlé a snadné. Vytváření kartiček je druhým časově náročným úkolem, kterému se můžete věnovat podstatně méně často než opakování.

Co byste tedy měli udělat co nejdříve je si zahrát pár her, vyrobit si nějaké výukové kartičky a za měsíc nebo dva můžete počítat se slovní zásobou 625 slov. Získáte ale mnohem víc než jen schopnost pojmenovávat některé předměty. Vybudujete si základy.

V této fázi se učíte spojit si zvuky a pravopis se smysluplnými slovy. Učíte se provázat nové slovo s obrázky, pocity a zvuky spojenými s kočkami, které objevíte v různých zákoutích své paměti. Místo toho, abyste cats překládali jako kočky, zjišťujete, jak do slov vložit hudbu. To není žádná maličkost, začínáte ve svém novém jazyce myslet, a tato dovednost Vás bude provázet po zbytek Vašeho dobrodružství. 

Osvojíte si ji studiem výukových kartiček v systému SRS, ale klíčové chvíle nastávají na začátku, při jejich tvorbě. To jsou okamžiky, kdy berete nová slova a propojujete je s tolika obrazy, myšlenkami a vzpomínkami, kolik jen dokážete najít. Vytváříte základní spojení, která budou tvořit podklad Vašeho jazyka, a navíc Vás to baví, což je stejně důležité. Vaše kartičky jsou pak jen praktickou připomínkou tohoto procesu tvoření. Používáte je k prohloubení již vytvořených vzpomínek.

Zvuk a pravopis jsou jedinečné vrstvy slova, které nám umožňují představit si nějaký obraz - třeba psa, a ten předat někomu dalšímu. Tvoří podstatu každého slova. Při jejich učení pro Vás bude tato podstata stále známější a zapamatovatelnější. Pak přichází na řadu význam. Nejde o to, co Vám na první pohled napovídá překlad, potřebujete zjistit, co slova opravdu znamenají. Ke každému výrazu, který se učíte, se snažíte vytvořit nové, smysluplné asociace.

Nakonec přidáte osobní vazby. Nová slova nemusí dokonale odpovídat svým anglickým protějškům, budou ale odpovídat Vašim vlastním zážitkům. Pokud Váš jazyk používá gramatický rod, určitě ho ke svým slovům také přimíchejte. Od samého začátku by Vaše podstatná jména v mužském rodě měla být jiná než ta v rodě ženském. K jejich rozlišení Vám poslouží živé mnemotechnické obrazy.

Každé z těchto spojení Vám usnadní zapamatování nových slov a jejich používání v budoucnu. Výukové kartičky se pak stanou matnou připomínkou pestrobarevné kupy vzpomínek, které jste shromáždili. Při opakování s kartičkami se Vám oživí fragment těchto vzpomínek a Váš mozek, který zažije náhlý příval barev, pocitů a hudby, dodá zbytek. Pak se můžete posunout k další kartičce. Je to intenzivní, nezapomenutelný zážitek.

Ač si to možná neuvědomujete, v mozku máte ukrytý malý stroj. Přehrává věty, které slyší, vstřebává z nich vzorce a po chvíli bez jakékoli námahy nebo přemýšlení vyplivuje gramaticky dokonalé promluvy. Když jste byli malí, používali jste tento strojek, abyste se naučili svůj mateřský jazyk. Teď Vám pomůže při osvojování nového jazyka. Podívejme se, jak vlastně funguje.

3. Gramatické fráze navždy

Děti se zdánlivě snadno učí gramatiku. Jsou v tom tak šikovné, že do šesti let dokážou spolehlivě vytvářet slova a věty, které nikdy předtím neslyšely, a každá z těchto vět je jako mistrovské dílo gramatiky. Jak to ale dělají? Jazyk si osvojují od rodiny a kamarádů, ale nejde jen o prosté kopírování toho, co slyší.

Pravděpodobně nikdy neslyšely o pravidlech tvoření složených podstatných jmen v angličtině, a přesto s nimi nemají žádné problémy. Dokážou vstřebávat jazykové podněty ze svého okolí a proměňovat je v něco mnohem složitějšího. Nějakým způsobem si osvojí bezchybnou a automatickou gramatiku, která jim umožňuje tvořit úplně nová slova a věty.

Trochu to zpřesněme. Děti se neučí jazyk z úplně libovolných jazykových vstupů. Zdá se, že jim záleží pouze na těch, kterým skutečně rozumějí. V lingvistických kruzích se tomu říká srozumitelný vstup. Základní myšlenka je jednoduchá: aby se děti mohly jazyk naučit z toho, co slyší, musí rozumět tomu, co slyší. Fyzické předměty, řeč těla a interakce fungují jako univerzální překladač, který dětem pomáhá porozumět prvním slovům a přeměnit je na srozumitelné vstupy.

Zeptáte-li se lingvistů, jak to děti dělají, většinou Vám povědí, že každé dítě má v mozku ukrytý stroj na učení se jazykům. Každé dítě do svých šestých narozenin získá schopnost brát od rodičů věty, přežvýkat si je a automaticky vytvářet své gramaticky dokonalé promluvy. Onen mechanismus v naší hlavě naštěstí nikdy nepřestává fungovat. Chceme-li se naučit nový jazyk, musíme se jen naučit svůj stroj používat.

Jak víme, že jazykové stroje v dospělosti nemizí? Na první pohled se rozhodně nezdá, že by to byla pravda. Děti se mohou chlubit 100% mírou úspěšnosti: mateřský jazyk se do šesti let naučí každý. Naproti tomu dospělí se mohou cizí jazyk učit roky bez známky úspěchu.

Onen jazykový stroj nikdo v mozku fyzicky nenašel - koneckonců, nepřišli s ním neurovědci, ale lingvisté - a tak do něj nevidíme a nemůžeme se podívat, jak funguje. Na co se můžeme podívat, jsou jeho výstupy, tedy věty, které produkují děti, když si jazyk začínají osvojovat. Tyto věty pak můžeme porovnat s tím, co pozorujeme u dospělých, kteří se pustí do učení druhého jazyka.

Děti při osvojování jazyka procházejí sérií předvídatelných fází. V angličtině např. začínají jednoduchými větami připomínajícími již zmíněné příběhy ve stylu "spát, jíst, pracovat": Birdie go. (Ptáček pryč.), Doggie jump. (Pejsek hop.). Těsně před třetími narozeninami začnou děti používat slovesa v průběhovém tvaru s koncovkou -ing: Doggie jumping. (Pejsek skáče.).

Do půl roku přidají nepravidelný minulý čas: Birdies went (Ptáčci uletěli.) a sloveso is: Daddy is big. (Táta je velký.). Nakonec přijde pravidelný minulý čas sloves: Doggie jumped. (Pejsek skákal.) a třetí osoba přítomného času: Daddy eats. (Táta jí.). Každé anglicky mluvící dítě projde těmito fázemi ve stejném pořadí. Podle výzkumníků nenajdete dítě, které by říkalo "Mommy works." dříve než "Mommy working."

Při pohledu na věty dospělých, kteří se učí druhý jazyk, byste asi žádné vzorce nečekali. Koneckonců, zatímco děti se jazyk učí vždy od rodiny a kamarádů, dospělí si cizí řeč osvojují různými způsoby. Někteří navštěvují strukturované kurzy, jiní se přestěhují do zahraničí, kde je nový jazyk obklopí, další čtou knížky a někdo se třeba zamiluje a učí se od svého milého nebo milé. Přidejte k tomu tisíce možných mateřských jazyků, kterými mohl dospělý původně mluvit, a máte recept na naprostou nepravidelnost.

Vědci, kteří sledovali jazyk dětí, rovněž zaznamenali v jeho vývoji posloupnost. Např. ve vztahu k tvarům sloves zjistili, že děti nejprve začnou používat infinitiv a až následně do své mluvy postupně zapojují osobní tvary, přičemž přednost dostává třetí osoba, pak první a ostatní se objevují až později. Mimo jiné také zjistili, že si děti nejprve osvojí tvary přítomného času a až poté čas minulý, který na začátku tvoří bez pomocného slovesa být. Říkají tedy nejprve "Já spinkal." a teprve pak se naučí "Já jsem spinkal."

Popsané výsledky jsou matoucí, zčásti proto, že nijak nesouvisejí s uspořádáním jazykových učebnic a kurzů. S větami z posledních vývojových fází - jako "He eats the cheeseburger." - se studenti angličtiny obvykle setkají hned v prvním týdnu výuky. Dokáží se naučit pravidlo pokročilé fáze - he + eat = he eats - a úspěšně ho používat v pomalém světě domácích úkolů a testů, ale když se pokusí mluvit, často na toto pravidlo zapomenou. Řeč je příliš rychlá a studenti zkrátka nemají dost času gramatické poučky vědomě uplatňovat.

V řeči musí projít jednotlivými vývojovými fázemi popořadě - He eating carrot - He is eating carrot. Yesterday he ate a carrot - He eats carrots daily. Stejně jako děti ani žádný student angličtiny nevyhrkne - He eats hamburgers. dříve než He is eating., pokud nemá dostatek času si promluvu předem naplánovat, vědomě použít správná gramatická pravidla a hotovou větu říci nahlas.

Nakolik to výzkumníci dokáží posoudit, tohle je jednoduše pořadí, ve kterém si lidský mozek osvojuje angličtinu. A i někteří studenti dokáží těmito fázemi projít rychleji než jiní, žádný objem drilování gramatického pravidla - I eat, he eats, we sit, she sits, they fall, it falls.. - jim neumožní vývojovou fázi přeskočit. 

Přirozeně nejde jenom o angličtinu. Vývojové fáze sice v jednotlivých jazycích vypadají různě, každý má ale konkrétní vývojové pořadí, kterým děti a lidé učící se jej jako cizí jazyk na cestě k plynulosti musí projít. Nejvěrohodnější vysvětlení těchto přesně daných, nevyhnutelných vývojových fází je tohle, náš jazykový stroj se nikdy nevypíná. Když se učíme cizí řeč, vyvíjíme se jako děti, protože se učíme jako děti. Nakrmíte-li svůj jazykový stroj dostatkem srozumitelných vstupů, vstřebáme gramatiku nového jazyka automaticky, stejně jako když jsme byli malí.

Zdá se, že děti při učení jazyka slaví úspěchy, kdežto dospělí selhávají. To je ale jen tím, že děti dostávají výrazně víc vstupů než my. V prvních šesti letech života jsou vystaveny desítkám tisíc hodin jazyka. My máme štěstí, uslyšíme-li během několika let školní výuky jazyka něco přes pár set hodin, přičemž spoustu z nich strávíme mluvením o jazyce místo mluvením v něm. Není tedy divu, že to vypadá, jako by naše jazykové stroje nefungovaly, chybí jim vstupní materiál. 

Kdybychom kolem sebe šest let dvanáct až šestnáct hodin denně měli anglicky hovořící dospělé, nejspíš bychom mluvili anglicky přinejmenším stejně dobře jako průměrné anglické šestileté dítě. Abychom byli fér, děti mají oproti dospělým některé přirozené výhody. Nebojí se dělat chyby, a než jim je rok, jejich uši se na zvuky mateřského  jazyka dokonale naladí.

Ale i dospělí mají svoje dary. Hodně dobře nám jde všímat si vzorců a oproti batolatům a předškolákům jsme si vyvinuli lepší strategie učení. Když přestaneme srovnávat děti vystavené jazyku tisíce hodin s dospělými, kteří jich mají pouhé stovky, uvidíme překvapivý trend, v průměru se dospělí učí jazyky rychleji než děti.

Zatím jsme mluvili o tom, že osvojení gramatického pravidla se neprojeví v okamžiku, kdy ho máte použít instinktivně. Studenti angličtiny mohou donekonečna opakovat "he runs, she goes a it falls", ale nikdy se nenaučí tyto věty spontánně tvořit dříve, než zvládnou průběhové tvary s -ing - "He is running.", určitý člen - "The dog is running". a nepravidelný minulý čas - The dog ran.. Pokud je to pravda, drilování gramatických cvičení vypadá jako ztráta času. 

Jestli ale nejste blázni do gramatiky, nemusíte vyplňovat pracovní sešity plné cvičení. Místo toho můžete mluvnickou příručku využít jako rychlého průvodce daným jazykem. Přečtete si výklad, vyberete si příklad nebo dva a často monotónní drily a cvičení přeskočíte. Naučené příklady Vám pomůžou se zapamatováním jednotlivých pravidel a zároveň poslouží jako srozumitelné vstupy, tzn. nakrmí Váš jazykový stroj, který na pozadí skládá gramatiku Vašeho nového jazyka.

Vaše učebnice gramatiky Vám vysvětlí pravidla, dá Vám pár příkladů a potom na Vás vysype jednu nebo dvě stránky cvičení. Ta můžete úplně vynechat. Vyberte si jen jeden dva příklady, které  Vás zvlášť zaujmou, vyrobte si k nim výukovou kartičku a je to - toto gramatické pravidlo máte navždy uloženo v paměti. Můžete se posunout do další části příručky. V rychlé tendenci tak získáte přehled o celém gramatickém systému svého nového jazyka, což Vám pomůže porozumět téměř všemu a vstřebat to. Zároveň pochytíte kvanta slovíček. 

Tento proces Vás nadchne. Přímo totiž cítíte, jak se Vám v mysli skládá nový jazyk. Místo plýtvání časem na monotónní gramatická cvičení neustále potkáváte nová slova, nové gramatické tvary a nové způsoby vyjádření. Jste ve víru srozumitelných vstupů, které krmí Váš jazykový stroj a pomáhají Vám každý den rozumět více a více. To pak pohání Vaši jazykovou mánii. 

Když se zblízka podíváte na to, co dokáže gramatika, dojdete k nevyhnutelnému závěru, že je neskutečně spletitá. Koneckonců, kdykoli můžete vzít pár běžných slov a vytvořit z nich větu, kterou ještě nikdo nikdy nenapsal ani neřekl, a ač to může znít neuvěřitelně, každému, kdo mluví anglicky, to bude dávat dokonalý smysl. Gramatika skýtá konečnému souboru slov nekonečné možnosti. Je to magie na hraně nemožného, a přesto ji používáme denně bez sebemenšího myšlenkového úsilí.

Na gramatice je skvělá její komplexnost, posvátný úžas však vzbuzuje její jednoduchost. Všechny nekonečné možnosti gramatiky vznikají třemi základními operacemi, přidáváme slova, měníme jejich tvar a pořadí. To je celé. Na tyto tři operace se při proměňování slov v příběhy spoléhají úplně všechny jazyky. 

Jazyky jsou často plné složitých, těžko zapamatovatelných vzorců. Snadno se je naučíte, když je začleníte do jednoduchých, srozumitelných příběhů. Kdykoli v mluvnické příručce narazíte na matoucí tabulku časování nebo skloňování, vezměte si nejbližší příkladovou větu a na jejím základě vygenerujte příběhy, které pokryjí všechny potřebné formy. Tyto příběhy proměňte v ilustrované výukové kartičky ve stylu kartiček s novými slovy, slovními tvary a slovosledem a využijte je k osvojení vzorců cílového jazyka. 

Jednou ze základních mnemotechnických zbraní ve výbavě každého paměťového šampiona je takzvaný systém aktér - akce - objekt (person - action - object - PAO). Právě jeho zjednodušenou verzi použijeme, abychom připojili mnemotechnické obrazy k našim slovům. Systém PAO vychází z jednoduché úvahy, totiž že tři základní přísady každého příběhu jsou: aktér (Arnold Schwarzeneger), akce (explodovat) a objekt (pes). 

Chcete-li se naučit, že se slovesa - fight/fought, buy/bought a think/thought řídí stejným vzorcem, můžete je v příběhu PAO umístit do škatulky "akce". Pak si vyberete mnemotechnického aktéra nebo menmotechnický objekt představující vzorec "minulý čas končící na - "ought".

Pokud jste si např. zvolili mnemotechnického  aktéra - řekněme, že to bude Patrick Stewart - můžete si ho představit jak s někým bojuje (fighting), něco kupuje (buying) nebo o něčem přemýšlí (thinking). Když si místo toho zvolíte objekt - třeba toustovač - můžete si představit, jak proti toustovači bojujete nebo si nějaký výstřední model toustovače kupujete. Protože tyto příběhy obsahují živé obrazy, dají se zapamatovat mnohem snáze než nějaký abstraktní tvar slovesa, obzvlášť v situaci, kdy se pokoušíte naučit se spoustu sloves najednou.

Mnemotechnické pomůcky nabízejí šikovný způsob, jak proměnit nepřehledné časovací a skloňovací tabulky v živé, snadno zapamatovatelné příběhy. Místo nekonečného drilování slovesných tvarů nebo skloňování podstatných jmen se můžete jednou naučit vzorec, připojit k němu obraz a tento obraz využít k rychlému zapamatování vzorce každého souvisejícího slova, na které narazíte. 

4. Osvojení zvuků jazyka

Osvojením zvuků jazyka získáte přístup ke slovům. Osvojením slov získáte přístup ke všemu ostatnímu, co z jazyka zbývá. Nastává čas na hru s jazykem. Je to okamžik, kdy se Vám nová řeč rozvine před očima a vy si můžete vybírat vlastní hry, které chcete hrát, a vlastní cesty, po kterých se chcete vydat. Tyto cesty jsou v jistém smyslu jednoduché, dokonce samozřejmé, abyste si rozšířili slovní zásobu musíte se učit slovíčka, abyste se naučili číst, musíte číst, abyste se naučili mluvit, musíte mluvit.

Dále se ukazuje, že drtivou většinu slovní zásoby získáváme čtením. Stejně můžeme postupovat v cizím jazyce. Se čtením v cizím jazyce se často pojí nepěkné asociace, hodiny strávené prokousáváním se stránkami nějakého trýznivě dlouhého mistrovského literárního  díla a usilovným hledáním každého druhého slova ve slovníku. Takové mučení ale není nutné. Vládneme výjimečnou schopností nasávat slova jen na základě kontextu, bez pomocí slovníku, tak jsme se koneckonců naučili většinu slov rodného jazyka. 

Jako úplně první knihu si zkuste najít známý příběh - překlad nebo originál něčeho, co jste už četli, nebo knihu, podle níž natočili film, který jste viděli a čtěte ho zároveň s audioknihou. Ta Vás poponese dopředu a pomůže Vám číst rychleji, než kdybyste četli bez ní. Nebudete mít čas zasekávat se na neznámých slovech a pochytíte rytmus mluvené řeči.

Audioknihy představují nejjednodušší  způsob, jak se seznámit se skutečným mluveným jazykem. Dvanáct až osmnáct hodin posloucháte projev rodilého mluvčího, slova máte přímo před sebou a můžete se soustředit na dobrý příběh. Je to dokonalé. Získáte tak kopu srozumitelných vstupů, pochytíte moře slovíček, a ještě se budete bavit.

Zároveň dostanete příležitost ponořit se do příběhu a nebudete usilovně rozšifrovávat přesný význam každého slova v každé větě. To ale neznamená, že  neporozumíte příběhu nebo rozhovoru. Při čtení knih se můžete naučit neulpívat na slovech, kterým nerozumíte, a nechat se unášet kouzlem dobrého příběhu.

Chcete-li rozumět řeči ve skutečném světě, pak musíte právě takovou řeč poslouchat. Nemůžete ale začít tím, že si pustíte rozhlasovou stanici se zahraničními zprávami a necháte ji běžet od rána do večera. To je prostě příliš těžké. Otráví Vás to a přestanete vnímat, takže to bude stejné, jako byste poslouchali jakékoliv náhodné zvuky.

A co poslech hudby? Ten by Vás asi dokázal vtáhnout trochu víc, ale ani to není ideální volba. Jak často skutečně pozorně nasloucháte textu písně? Jak často vůbec rozumíte tomu, jaká slova se v ní zpívají? Ne vždy posloucháme hudbu kvůli příběhům, často zkrátka posloucháme hudbu kvůli příběhům, často zkrátka posloucháme kvůli hudbě samotné.  

Místo toho sledujte filmy a televizní pořady. V nich Vás totiž opravdu zajímá příběh, a tak všemu, co slyšíte, věnujete velkou pozornost. Na rozdíl od zpravodajského rádia vidíte výraz tváře a řeč těla jednotlivých mluvčích a sledujete, co přesně při mluvení dělají. Tahle vizuální vodítka Vám dokáží pomoci porozumět slyšenému. Televizní pořady a filmy jsou jako skutečný život, jen je v nich trochu víc akce. Na trénování poslechu jsou perfektní.

DVD s filmy a televizními seriály často mívají titulky ve Vašem rodném nebo v cílovém jazyce. Nepoužívejte je. Problém s titulky spočívá v tom, že čtení je jednodušší než poslech. Očima se dozvídáme víc než ušima, takže jakmile máme k dispozici titulky, nezlepšujeme se v poslouchání. Film s titulky v češtině je v podstatě česká knížka s nějakými cizojazyčnými zvuky na pozadí. Jistě, možná uslyšíte pár hodin angličtiny, dialogům ale ve skutečnosti nenasloucháte, jen čtete příběh.

Pokud jsou titulky ve Vašem cílovém jazyce, pořád jen čtete příběh, i když tentokrát je to podstatně užitečnější. Takový film Vám může posloužit jako skvělý zdroj jazykového vstupu, moc se to ovšem neliší od čtení knihy s podporou audioknihy. Musíte se vystavit situaci, v níž spoléháte výhradně na uši, a tuto možnost Vám titulky berou. Nějakou pomoc ale nejspíš potřebovat budete. S titulky netrénujete uši, bez nich toho ale ve filmu či televizním seriálu může být moc. Obtížnost lze snížit dvěma způsoby: tím, že si první pořady velmi pečlivě vyberete, nebo tak, že se o nich předem poučíte např. na Wikipedii.

Televizní seriály jsou jednodušší než filmy. Ať sledujete cokoli, Vaším prvním a nejtěžším úkolem je zjistit, kdo je kdo a co se děje. Tento úkol je v seriálu stejně náročný jako ve filmu, v seriálu Vám ale stačí zvládnout ho jen jednou. Už ve druhém nebo třetím díle chápete, o co jde, a tak se můžete pohodlně usadit a bavit se. 

Ve filmu možná vůbec nepochopíte, co se děje, a to je mimořádně frustrující. Máte pocit, že jste právě promarnili dvě hodiny života, a ani si to moc neužili. Začněte tedy televizními seriály. Až zvládnete prvních pár dílů, budete to mít mnohem jednodušší. Když seriál zvolíte dobře, můžete si na sledování televize v cizím jazyce vybudovat vážnou závislost, což je ten nejlepší možný scénář. 

Jazyk se dokážete naučit doma, ale cestování nic nenahradí. Když se vydáte do cizí země, dozvídáte se cosi o duši jazyka - o jeho lidech, jídle, kultuře - cosi, co se v knihách nedá zachytit. Pamatujte na to, že když jste kdekoli v zahraničí, většina lidí mluví  anglicky nejenom v anglicky mluvících zemích. Hledejte tedy takové lidi, kteří s Vámi budou rádi mluvit ve Vašem cílovém jazyce. 

Chcete-li svým jazykovým prázdninám dát nějaký řád, zvažte zápis do kurzu. Takřka každá země má svoje jazykové instituty a mnohé z nich jsou překvapivě cenově dostupné. Zkušenost kterou získáte, je k nezaplacení. 

LETNÍ KURZY 2024

Právě probíhá zápis! Neváhejte a vybírejte z naší nabídky!


  • ceny již od 1820 Kč (bez DPH)
  • 1 lekce = 90 minut, tzn. od 215 Kč za jednu lekci (bez DPH)
  • max. 8 účastníků ve skupině
  • kurzy začínají v týdnu od 8. 7. do 12. 7. 2024

PODZIMNÍ KURZY 2024

Již nyní si můžete naplánovat podzimní kurz angličtiny! Vyberte si z naší nabídky!


  • ceny již od 3520 Kč (bez DPH) za 16 lekcí/od 3740 Kč (bez DPH) za 17 lekcí/od 3960 Kč (bez DPH) za 18 lekcí
  • 1 lekce = 90 minut, tzn. od 220 Kč za jednu lekci (bez DPH)
  • max. 8 účastníků ve skupině
  • podzimní kurzy začínají v týdnu od 16. 9. do 20. 9. 2024

SLEVY & BENEFITY

Věnujte pozornost slevám a výhodám, které Vám umožní studovat výrazně levněji! 

Kombinací akčních nabídek můžete dosáhnout slevy až 25 %!


KONTAKT

Provozovna


Adresa:

Mlýnská 938/4
Olomouc
779 00
Česká republika

Kontaktní údaje:

+420 604 876 372

eng-olomouc@email.cz

FACEBOOK


British Council