Čekejte prosím...

Jak se naučit cizí jazyk a nikdy ho nezapomenout?

Jedno přísloví říká „Promluvíte-li k člověku jazykem, kterému rozumí, mluvíte k jeho hlavě. Promluvíte-li k němu jeho vlastním jazykem, mluvíte k jeho srdci."  Zní to krásně a pro začátek by to jako motivace mohlo být dostačující. Jak se tedy naučit cizí jazyk co nejrychleji a nikdy ho nezapomenout? Každý z nás sní o tom, že se jednoho dne probudí, přijde k někomu, otevře pusu, zapomene na pravidla a začne mluvit automaticky. Může to vypadat jako nedosažitelný cíl, protože jazyky jsou pro většinu z nás těžké, ale není tomu tak. 

Nic takového jako těžký jazyk neexistuje. Téměř každý z nás dokáže mluvit jakoukoli řečí, kterou mluvili jeho rodiče, když byl malý. Opravdovou výzvou je najít si k cizímu jazyku cestu, která vyhovuje nárokům hektického života. Existuje spousta návodů, jak se cizí jazyk naučit co nejrychleji. Tady jsou alespoň tři nejdůležitější z nich. Prvním klíčem k úspěchu je osvojit si výslovnost. Druhou účinnou metodou je vyhnout se neustálému překládání. A třetím důležitým bodem je využít systém intervalového opakování. 

Nejdříve se tedy naučte výslovnost cizího jazyka. Je to stejné jako při studiu hudby. Zpěváci se nejdříve učí výslovnost jazyka, protože v něm potřebují zpívat dlouho předtím, než mají čas se ho naučit. Při osvojování zvuků určitého jazyka se na něho naše uši naladí, takže rozšiřování slovní zásoby, porozumění při poslechu a mluvení pak přicházejí mnohem rychleji. Jako bonus při tom pochytíme přesný přízvuk.

Druhým klíčem k úspěchu je nepřekládat. Vyvarovat se překládání je již od začátku nejenom možné, ale dokonce přímo nezbytné, chceme-li být schopni v cizím jazyce myslet. Díky tomu se jazyk můžeme naučit. Právě to bylo kamenem úrazu dřívějšího vzdělávání v jazycích, kdy se místo mluvení trénovalo překládání. Když přestanete překládat a rozšifrovávat slovo po slově, začnete rozvíjet plynulost cizího jazyka.

Za třetí využijte systémy intervalového opakování, což jsou vlastně vymakané výukové kartičky se slovíčky. Podle Vašich vstupů Vám vytvářejí na míru šitý studijní plán, díky němuž se informace zapisují hluboko do dlouhodobé paměti. Skvěle tak podporují zapamatování. 

Co tedy znamená vyjadřovat se v cizím jazyce plynule? Na tuto otázku má každý jinou odpověď. Samotný pojem - plynulé vyjadřování - je nejasný a jeho význam se ještě malinko víc rozostří pokaždé, když někdo napíše další knihu, článek nebo e-mailový spam slibující, že Vás naučí plynule anglicky za tři měsíce, dva měsíce nebo šest týdnů. I přesto máme všichni představu, jak takové vyjadřování vypadá: letní odpoledne v kavárně, nenuceně se bavíme se servírkou, aniž by nás trápily slovesné tvary nebo chybějící slovíčka. Zda chceme více než to a kam až si přejeme v naší plynulosti dojít, je pak na každém z nás.

V praxi máme problém dosáhnout vůbec nějakého stupně plynulosti. Pravidla hry zvané jazyk jsou příliš dlouhá. Chodíme do kurzů, kde  si poučky vštěpujeme, drilujeme je na různých cvičeních, ale ke hře samotné se nedostaneme. V nepravděpodobném případě, že někdy dojdeme na konec soupisu norem, mezitím stejně zapomeneme většinu učiva ze začátku. Navíc jsme zatím ignorovali druhý soupis - slovník plný tisíců slov zapamatovatelných stejně těžko jako pravidla.

Nespokojujte se s bezpečnou variantou, když se místo toho můžete bavit. Váš jazyk Vás bude neustále doprovázet, zabydlí se ve Vaší hlavě. Když se Vám bude  jazyk líbit, učení Vás bude více bavit, a když Vás bude bavit učení, půjde Vám vše rychleji. K dispozici máte spoustu materiálů.

Vybavte se knihami. Někdo před Vámi strávil měsíce tím, že uspořádal potřebné informace, a vy můžete mít výsledek Všeho toho úsilí v ruce za pár korun. Dobrá učebnice gramatiky Vás promyšleně a krok za krokem provede mluvnicí daného jazyka. Představí Vám přibližně tisíc slov, nabídne hrst příkladů a cvičení a vzadu jejich správné řešení. Skvělé je, pokud je ke knize přiloženo CD.

Dalším dobrým pomocníkem je konverzační příručka. Ve slovníku se totiž užitečné fráze jako "Jak se máš" hledají obtížně. Další dobrou pomůckou je frekvenční slovník, který obvykle obsahuje asi pět tisíc nejdůležitějších slov cílového jazyka uspořádaných podle četnosti používání. Frekvenční seznamy najdete také na internetu. Příručka výslovnosti Vás s pomocí nahrávek a schémat úst a jazyka provede celým systémem výslovnosti zvolené řeči. Pro mnoho jazyků seženete příručky s cédéčkem věnované výhradně výslovnosti. Tyto parádní výukové zdroje rozhodně stojí za koupi. 

Potřebovat budete také alespoň dva slovníky. Zda si vyberete elektronickou, nebo tištěnou podobu, záleží jen na Vás. První z nich je tradiční dvojjazyčný slovník s přesnou výslovností každého slova. Druhý slovník je výkladový obsahující místo překladů definice slov. Hodit se Vám bude také tematický slovník. Obsahuje slova z daného jazyka uspořádaná podle témat: slovíčka o autech, jídle, lékařská slova a tak dál. Šikovně si s ním přizpůsobíte slovní zásobu na míru.

Internet přetéká bezplatnými gramatickými a výslovnostními příručkami, frekvenčními seznamy a slovníky všech tvarů a velikostí. Jejich kvalita se web od webu výrazně liší a denně se mění. Naučit se jazyk zadarmo na síti zvládnete, ale když ty nejlepší internetové stránky zkombinujete s dobře napsanými knihami, půjde Vám to rychleji. 

Potřebujete-li dosáhnout rychlých výsledků, přihlaste se do některého z vypsaných jazykových kurzů nebo úplně tou nejlepší cestou je mít svého soukromého lektora/ku buď v rámci prezenční výuky nebo online. Pokud budete jazyk trénovat pětkrát týdně, budete se zlepšovat mnohem rychleji než když se budete jazyku věnovat pouze jedenkrát týdně.

A jak si zapamatovat cizí jazyk navždy? Je dobré vědět, že náš mozek je sofistikovaný filtr, který se stará o to, abychom zapomněli nepodstatné informace a zapamatovali si ty podstatné. Cizí slova obvykle spadnou do kategorie "zapomenutelného": znějí divně, na první pohled se nezdá, že by měla nějaký zvláštní význam, a nemají žádnou spojitost s našimi životními zkušenostmi. Tenhle filtr ale můžeme obejít a učinit cizí slova zapamatovatelnými. K tomu jsou potřeba tři věci: naučit se systém zvuků daného jazyka, svázat zvuky s obrázkem a propojit obrázky s minulými zážitky.   

Zapomínání je soupeř, který vzbuzuje respekt. Pokud hodláme investovat čas do studia jazyka, chceme si věci pamatovat měsíce, roky nebo desetiletí. Jestliže tohoto cíle nemůžeme dosáhnout intenzivnější prací, udělejme to opačně, pracujme co nejméně. Mechanické opakování totiž nudí a k dlouhodobému zapamatování nepřispívá.

Proto místo něho zvolte línou cestu, učte se pojem, dokud ho nedokážete jednou zopakovat bez nápovědy a pak ho odložte. Koneckonců, líný je jen jiné slovo pro "efektivní". Opak je pravdou. Ve škole se nejprve něco dozvídáme a pak se podrobujeme zkoušce, v každodenním životě se podrobujeme nejprve zkoušce a pak se něco dozvídáme. 

Neopakujte, vybavujte si. V případě, že budete za týden psát test na slovíčka, jaký způsob učení si zvolíte, a který z nich je efektivnější? Je lepší si seznam slovíček studovat déle a dvakrát za sebou nebo si ho přečíst za kratší dobu a pak si je zkoušet vybavit napsáním na papír?

Výsledkem experimentu je, že studenti si mohli budˇ přečíst text dvakrát, nebo jednou a pak si zapsat, co si zapamatovali. Závěrečný test pak podstoupili po pěti minutách, po dvou dnech nebo za týden. Dvojí čtení Vám pomůže na pár minut, ale pak Vás dlouhodobě zradí. Jakkoli zvláštně to zní, prázdný list papíru Vám pomůže mnohem víc než dodatečný čas na studium. Za týden si budete pamatovat o 35 % víc

Pokud bychom zkusili následující varianty, tzn. strávit nad seznamem ještě pět minut, dostat prázdný list papíru a otestovat se nebo dostat tři prázdné listy papíru a otestovat se třikrát, zjistíme, že po vybavení po týdnu jsou výsledky velmi překvapivé. Trojí zopakování stejného testu za sebou má největší efekt a nejlepší výsledky.

Při učení opakovaným pročítáním seznamu trénujete čtení, ne vybavování. Pokud si chcete něco lépe vybavit, pak byste měli trénovat vybavování. Přesně takový typ cvičení potřebujete - prázdný list papíru, který se dá také nahradit sadou kartiček, případně test s výběrem z několika možností nebo jednoduše snaha sám si vzpomenout. Všechny tyhle varianty zlepšují naši schopnost vybavit si naučené s využitím jednoho z nejvíce fascinujících aspektů naší mysli - vzájemného působení paměti a emocí.

Akt vybavování spouští v mozku spletitý chemický tanec posilující udržení informace v paměti. Chcete-li se učit s maximální efektivitou, věnujte většinu času vybavování, ne mechanickému opakování. Tohoto cíle dosáhnete vytvářením kartiček, které testují Vaši schopnost vybavit si konkrétní slovo, výslovnost nebo gramatickou konstrukci. V kombinaci s obrázky a osobními vazbami se tyto kartičky stanou základem výkonného memorovacího systému.

Všichni ve škole nebo v práci procházíme situacemi, kdy se máme něco naučit zpaměti, jen zřídka nám ovšem někdo poradí, jak to udělat. Má to dobrý důvod. Nic takového jako "učení zpaměti" totiž neexistuje. Umíme myslet, umíme opakovat, umíme si něco vybavit a umíme si představovat, ale nejsme stvořeni k memorování. Mozek funguje spíše tak, že přemýšlí a automaticky podrží to důležité. 

Kdybychom zkoumali Vaši schopnost zapamatovat si každé slovo, přišli bychom na něco zvláštního. Do příštího týdne nejspíše zapomenete slova, která jste si vybavili nejlépe a ta, na něž jste si vzpomněli okamžitě. O 20 % pravděpodobněji udržíte v hlavě slova, jejichž vybavení Vám trvalo o trochu déle. Hluboko do Vašeho vědomí se ale vryjí ta slova, která si vyžádala největší úsilí, tzn. ta která jste skoro zapomněli. Pravděpodobnost, že si je do budoucna zapamatujete, je o 75 % vyšší, a pokud jste je pár okamžiků měli na jazyku, je šance jejich vybavení rovnou dvojnásobná.

Testy paměti jsou nejúčinnější, jsou-li náročné. Čím více se přiblížíte bodu, kdy byste slovo zapomněli, tím silněji se Vám vryje do paměti, až si na něj konečně vzpomenete. Pokud se důsledně testujete těsně předtím, než byste zapomněli, zdvojnásobíte efektivitu každého testu.

Pokaždé, když si úspěšně vybavíte vzpomínku, vrátíte se k dřívějším zážitkům a přepíšete je, přidáte k minulým vzpomínkám střípky svého současného já. Čas, který věnujete procvičování vybavení, využijete nejlépe, když jsou Vaše minulé zážitky co nejvíce zapamatovatelné. Toho můžete dosáhnout propojením každého slova, které se učíte, se zvuky, obrázky a osobními vazbami. Když přece jen zapomenete, pomocí okamžité zpětné vazby vzpomínky zvou oživíte.

Zapamatovat a vybavit si co možná nejvíc chceme teď, později i za hodně dlouho. Při rozhodování, jak často procvičovat, musíme vyvážit efektivitu a pohodlí. Obvykle se neučíme na jedinou zkoušku s konkrétním datem, od kterého bychom mohli odvodit optimální interval a jet podle něj.

U extrémně dlouhodobých cílů bychom dosáhli největší efektivity, kdybychom mezi jednotlivými procvičováními čekali roky, krátkodobě by nám to ale bylo úplně k ničemu. Procvičování by navíc bylo mimořádně frustrující. Po tak dlouhé době bychom skoro všechno zapomněli. Na druhou stranu díky neustálému procvičování bychom si sice dokázali skoro všechno zapamatovat, ale stará slova by se vracela tak často, že by nás to denně stálo celé hodiny práce.

Nit mezi těmito dvěma cíli - pamatovat si teď a vybavit si později - je zprvu krátká, ale rychle se natahuje. Začnete krátkými intervaly mezi procvičováním (dva až čtyři dny). Pokaždé, když si úspěšně vzpomenete, interval prodloužíte (na devět dnů, tři týdny, dva měsíce, šest měsíců..), takže poměrně rychle dosáhnete rozmezí několika let. Procvičování bude dostatečně náročné a zároveň při něm dokážete průběžně posouvat učivo do dlouhodobé paměti. Když některé slovo zapomenete, začnete znovu s krátkými intervaly a pak se opět propracujete k dlouhým, dokud se i ono v paměti neudrží. 

V tomto rytmu nepřestanete pracovat na nejslabších vzpomínkách a při tom budete stále udržovat a prohlubovat ty nejsilnější. Zapamatovaná slova nakonec zmizí ve vzdálené budoucnosti a pravidelné cvičení tak vytváří rovnováhu mezi starým a novým. Každý den věnujete stanovený čas  učení nových slov, vybavování slov z minulého týdne a tu a tam také potkáte staré přátele z minulých měsíců či let. Díky tomu strávíte většinu času úspěšným vybavováním slov, která jste skoro zapomněli, a budováním základů pro nová slova, to vše v rychlém, stabilním tempu.

Tato mimořádně efektivní hra s načasováním se nazývá intervalové opakování. Můžete očekávat, že za čtyři měsíce procvičování po 30 minut denně si trvale osvojíte 3 600 kartiček s přesností 90 - 95 %. Kartičky Vás mohou učit abecedu, slovíčka, gramatiku, a dokonce i výslovnost. Přitom Vás nezačnou unavovat. Díky dostatečné obtížnosti zůstávají zajímavé a zábavné. 

Systém intervalového opakování neboli Spaced Repetition System je na té nejzákladnější úrovni seznam úkolů měnící se podle Vašeho výkonu. Jak to vypadá v praxi? Systémy intervalového opakování mají dvě základní podoby: papírovou a počítačovou

Počítačové verze zvládnou veškeré  plánování intervalů samy. Pokaždé, když svůj systém spustíte, automaticky Vám ukáže 20 - 30 nových kartiček a vyzkouší Vás ze zhruba stovky dalších, které byste mohli každou chvíli zapomenout. Vaším úkolem je systému sdělit, jestli si konkrétní kartičku pamatujete, nebo ne, a systém SRS má za úkol Vám podle Vašich vstupů vytvářet denní seznam zadání na míru. Seznam je sestaven tak, aby Vám pomáhal co nejefektivněji ukládat informace do paměti, takže svůj čas můžete věnovat samotnému učení, a ne jeho mikromanagementu.

Papírový systém intervalového opakování - tzn. Leitnerova krabička - dosahuje stejného cíle pomocí kartotéční krabice na kartičky, propracovaného rozvrhu a několika prostých pravidel. Je to jako jednoduchá desková hra. Ta má sedm úrovní, kterým odpovídá sedm sekcí v krabici, označených štítky. Každá kartička začíná na úrovni 1. Když si ji vybavíte, postupuje na další úroveň. Pokud zapomenete, propadá zpět na úroveň 1. Kartička, která projde za úroveň 7, si vydobyla místo ve Vaší dlouhodobé paměti.

Po každé hře s papírovým systémem SRS nahlédnete do rozvrhu a projdete si úrovně na daný den - např. 9. prosince: úrovně 4, 2 a 1. To je Váš denní seznam úkolů, který se díky pohybu kartiček mezi úrovněmi přizpůsobuje Vašemu výkonu. Dodržováním pravidel hry si vytvoříte primitivní papírovou obdobu počítačového programu - stejně efektivní a zábavnou jako počítačový systém SRS. Navíc Vás zahřeje pocit, že jste si ho vyrobili úplně sami. 

Jeden z důvodů, proč programy a kurzy výuky jazyka selhávají, spočívá v tom, že jazyk Vám nikdo nemůže dát, musíte si ho sami vzít. Měníte spojení ve vlastním mozku. Máte-li  v tom uspět, musíte se aktivně zapojit. Každé slovo z nového jazyka se musí stát Vaším slovem, každé gramatické pravidlo Vaším gramatickým pravidlem.

Vytvořená spojení si navíc potřebujete udržet, i když jste zaměstnáni učením nových slovíček. To pro Vás znamená hodně úkolů najednou, a proto je dobré vzít si na ně nejlepší dostupné nástroje. Dokud nám někdo na zadní stranu lebky nenainstaluje USB port, je intervalové opakování nejúčinnější zbraní proti zapomínání. A protože k tomu, abychom intervalové opakování využili naplno, potřebujeme hluboké, zapamatovatelné zážitky, můžeme při jejich získávání zúročit proces vyrábění výukových kartiček.

Ten nám poskytuje jeden z nejzábavnějších a nejuspokojivějších způsobů učení jazyka. S příjemným vědomím, že se každý detail promění v trvalou vzpomínku, se stáváte architekty vlastní mysli. Na jakou psí rasu si vzpomenete, když si chcete vybavit slovo pes? Jaké příklady si vyberete jako podklad pro časování sloves? Jaká slovíčka jsou nejužitečnější konkrétně pro Váš život?

Takové rozhodování tvoří nadmíru zajímavou část učebního procesu a v konečném součtu zabere překvapivě málo času. Jakmile se ve svém systému SRS zorientujete, zvládnete nové kartičky přidávat v řádu sekund. U většiny podstatných jmen stačí slovo jednoduše zadat do prohlížeče, najít obrázek na Obrázcích Google a zkopírovat ho (nebo nakreslit) na kartičku. To se dá stihnout do čtvrt minuty. Hledání obrázků ke složitějším pojmům bude samozřejmě trvat déle, zároveň při něm ale získáte vazby, díky nimž si slovo osvojíte.

Již víme, jak porazit zapomínání a nyní bychom se měli rozhodnout, co si zapamatovat. Začneme zvuky a abecedou cizího jazyka. Jejich osvojení Vám poskytne strukturu potřebnou ke snadnému zapamatování nových slov.  Abychom toho dosáhli, představíme si staré i nové nástroje, s nimiž si dokážete  rychle přenastavit uši, intervalové opakování pak využijeme k rychlému naučení příkladových slov pro každou důležitou kombinaci písmen. Zanedlouho budete mít zvuky cílového jazyka dokonale zvládnuté. Vyzbrojeni zvuky se pak můžete vrhnout na slova.

Seznámíme se s nejfrekventovanějšími podstatnými, přídavnými jmény a slovesy. Dají se jednoduše vizualizovat, takže si je snadno zapamatujeme. Je potřeba je vložit do Vašeho systému SRS spolu s kombinací obrázků, osobních vazeb a zvuků. SRS pak tahle slova na oplátku rychle nalije do Vaší dlouhodobé paměti. Během tohoto procesu si vytvoříte základ, na kterém můžete stavět zbytek gramatiky a slovní zásoby.

Nakonec si vysvětlíme, jak v Obrázcích Google najít ilustrované příběhy ke každému slovu a gramatickému pravidlu v jazyce. Využijete je k tvorbě účinných, dobře zapamatovatelných výukových kartiček do svého systému SRS. Brzy Vám začnou gramatická pravidla naskakovat reflexivně a přestanete se o ně starat. Každé nové slovo tento gramatický reflex posílí a každý nový střípek gramatiky zase utvrdí znalost slovíček. Váš jazyk bude směřovat k plynulosti a vy se povezete na vlně. Opět můžeme využít papírové nebo počítačové systémy SRS. 

Počítačové systémy SRS jsou populárnější. Software Anki je zdarma, snadno se používá a běží ve všech operačních systémech a smarphonech. Synchronizuje se mezi zařízeními a umí si poradit s obrázky a zvukovými soubory. Zadáte mu, kolik nových kartiček se chcete každý den naučit, a on se postará o všechno ostatní. Za zhruba půlhodinu denně se zvládnete naučit třicet nových kartiček a osvěžit si ty staré. 

Dáváte-li přednost práci vlastníma rukama, vytvořte si systém SRS s papírovými kartičkami. Takzvaná Leitnerova krabička není nic jiného než mimořádně chytře využitá kartotéční krabice s několika přepážkami, doplněná kalendářem. Původní verze krabičky má čtyři sekce. První z nich prohlížíte každý den, druhou každý druhý den, třetí každý třetí den atd. Když si úspěšně vybavíte kartičku - cat (obrázek roztomilé kočičky), posunete ji do další sekce. Pokud ji zapomenete, vrátí se zpět do 1. sekce.

Funguje to jako ulička, kterou slova probíhají: kartičky, jež zvládnou projít celou cestu až do poslední sekce, si vydobyly místo ve Vaší dlouhodobé paměti. Původní systém používá kratší intervaly, než potřebujeme (jeden, dva, tři, čtyři dny místo týdnů a měsíců), což napravíme přidáním několika dalších rozdělovačů a úpravou časového rozvrhu. 

Na druhou stranu papírové výukové kartičky nepřimějete vydat hlásku. Před slovíčky se budete učit výslovnost, a to je mnohem jednodušší s mluvícími kartičkami. S těmi fyzickými si budete muset vyhradit čas na poslech nahrávek Vašich slov a opravdu spolehlivě si osvojit fonetickou abecedu. 

Zadruhé, na počítačové kartičky velmi snadno přesunete obrázky z internetu a právě obrazová složka nabízí nejefektivnější cestu k zapamatování velkého množství informací. I na fyzických kartičkách byste si měli načrtnout obrázek ke každému slovu, které potkáte. 

Zatřetí, proces hledání obrázků pro počítačové kartičky představuje jednu z nejsilnějších učebních zkušeností, jaké si můžete přát. Opět platí, že mozek nasává vizuální materiál jako houba. Už pár sekund strávených procházením dvaceti obrázků se psy vytvoří silnou, trvalou vzpomínku. I když se rozhodnete používat fyzické kartičky, nevzdávejte se příležitosti učit se slovíčka prostřednictvím Obrázků Google

A konečně, pro spoustu slov budete vytvářet dvě kartičky: kartičku ověřující porozumění (např. medvěd) a produkční kartičku (velké, chlupaté zvíře, má rádo med). Na počítači se dají duplicitní kartičky vyrobit snadno, ruční zpracování Vás může unavovat. Pokud se to ukáže jako příliš náročné, vynechte produkční kartičky. Možná paměť dostatečně posílíte už ruční kutilskou výrobou papírových kartiček, takže se bez tohoto typu neobejdete. Pokud budete mít potíže udržet slovo v paměti, můžete si produkční kartičku vždy vyrobit dodatečně.

Začněte s malým počtem nových kartiček - s patnácti až třiceti denně, rozšoupnout se můžete kdykoli. Třicet nových kartiček za den a udržování těch starších zvládnete výměnou za třicet minut svého času denně. Systémy intervalového opakování mají schopnost udržet cokoli, co do nich vložíte. Dokud zvládnete každý den trochu opakovat, dokážete do hlavy dostávat neomezené množství informací, a pokud Vaše kartičky zůstanou jednoduché a snadno zapamatovatelné, osvojování Vám půjde snadno a rychle. Druhým časovým závazkem je vytváření kartiček. Tomu se můžete věnovat podstatně sporadičtěji než opakování. 

Nyní zkusíme přijít na to, jak si vypěstovat dobrý přízvuk. Často slýchám, že dotáhnout přízvuk k dokonalosti je pro člověka staršího dvanácti let nemožné. To ale jednoduše nemůže být pravda, hercům a zpěvákům se to přece daří v jednom kuse, a nejsme přitom o nic chytřejší ani lepší než zbytek lidstva. Jen na výslovnost klademe důraz. Nic jiného nám ostatně nezbývá. Investujme proto do správné výslovnosti čas, začínáme s ní brzy a budujeme si povědomí o tom, co se v našich ústech při mluvení děje.

Polovinu dobrého přízvuku dělá  správné načasování. Zpěváci si osvojují výslovnost úplně na začátku, takže se pak nemusí potýkat s léty špatných návyků. Abychom mohli  vkročit na jeviště a neztrapnit se, učíme se papouškovat slova dřív, než vůbec tušíme, co znamenají. Vy byste to měli dělat stejně.

Odložíte-li práci na přízvuku na později, každé slovo ze své slovní zásoby stokrát zmrzačíte. Odtud pramení mýty jako 12 let coby věková hranice pro zvládnutí přízvuku - špatné návyky se odstraňují těžko. Pokud naopak začnete na přízvuku pracovat v rané fázi učení, budete daleko spíš vyslovovat všechna nová slova správně. S každým naučeným výrazem si upevníte dobré výslovnostní návyky, které  Vám vydrží na celý život. 

Jestliže jste se jazyk už někdy učili, možná máte některé špatné návyky hluboce zakořeněné. To Vaši cestu sice prodlouží, ale neklesejte na mysli. Nejdříve ta špatná zpráva: Vaše staré návyky nezmizí, máte je natrvalo vyryté v nějaké mozkové úžlabině. Vybudujeme tedy nové návyky ve vedlejší úžlabině. Až si natrénujete  uši a ústa, abyste zvuky Vašeho jazyka dokázali utvářet správně, čeká  Vás úkol naučit se každé nové slovo s parádním novým přízvukem. 

Nakonec zjistíte, že Vám v hlavě znějí dva hlasy - mizerný starý a úžasný nový. Důsledným a vědomým vybíráním nového hlasu pro nová slova budete posilovat dobré návyky, dokud se v nich nezabydlíte lépe a pohodlněji než v těch špatných. 

Jak se tedy naučíte vyslovovat nové zvuky? Co vědí herci a zpěváci a Všem ostatním je utajeno? Není to zase tak složité. Jednoduše víme, že zvuky které vydáváme, se tvoří pohyby svalů v ústech. Budujeme si povědomí o běžných pohybech našeho jazyka a rtů a učíme se je kombinovat pár novými způsoby. Chcete-li ovládnout vlastní ústa, potřebujete informace. Potřebujete vědět, co Vaše ústa vlastně dělají, když je otevřete. 

Osvojte si  zvukový systém svého cílového jazyka. Nemusí nutně zabrat spoustu času. Při učení řeči, si poslechnete  pár nahrávek, podíváte se na několik příkladových slov ke každému zápisu a můžete se posunout ke slovní zásobě. 

Ke správné výslovnosti se dá dobrat dvěma základními cestami: standardní a nevyšlapanou. Standardní cesta využívá publikované zdroje, např. gramatické příručky s CD nebo knihy zaměřené speciálně na výslovnost, taktéž vybavené cédéčkem. Pokud Vaše gramatická příručka obsahuje nahrávky, výklad o výslovnosti bude pravděpodobně rozdělený na lekce rozeseté po celé knize. Ignorujte všechnu slovní zásobu a gramatiku a přeskočte vždy na část o výslovnosti.

Tam si poslechněte nahrávky, napodobujte je a pak se posuňte k další lekci výslovnosti, dokud neprojdete všechny. Je-li Vaše učebnice gramatiky pouze textová, zvažte koupi specializované výslovnostní příručky s CD, kterou projdete od začátku do konce.

Nevyšlapaná cesta využívá pomůcky jako testování minimálními páry k natrénování uší, abecedu IPA instruující ústa a systém SRS na to, abychom to všechno dostali do hlavy - a sestavuje z nich výslovnostní trenažér. Tyto nástroje testují Vaše uši tak dlouho, až se naučíte slyšet zvuky svého nového jazyka, propojíte je se vzorci pro jejich zápis a s pomocí systému SRS jimi nakrmíte hlavu.

Materiály k výuce výslovnosti jsou hodně různorodé. Některé učebnice začínají podrobnou kapitolou věnovanou abecedě, pravopisu a zvukům a jsou doplněny cédéčky, která překypují ukázkami jednotlivých hlásek, minimálních párů, slov a celých vět. Jiné Vám poskytnou letmý přehled a jdou dále. Nepostradatelným nástrojem je Forvo.com, který nabízí bezplatné nahrávky více než dvou milionů slov ve třech stovkách jazyků namluvené rodilými mluvčími. Pokud budete vyrábět výukové kartičky, Forvo se stane Vaším nejlepším přítelem. 

Používáte-li Anki, přidejte si nahrávky z tohoto webu na kartičky. Jestli jste se rozhodli pro Leitnerovu krabičku, nejméně jednou týdně si projděte svůj seznam slovíček, ta nejnovější přečtěte nahlas a přehrajte si jejich nahrávky na Forvu. Jestli z Vašich úst nezní stejně, opakujte je, dokud se to nespraví. Jakmile dosáhnete stabilně přesné výslovnosti, můžete s ověřováním přestat, ale do té doby se  ho držte. Nemá cenu plynule hovořit špatně vyslovovaným jazykem, protože jím s Vámi nikdo nebude mluvit.

Rhinospike.com je šikovný web s nahrávkami od rodilých mluvčích. Pošlete tam text a někdo ho pro Vás namluví, obvykle během jednoho až dvou dnů. Máte v učebnici seznam minimálních párů, ale už ne zvukovou verzi těchto slov? Můžete o ni někoho požádat přes Rhinospike. Je to také skvělé místo, kde se dají získat nahrávky celých vět i s intonací. Tímhle webem tak můžete prohnat i příkladové věty z Vaší učebnice. 

Ke každému jazyku je k dispozici několik online slovníků, přičemž některé z nich jsou přímo vynikající. Mezi ty nejlepší patří např. Wiktonary.org. Z tohoto online slovníku se stává skvělý zdroj pro spoustu jazyků, u mnoha slov totiž nabízí i výslovnost zapsanou v IPA. Používáte-li Anki, jsou digitální slovníky s informacemi o výslovnosti obzvlášť šikovné. Během pár vteřin do nich můžete zadat hledané slovo, zkopírovat si informace o výslovnosti a vložit je přímo na výukovou kartičku.

Dalším zdrojem v procvičování výslovnosti může být Youtube, ovšem obsahuje zdroje různé kvality, proto se na ně nedá stoprocentně spolehnout, a to proto, že je vždy nezodpovídají experti. Na druhou stranu si poslechnete rodilé mluvčí, kteří Vám dají užitečné tipy.

Italki.com Vás propojí s rodilými mluvčími, kteří s Vámi budou konverzovat nebo Vás učit za opravdu přívětivou sazbu či za stejný objem konverzace ve Vašem jazyce. Můžete tak s rodilým mluvčím hodinu procházet slovíčka a nechat si opravovat výslovnost, což je nesmírně nápomocné.

Dobrá výslovnostní příručka je vybavena CD, ukáže Vám schémata úst a jazyka a provede Vás celým výslovnostním systémem dané řeči. Nejlepší z těchto knih zahrnují i testování pomocí minimálních párů. Takové učebnice neexistují pro každý jazyk, pokud je ale objevíte, budou pro Vás mimořádně užitečné.

Dobrý slovník obsahuje průvodce fonetickou abecedou, která může vypadat různě, od pár značek tu a tam až po plnohodnotnou abecedu IPA. Možná bude začínat obstojným přehledem pravidel pravopisu. Když si koupíte tištěný slovník s přehlednými informacemi o výslovnosti, můžete v něm jednoduše vyhledávat příklady slov na svoje první výukové kartičky.  

Obrázky Google je služba Googlu na vyhledávání obrázků. Možná už ji používáte. Stačí přejít na images.google.com. Pod barevnou slupkou Obrázků Google se skrývá  pokladnice znalostí: každý obrázek má svůj popisek, a to ve 130 jazycích. Obrázky mají samy o sobě velkou sílu. Každý, který kdy uvidíte, si ukládáte někam do hlavy. Při jejich hledání si vytváříte jedinečný, zapamatovatelný zážitek pro každé slovo své slovní zásoby a kartičky Vám poslouží  jako připomenutí Vaší  vlastní hry "Najdi rozdíly".  Protože jste si obrázky sami vybrali (nebo nakreslili), dokážete rozlišit obrázky ke slovům, která by se mohla snadno splést - jako dívka, žena, dcera, matka, vnučka, babička. 

Vzpomínky na slova můžete ještě posílit přidáním osobní vazby. Hrajte hru Paměť: Jak se jmenuje nebo jmenovala Vaše "grandmother"? Která "cat" Vám vytane na mysli jako první? Hledáte naprosto jakoukoli vzpomínku, kterou dokážete s novým slovem propojit. Našli jste ji? Právě se Vám podařilo zvýšit zapamatovatelnost svého slova o polovinu. I když vzpomínku nenajdete, už samotný proces jejího hledání Vám výrazně pomůže. 

Při hře Paměť věnujete pár vteřin hledání jakékoli vzpomínky, která Vám k danému slovu vytane na mysli. Můžete si vybavit Vaši kočku z dětství nebo kamarádovo tričko. Snažte se držet v hlavě nové slovo, ne překlad. 

Co byste tedy měli udělat co nejdříve je si zahrát pár her, vyrobit si nějaké výukové kartičky a za měsíc nebo dva můžete počítat se slovní zásobou 625 slov. Získáte ale mnohem víc než jen schopnost pojmenovávat některé předměty. Vybudujete si základy. V této fázi se učíte spojit si zvuky a pravopis se smysluplnými slovy. Učíte se provázat nové slovo s obrázky, pocity a zvuky spojenými s kočkami, které objevíte v různých zákoutích své paměti. Místo toho, abyste cats překládali jako kočky, zjišťujete, jak do slov vložit hudbu. To není žádná maličkost, začínáte ve svém novém jazyce myslet, a tato dovednost Vás bude provázet po zbytek Vašeho dobrodružství. 

Osvojíte si ji studiem výukových kartiček v systému SRS, klíčové chvíle ale nastávají na začátku, při jejich tvorbě. To jsou okamžiky, kdy berete nová slova a propojujete je s tolika obrazy, myšlenkami a vzpomínkami, kolik jich jen dokážete najít. Vytváříte základní spojení, která budou tvořit podklad Vašeho jazyka, a navíc Vás to baví, což je stejně důležité. Vaše kartičky jsou jen praktická připomínka procesu tvoření. Používáte je pouze k prohloubení už vytvořených vzpomínek.

Zvuk a pravopis jsou jedinečné vrstvy slova, které nám umožňují představit si nějaký obraz - třeba psa a ten předat někomu dalšímu. Tvoří podstatu každého slova. Při jejich učení pro Vás bude tahle podstata stále známější a zapamatovatelnější.  Pak přichází na řadu význam. Nejde o to, co Vám na první pohled napovídá překlad, potřebujete zjistit, co slova opravdu znamenají. Ke každému výrazu, který se učíte, se snažíte vytvořit nové, smysluplné asociace. 

Nakonec přidáte osobní vazby. Nová slova nemusí dokonale odpovídat svým anglickým protějškům, budou ale odpovídat Vašim vlastním zážitkům. Pokud Váš jazyk používá gramatický rod, určitě ho ke svým slovům také přimíchejte. Od samého začátku by Vaše podstatná jména v mužském rodě měla být jiná než ta v rodě ženském. K jejich rozlišení Vám poslouží živé mnemotechnické obrazy. 

Každé z uvedených spojení Vám usnadní zapamatování nových slov a jejich používání v budoucnu. Jako matná připomínka pestrobarevné kupy vzpomínek, které jste shromáždili, z nich vzniknou výukové kartičky. Při opakování s kartičkami se Vám oživí fragment těchto vzpomínek a Váš mozek, který zažije náhlý příval barev, pocitů a hudby, dodá zbytek. Pak se můžete posunout k další kartičce. Je to intenzivní, nezapomenutelný zážitek. 

Ač si to možná  neuvědomujete, v mozku máte ukrytý malý stroj. Přehrává věty, které slyší, vstřebává z nich vzorce a po chvíli bez jakékoli námahy nebo přemýšlení vyplivuje gramaticky dokonalé promluvy. Když jste byli malí, používali jste tenhle strojek, abyste se naučili svůj mateřský jazyk. Teď Vám  pomůže při osvojování nového jazyka. Podívejme se, jak vlastně funguje. 

Dětem jde učení gramatiky neuvěřitelně lehce. Jsou v tom tak dobré, že do šesti let zvládnou spolehlivě vytvářet slova a věty, které  nikdy předtím neslyšely, a každá z nich je gramatické mistrovské dílo. Jak to ty děti dělají? Jazyk se zjevně učí od rodiny a kamarádů, nejde ovšem o prosté kopírování toho, co slyší. S největší pravděpodobností v životě neslyšely o pravidlech tvoření složených podstatných jmen v angličtině, a přesto jim tahle slova nečiní vůbec žádné potíže. Daří se jim vstřebávat z okolí jazykové vstupy a proměňovat je v něco mnohem komplexnějšího. Někde pochytily jakousi bezchybnou, automatickou gramatiku, která jim dovoluje tvořit úplně nová slova a věty.

Trochu to zpřesněme. Děti se neučí jazyk z úplně libovolných jazykových vstupů. Jediné vstupy, na kterých záleží, jsou zřejmě ty, kterým rozumějí. V lingvistických kruzích se tomu říká srozumitelný vstup. Základní myšlenka je následující, mají-li se děti z toho co slyší, učit jazyk, musí chápat podstatu slyšeného. Fyzické předměty, řeč těla a interakce fungují jako univerzální překladač, který dětem pomáhá vyznat se v prvních slovech a proměňovat je na srozumitelné vstupy. 

Zeptáte-li se lingvistů, jak to děti dělají, většinou Vám povědí, že každé dítě má v mozku ukrytý stroj na učení se jazykům. Každé dítě do svých šestých narozenin získá schopnost brát od rodičů věty, přežvýkat si je a automaticky ze sebe dostat své gramaticky dokonalé věty. Onen mechanismus v naší hlavě naštěstí nikdy nepřestává fungovat. Chceme-li se naučit nový jazyk, musíme se jen naučit svůj stroj používat. 

Jak víme, že jazykové stroje v dospělosti nemizí? Na první pohled se rozhodně nezdá, že by to byla pravda. Děti se můžou chlubit 100% mírou úspěšnosti: mateřský jazyk se do šesti let naučí každý.  Naproti tomu dospělí se můžou cizí jazyk učit roky bez známky úspěchu. Onen jazykový stroj nikdo v mozku fyzicky nenašel - koneckonců, nepřišli s ním neurovědci ale lingvisté - a tak do něj nevidíme a nemůžeme se podívat, jak funguje. Na co se můžeme podívat, jsou jeho výstupy tzn. věty, které  produkují děti, když si jazyk začínají osvojovat. Tyhle věty pak můžeme porovnat s tím, co pozorujeme u dospělých, kteří se pustí do učení druhého jazyka. 

Děti při osvojování jazyka procházejí sérií předvídatelných fází. V angličtině např. začínají jednoduchými větami připomínajícími již zmíněné příběhy ve stylu - "spát, jíst, pracovat": Birdie go. (Ptáček pryč.), Doggie jump. (Pejsek hop.). Těsně před třetími narozeninami začnou děti používat slovesa v průběhovém tvaru s koncovkou -ing - Doggie jumping. (Pejsek skáče.). Do půl roku přidají nepravidelný minulý čas - Birdies went (Ptáčci uletěli.) a spounu is - Daddy is big. (Táta je velký.). Nakonec přijde pravidelný minulý čas sloves - Doggie jumped. (Pejsek skákal.) a třetí osoba přítomného času - Daddy eats. (Táta jí.). Každé anglicky mluvící dítě projde těmito fázemi v tomtéž pořadí. Podle výzkumníků prostě nenajdete dítě, které by říkalo - Mommy works. dříve než Mommy working.

Při pohledu na věty dospělých, kteří se učí druhý jazyk, byste asi žádné vzorce nečekali. Koneckonců, zatímco děti se jazyk učí vždy od rodiny a kamarádů, dospělí si cizí řeč osvojují nejrůznějšími způsoby. Někteří navštěvují strukturované kurzy, jiní se přestěhují do zahraničí, kde je nový jazyk obklopí, další čtou knížky a někdo se třeba zamiluje a učí se od svého milého nebo milé. Přidejte k tomu tisíce možných mateřských jazyků, kterými mohl dospělý původně mluvit, a máte recept na naprostou nepravidelnost. 

Vědci, kteří sledovali jazyk dětí, rovněž zaznamenali v jeho vývoji posloupnost. Např. ve vztahu k tvarům sloves zjistili, že děti nejprve začnou používat infinitiv a až následně do své mluvy postupně zapojují osobní tvary, s tím, že přednost dostává třetí osoba, pak první a ostatní se objevují až později. Mimo jiné také vyzkoumali, že si děti nejprve osvojí tvary přítomného času a až poté čas minulý, který na začátku tvoří bez pomocného slovesa být. Říkají tedy nejprve "Já spinkal." a teprve pak se naučí "Já jsem spinkal."

Popsané výsledky jsou matoucí, zčásti proto, že nijak nesouvisejí s uspořádáním jazykových učebnic a kurzů. S větami z posledních vývojových fází - jako "He eats the cheeseburger." se studenti angličtiny obvykle setkají  hned v prvním týdnu výuky. Dokáží se naučit pravidlo pokročilé fáze - he + eat = he eats - a úspěšně ho používat v pomalém světě domácích úkolů a testů, ale když se pokusí mluvit, pokaždé na toto pravidlo zapomenou. Řeč je příliš rychlá a studenti zkrátka nemají dost času gramatické poučky vědomě uplatňovat. 

V řeči musí projít jednotlivými vývojovými fázemi popořadě - He eating carrot - He is eating carrot. Yesterday he ate a carrot - He eats carrots daily. Stejně jako děti ani žádný student angličtiny nevyhrkne - He eats hamburgers. dříve než He is eating., pokud nemá dostatek času si promluvu předem naplánovat, vědomě použít správná gramatická pravidla a hotovou větu říci nahlas.

Nakolik to výzkumníci dokáží posoudit, tohle je jednoduše pořadí, ve kterém si lidský mozek osvojuje angličtinu. A i někteří studenti dokáží těmito fázemi projít rychleji než jiní, žádný objem drilování gramatického pravidla - I eat, he eats, we sit, she sits, they fall, it falls.. - jim neumožní vývojovou fázi přeskočit. 

Přirozeně nejde jenom o angličtinu. Vývojové fáze sice v jednotlivých jazycích vypadají různě, každý má ale konkrétní vývojové pořadí, kterým děti a lidé učící se jej jako cizí jazyk na cestě k plynulosti musí projít. Nejvěrohodnější vysvětlení těchto přesně daných, nevyhnutelných vývojových fází je tohle, náš jazykový stroj se nikdy nevypíná. Když se učíme cizí řeč, vyvíjíme se jako děti, protože se učíme jako děti. Nakrmíte-li svůj jazykový stroj dostatkem srozumitelných vstupů, vstřebáme gramatiku nového jazyka automaticky, stejně jako když jsme byli malí.

Zdá se, že děti při učení jazyka slaví úspěchy, kdežto dospělí selhávají. To je ale jen tím, že děti dostávají výrazně víc vstupů než my. V prvních šesti letech života jsou vystaveny desítkám tisíc hodin jazyka. My máme štěstí, uslyšíme-li během několika let školní výuky jazyka něco přes pár set hodin, přičemž spoustu z nich strávíme mluvením o jazyce místo mluvením v něm. Není tedy divu, že to vypadá, jako by naše jazykové stroje nefungovaly, chybí jim vstupní materiál. Kdybychom kolem sebe šest let dvanáct až šestnáct hodin denně měli anglicky hovořící dospělé, nejspíš bychom mluvili anglicky přinejmenším stejně dobře jako průměrné anglické šestileté dítě.

Abychom byli fér, děti mají oproti dospělým některé přirozené výhody. Nebojí se dělat chyby, a než jim je rok, jejich uši se na zvuky mateřského  jazyka dokonale naladí. Ale i dospělí mají svoje dary. Hodně dobře nám jde všímat si vzorců a oproti batolatům a předškolákům jsme si vyvinuli lepší strategie učení. Když přestaneme srovnávat děti vystavené jazyku tisíce hodin s dospělými, kteří jich mají pouhé stovky, uvidíme překvapivý trend, v průměru se dospělí učí jazyky rychleji než děti.

Zatím jsme mluvili o tom, že osvojení gramatického pravidla se neprojeví v okamžiku, kdy ho máte použít instinktivně. Studenti angličtiny mohou donekonečna opakovat "he runs, she goes a it falls", ale nikdy se nenaučí tyto věty spontánně tvořit dříve, než zvládnou průběhové tvary s -ing - "He is running.", určitý člen - "The dog is running". a nepravidelný minulý čas - The dog ran.. Pokud je to pravda, drilování gramatických cvičení vypadá jako ztráta času. 

Jestli ale nejste blázni do gramatiky, nemusíte vyplňovat pracovní sešity plné cvičení. Místo toho můžete mluvnickou příručku využít jako rychlého průvodce daným jazykem. Přečtete si výklad, vyberete si příklad nebo dva a často monotónní drily a cvičení přeskočíte. Naučené příklady Vám pomůžou se zapamatováním jednotlivých pravidel a zároveň poslouží jako srozumitelné vstupy, tzn. nakrmí Váš jazykový stroj, který na pozadí skládá gramatiku Vašeho nového jazyka.

Vaše učebnice gramatiky Vám vysvětlí pravidla, dá Vám pár příkladů a potom na Vás vysype jednu nebo dvě stránky cvičení. Ta můžete úplně vynechat. Vyberte si jen jeden dva příklady, které  Vás zvlášť zaujmou, vyrobte si k nim výukovou kartičku a je to - toto gramatické pravidlo máte navždy uloženo v paměti. Můžete se posunout do další části příručky. V rychlé tendenci tak získáte přehled o celém gramatickém systému svého nového jazyka, což Vám pomůže porozumět téměř všemu a vstřebat to. Zároveň pochytíte kvanta slovíček. 

Tento proces Vás nadchne. Přímo totiž cítíte, jak se Vám v mysli skládá nový jazyk. Místo plýtvání časem na monotónní gramatická cvičení neustále potkáváte nová slova, nové gramatické tvary a nové způsoby vyjádření. Jste ve víru srozumitelných vstupů, které krmí Váš jazykový stroj a pomáhají Vám každý den rozumět více a více. To pak pohání Vaši jazykovou mánii. 

Když se zblízka podíváte na to, co dokáže gramatika, dojdete k nevyhnutelnému závěru, že je neskutečně spletitá. Koneckonců, kdykoli můžete vzít pár běžných slov a vytvořit z nich větu, kterou ještě nikdo nikdy nenapsal ani neřekl, a ač to může znít neuvěřitelně, každému, kdo mluví anglicky, to bude dávat dokonalý smysl. Gramatika skýtá konečnému souboru slov nekonečné možnosti. Je to magie na hraně nemožného, a přesto ji používáme denně bez sebemenšího myšlenkového úsilí.

Na gramatice je skvělá její komplexnost, posvátný úžas však vzbuzuje její jednoduchost. Všechny nekonečné možnosti gramatiky vznikají třemi základními operacemi, přidáváme slova, měníme jejich tvar a pořadí. To je celé. Na tyto tři operace se při proměňování slov v příběhy spoléhají úplně všechny jazyky. 

Jazyky jsou často plné složitých, těžko zapamatovatelných vzorců. Snadno se je naučíte, když je začleníte do jednoduchých, srozumitelných příběhů. Kdykoli v mluvnické příručce narazíte na matoucí tabulku časování nebo skloňování, vezměte si nejbližší příkladovou větu a na jejím základě vygenerujte příběhy, které pokryjí všechny potřebné formy. Tyto příběhy proměňte v ilustrované výukové kartičky ve stylu kartiček s novými slovy, slovními tvary a slovosledem a využijte je k osvojení vzorců cílového jazyka. 

Jednou ze základních mnemotechnických zbraní ve výbavě každého paměťového šampiona je takzvaný systém aktér - akce - objekt (person - action - object - PAO). Právě jeho zjednodušenou verzi použijeme, abychom připojili mnemotechnické obrazy k našim slovům. Systém PAO vychází z jednoduché úvahy, totiž že tři základní přísady každého příběhu jsou: aktér (Arnold Schwarzeneger), akce (explodovat) a objekt (pes). 

Chcete-li se naučit, že se slovesa - fight/fought, buy/bought a think/thought řídí stejným vzorcem, můžete je v příběhu PAO umístit do škatulky "akce". Pak si vyberete mnemotechnického aktéra nebo menmotechnický objekt představující vzorec "minulý čas končící na - ought".

Pokud jste si např. zvolili mnemotechnického  aktéra - řekněme, že to bude Patrick Stewart - můžete si ho představit jak s někým bojuje (fighting), něco kupuje (buying) nebo o něčem přemýšlí (thinking). Když si místo toho zvolíte objekt - třeba toustovač - můžete si představit, jak proti toustovači bojujete nebo si nějaký výstřední model toustovače kupujete. Protože tyto příběhy obsahují živé obrazy, dají se zapamatovat mnohem snáze než nějaký abstraktní tvar slovesa, obzvlášť v situaci, kdy se pokoušíte naučit se spoustu sloves najednou.

Mnemotechnické pomůcky nabízejí šikovný způsob, jak proměnit nepřehledné časovací a skloňovací tabulky v živé, snadno zapamatovatelné příběhy. Místo nekonečného drilování slovesných tvarů nebo skloňování podstatných jmen se můžete jednou naučit vzorec, připojit k němu obraz a tento obraz využít k rychlému zapamatování vzorce každého souvisejícího slova, na které narazíte. 

Osvojením zvuků jazyka získáte přístup ke slovům. Osvojením slov získáte přístup ke všemu ostatnímu, co z jazyka zbývá. Nastává čas na hru s jazykem. Je to okamžik, kdy se Vám nová řeč rozvine před očima a vy si můžete vybírat vlastní hry, které chcete hrát, a vlastní cesty, po kterých se chcete vydat. Tyto cesty jsou v jistém smyslu jednoduché, dokonce samozřejmé, abyste si rozšířili slovní zásobu musíte se učit slovíčka, abyste se naučili číst, musíte číst, abyste se naučili mluvit, musíte mluvit.

Dále se ukazuje, že drtivou většinu slovní zásoby získáváme čtením. Stejně můžeme postupovat v cizím jazyce. Se čtením v cizím jazyce se často pojí nepěkné asociace, hodiny strávené prokousáváním se stránkami nějakého trýznivě dlouhého mistrovského literárního  díla a usilovným hledáním každého druhého slova ve slovníku. Takové mučení ale není nutné. Vládneme výjimečnou schopností nasávat slova jen na základě kontextu, bez pomocí slovníku, tak jsme se koneckonců naučili většinu slov rodného jazyka. 

Jako úplně první knihu si zkuste najít známý příběh - překlad nebo originál něčeho, co jste už četli, nebo knihu, podle níž natočili film, který jste viděli a čtěte ho zároveň s audioknihou. Ta Vás poponese dopředu a pomůže Vám číst rychleji, než kdybyste četli bez ní. Nebudete mít čas zasekávat se na neznámých slovech a pochytíte rytmus mluvené řeči.

Audioknihy představují nejjednodušší  způsob, jak se seznámit se skutečným mluveným jazykem. Dvanáct až osmnáct hodin posloucháte projev rodilého mluvčího, slova máte přímo před sebou a můžete se soustředit na dobrý příběh. Je to dokonalé. Získáte tak kopu srozumitelných vstupů, pochytíte moře slovíček, a ještě se budete bavit. Zároveň dostanete příležitost ponořit se do příběhu a nebudete usilovně rozšifrovávat přesný význam každého slova v každé větě. To ale neznamená, že  neporozumíte příběhu nebo rozhovoru. Při čtení knih se můžete naučit neulpívat na slovech, kterým nerozumíte, a nechat se unášet kouzlem dobrého příběhu.

LETNÍ KURZY 2024

Právě probíhá zápis! Neváhejte a vybírejte z naší nabídky!


  • ceny již od 1820 Kč (bez DPH)
  • 1 lekce = 90 minut, tzn. od 215 Kč za jednu lekci (bez DPH)
  • max. 8 účastníků ve skupině
  • kurzy začínají v týdnu od 8. 7. do 12. 7. 2024

PODZIMNÍ KURZY 2024

Již nyní si můžete naplánovat podzimní kurz angličtiny! Vyberte si z naší nabídky!


  • ceny již od 3520 Kč (bez DPH) za 16 lekcí/od 3740 Kč (bez DPH) za 17 lekcí/od 3960 Kč (bez DPH) za 18 lekcí
  • 1 lekce = 90 minut, tzn. od 220 Kč za jednu lekci (bez DPH)
  • max. 8 účastníků ve skupině
  • podzimní kurzy začínají v týdnu od 16. 9. do 20. 9. 2024

SLEVY & BENEFITY

Věnujte pozornost slevám a výhodám, které Vám umožní studovat výrazně levněji! 

Kombinací akčních nabídek můžete dosáhnout slevy až 25 %!


KONTAKT

Provozovna


Adresa:

Mlýnská 938/4
Olomouc
779 00
Česká republika

Kontaktní údaje:

+420 604 876 372

eng-olomouc@email.cz

FACEBOOK


British Council