Angličtina

Základní informace

Angličtina - English je dnes považována za globální jazyk, který hraje klíčovou roli v mezinárodní komunikaci, obchodě, vědě, technologiích a kultuře. Tento západogermánský jazyk se začal vyvíjet v Anglii během 5. století, odkud se v průběhu staletí rozšířil díky kolonizaci a vlivu britského impéria do všech koutů světa.

V současné době figuruje jako 3. nejrozšířenější mateřský jazyk na světě po čínštině a španělštině. Dnes je angličtina úředním nebo hlavním komunikačním jazykem ve více než 70 zemích a má zhruba 1,5 miliardy mluvčích, včetně těch, pro něž je angličtina druhým jazykem.

Význam angličtiny jako globálního jazyka je obrovský, protože usnadňuje komunikaci mezi lidmi různých národností a kultur. Je jazykem mezinárodních organizací, jako jsou OSN nebo Evropská unie, a hraje klíčovou roli v globálních médiích, zábavním průmyslu, cestování a turismu. Angličtina se stala nezbytnou součástí nejen pro profesionální rozvoj, ale také pro osobní život, jelikož mnoho vzdělávacích zdrojů, knih, filmů a hudby je v tomto jazyce.

Angličtina má také jedinečný způsob vývoje – její slovní zásoba se neustále obohacuje díky vlivům z jiných jazyků, technologických inovací a kulturních trendů. Obsahuje mnoho slov převzatých z latiny, francouzštiny, němčiny i jiných jazyků. Zajímavostí je, že zatímco má angličtina „jen“ 26 písmen, obsahuje více než milion slov. Angličtina také využívá různé dialekty a akcenty, jako například britskou, americkou, australskou nebo jihoafrickou angličtinu, které se od sebe mohou lišit nejen výslovností, ale i slovní zásobou.

Díky svému rozšíření a přizpůsobivosti je angličtina často považována za „lingua franca“ – jazyk, který lidé používají ke komunikaci i tehdy, když není jejich mateřským jazykem. Vzdělávání a výuka angličtiny jsou proto jednou z největších oblastí zájmu a investic po celém světě, jelikož schopnost komunikovat anglicky otevírá nové příležitosti a propojuje lidi na globální úrovni.

Rozšíření

Angličtina jako mateřský jazyk, případně hlavní úřední jazyk, figuruje v několika zemích, a to ve Spojeném království, Irsku, Spojených státech amerických, Kanadě, Austrálii a Novém Zélandu. Vzhledem k tomu, že je tento jazyk rozšířený víceméně po celém světě, je jasné, že nebude mít jen jednu jedinou formu. Angličtinu tak v úplném základu dělíme na dva druhy, a to na angličtinu:

britskou,
americkou.

Rozdíly mezi těmito druhy jsou často přirovnávány k rozdílům mezi češtinou a slovenštinou. Jinými slovy, každý druh má svá specifika, ale jejich mluvčí se spolu zvládnou domluvit. Odlišnosti můžeme pozorovat v oblasti gramatiky, výslovnosti, hláskování a slovní zásoby. Velmi specifická je např. angličtina australská.

Kromě toho je v mnoha dalších zemích oficiálním nebo druhým úředním jazykem, jako například v Indii či Jihoafrické republice. Díky tomuto rozšíření se angličtina stala hlavním jazykem pro mezinárodní komunikaci, kterou využívají lidé různých národností, kteří si navzájem nerozumí ve svém rodném jazyce.

V oblastech, kde není angličtina mateřským jazykem, často dochází k její přirozené adaptaci a mísení s místním jazykem, což vedlo k vytvoření různých anglických „mutací.“ Mezi tyto varianty patří například:

Franglais: kombinace francouzštiny a angličtiny (slovo „Anglais“ znamená angličtina ve francouzštině),
Japlish: japonská angličtina, ovlivněná japonským zvykem přidávat samohlásky ke slovům,
Manglish: malajská angličtina,
Spanglish: angličtina latinskoamerických přistěhovalců, kombinace španělštiny a angličtiny,
Swenglish: angličtina ovlivněná švédštinou,
Singlish: singapurská angličtina, která zahrnuje prvky čínských dialektů, malajštiny a tamilštiny,
Czenglish: typ angličtiny, v níž se projevují české vlivy, jako česká větná struktura nebo bohemismy.

Na základě angličtiny se navíc vyvinulo mnoho kreolských jazyků, které jsou směsí angličtiny a místních jazyků. Mezi známé patří například Tok Pisin na Papui Nové Guineji, Patois na Jamajce nebo Sranan Tongo v Surinamu. Angličtina tak slouží nejen jako dorozumívací prostředek, ale i jako jazyk, který se neustále proměňuje a přizpůsobuje místním jazykům a kulturám.

Historie

Angličtina má velmi bohatou a pestrou historii, která sahá přibližně 1 500 let zpátky. Vyvinula se ze západogermánských jazyků, které přinesli anglosasští osadníci z oblasti dnešního Německa, Dánska a Nizozemska do Británie v 5. století. První období vývoje angličtiny, známé jako stará angličtina - Old English, zahrnovalo slovní zásobu a gramatiku výrazně odlišnou od dnešní angličtiny. Velký vliv na ni měly severské jazyky díky vikingským nájezdům v 8. a 9. století, kdy se do angličtiny dostalo mnoho severských slov.

Po normanské invazi v roce 1066 se angličtina vyvinula do fáze, kterou dnes nazýváme střední angličtina - Middle English. Normané zavedli do angličtiny mnoho francouzských slov a výrazů, zejména ve vrstvách spojených s právem, vládou, náboženstvím a kulturou. Tento vliv trval několik století a vedl k tomu, že angličtina přijala tisíce francouzských slov, což významně rozšířilo její slovní zásobu.

Raně moderní angličtina - Early Modern English se začala rozvíjet v 15. století a byla ovlivněna vynálezem knihtisku, který pomohl šířit anglicky psanou literaturu a přispěl ke standardizaci jazyka. Důležitým textem této doby se stala bible přeložená králem Jakubem I., známá jako Bible krále Jakuba - King James Bible, která ovlivnila nejen jazyk, ale i kulturu a literaturu. William Shakespeare také přispěl ke slovní zásobě a stylu moderní angličtiny, a mnohé z jeho nově vytvořených výrazů a obratů se používají dodnes.

V období novověké angličtiny - Modern English, které se datuje od 18. století do současnosti, se angličtina stala vlivným světovým jazykem. Období průmyslové revoluce a kolonialismu rozšířilo angličtinu do Ameriky, Austrálie, Indie a Afriky, což ji proměnilo na globální komunikační jazyk. Vlivy různých kultur a jazyků v koloniích dále obohatily angličtinu o nové výrazy, fráze a gramatické struktury.

Dnes je angličtina díky globalizaci a internetové komunikaci považována za mezinárodní jazyk a slouží jako hlavní dorozumívací prostředek v obchodu, vědě, technologiích a popkultuře. Vývoj angličtiny tak ukazuje fascinující cestu proměny z lokálního germánského nářečí v jeden z nejvlivnějších jazyků světa.

Abeceda a pravopis

Anglická abeceda se skládá z 26 písmen, která jsou rozdělená na samohlásky „A, E, I, O, U" a souhlásky. V abecedě chybí diakritická znaménka, která jsou typická pro jiné jazyky, což v minulosti přispělo k její oblibě ve světě. Abeceda angličtiny vychází z latinky, což zjednodušilo její zavedení i v bývalých britských koloniích.

Pravopis angličtiny je známý svou nepravidelností. Výslovnost a pravopis slov se často liší, což způsobuje potíže nejen pro studenty, ale i pro rodilé mluvčí. Tento stav má historické důvody – od přejímání slov z jiných jazyků po změny ve výslovnosti, které se neodrazily v písmu. Angličtina si totiž půjčuje výrazy z různých jazyků, jako je latina, francouzština, němčina, ale také indické, africké nebo asijské jazyky.

Další důvod nepravidelnosti je Velké samohláskové posouvání - Great Vowel Shift, což byla změna ve výslovnosti, která probíhala v angličtině během 15. až 18. století. Po této změně přestala anglická výslovnost odpovídat původnímu pravopisu, což vedlo k nesouladu mezi písemnou a mluvenou podobou jazyka.

V angličtině se vyskytují tzv. homofony – slova, která mají stejnou výslovnost, ale jiný pravopis a význam např. "two," "too," a "to". Kromě homofonů existují i tzv. homografy, což jsou slova se stejným pravopisem, ale různou výslovností a významem např. "lead" jako „vést" a "lead" jako „olovo".

Anglický pravopis se stává výzvou pro ty, kdo se jazyk učí, ale na druhé straně nabízí bohatství slovní zásoby a stylistických možností, které přispěly k popularitě anglické literatury a kultury po celém světě.

Výslovnost

Anglická výslovnost patří k nejsložitějším aspektům tohoto jazyka, protože často neodpovídá pravopisu. Výrazné rozdíly mezi psanou a mluvenou formou vznikly zejména historickými změnami ve výslovnosti, přejímáním slov z jiných jazyků a regionálními vlivy. Angličtina má mnoho zvuků, které neexistují v jiných jazycích, což může být pro studenty náročné. Například souhláska „th“ se vyslovuje jako znělá jako v "this" nebo neznělá jako ve slově "think" a představuje jednu z častých výslovnostních překážek.

V angličtině se navíc vyskytuje široká škála samohláskových zvuků, které jsou různé podle dialektu. Samohlásky, které vypadají podobně, se mohou v různých slovech vyslovovat úplně jinak – například „a“ v "cat", "car", a "call". Angličtina také obsahuje dvojhlásky např. zvuk „ou“ ve slově "go" nebo „ai“ ve slově "five", které se skládají ze dvou samohlásek vyslovených rychle po sobě.

Dalším specifikem angličtiny je intonace a přízvuk. Různé hlásky a slabiky jsou vyslovovány s různou intenzitou, což ovlivňuje význam slov. Například slovo "record" má přízvuk na první slabice, pokud jde o podstatné jméno (záznam), ale na druhé slabice, pokud jde o sloveso (nahrávat). Intonace v angličtině navíc často signalizuje kontext, emoce nebo záměr mluvčího – například otázky se často tvoří zvýšením intonace na konci věty.

Regionální variace, jako jsou britská, americká, australská či irská angličtina, se liší nejen přízvukem, ale i výslovností jednotlivých slov a zvuků. Tato rozmanitost v angličtině je fascinující, ale může také působit komplikace, zejména pro ty, kteří se jazyk učí.

Gramatika

Gramatika angličtiny je poměrně jednoduchá ve srovnání s některými jinými jazyky, což z ní činí atraktivní jazyk pro začátečníky, ale její nuance a nepravidelnosti mohou být výzvou i pro pokročilé studenty. Angličtina má pevnou slovoslednou strukturu ve větách, která je obvykle uspořádána podle schématu podmět – sloveso – předmět (I read a book.). Tato struktura pomáhá přesně vyjadřovat vztahy mezi jednotlivými částmi věty.

Časování sloves v angličtině je jedním z klíčových prvků gramatiky, kde kromě přítomného, minulého a budoucího času existují také aspekty jako přítomný průběhový (I am reading.) a předpřítomný čas (I have read.), které umožňují vyjádřit složitější časové vztahy a trvání dějů. Angličtina tak nabízí flexibilitu při popisu dějů, ale vyžaduje, aby si studenti osvojili použití těchto aspektů.

Členy "a,“ "an,“ "the“ jsou v angličtině také důležitou součástí vyjadřování. Pomáhají určit, zda mluvíme o něčem konkrétním nebo obecně. Zatímco mnoho jazyků členy nemá, angličtina jejich použití často vyžaduje, což může být pro studenty z jazyků bez členů náročné.

Dále jsou zde přídavná jména a příslovce, která se používají poměrně jednoduše – například přídavná jména se ve většině případů nemění podle rodů nebo pádů a zůstávají ve stejném tvaru (a big house). Větná stavba je v angličtině pevná, což znamená, že pořadí slov se obvykle nemění, a přídavná jména jsou umístěna před podstatným jménem.

Zatímco základní gramatika angličtiny je přímočará, jazyk zahrnuje řadu nepravidelností, například v nepravidelných slovesech "go – went – gone" a výjimkách v pravopisu či výslovnosti. Zvládnutí anglické gramatiky tak nabízí jak rychlý pokrok pro začátečníky, tak výzvy, které udrží zájem pokročilých studentů.

Slovní zásoba

Anglická slovní zásoba je velmi rozmanitá a bohatá díky historickým vlivům, které se na jejím vývoji podílely. V průběhu staletí přejala angličtina slova z mnoha jiných jazyků, jako je latina, francouzština, germánské jazyky, ale i italština, španělština nebo řečtina. Tato kombinace vlivů dodává angličtině unikátní charakter a poskytuje širokou paletu slov s různými nuancemi a významy.

Jedním z důvodů této bohatosti je například fakt, že angličtina často přebírala cizí slova namísto tvorby vlastních. Díky tomu může mít více synonym s lehce odlišnými významovými odstíny. Například pro význam „začít“ existují slova "begin“, "start“ nebo "commence“, přičemž každé má své specifické užití nebo formální tón.

Slovní zásoba se také liší podle britské a americké angličtiny, kde se některé běžné výrazy mohou lišit např. "truck“ v americké angličtině je "lorry“ v britské. Angličtina navíc využívá frázová slovesa např. "give up“, která kombinací slovesa a předložky či příslovce vytvářejí jedinečný význam.

Dalším zajímavým rysem anglické slovní zásoby je rychlá přizpůsobivost novým technologiím, kulturám a globálním vlivům. Každý rok vznikají stovky nových slov a neologismů, často odvozených z internetu, popkultury a vědeckých objevů. V moderní angličtině tak nalezneme mnoho výrazů, které jsou přímo spojeny s digitální érou, například "selfie“, "streaming“ nebo "app“.

S rozsáhlým slovníkem angličtiny přichází i výzva pro studenty, protože jedno slovo může mít více významů např. "set“ má desítky různých významů v závislosti na kontextu. Díky těmto vlastnostem je angličtina bohatým, kreativním a pružným jazykem, jehož slovní zásoba se neustále rozšiřuje a obohacuje.

Zajímavosti

Angličtina je fascinující jazyk plný zajímavých a často překvapivých faktů. Zde je několik z nich:

Nejrozšířenější jazyk na světě – Angličtina je jedním z nejrozšířenějších jazyků na světě, nejen co se týče rodilých mluvčích, ale hlavně díky jejímu statusu druhého jazyka pro miliony lidí. Celkově se odhaduje, že angličtinu ovládá přes 1,5 miliardy lidí.
Rychle se měnící slovní zásoba – Každý rok přibývají do anglického slovníku stovky nových slov. Online Oxfordský anglický slovník přidává tisíce nových výrazů ročně, což odráží dynamický vývoj angličtiny a její přizpůsobivost novým technologiím, vědeckým objevům a společenským trendům.
Pestrá historie a vliv jiných jazyků – Angličtina si vypůjčila slova z více než 350 různých jazyků. Mezi největší vlivy patří latina, stará francouzština, řečtina a germánské jazyky. To vysvětluje, proč má angličtina tolik synonym s lehce odlišnými nuancemi.
Jedno z největších množství slov – Anglický slovník obsahuje přibližně milion slov a každý den vznikají nová. Jen pro srovnání, typicky vzdělaný mluvčí běžně používá asi 20 000 slov, což znamená, že i rodilí mluvčí znají jen zlomek celkového slovníku.
Záludná výslovnost – Angličtina má jedny z nejnepravidelnějších pravidel výslovnosti, což činí její učení obtížným. Například slova "rough“, "though“ a "through“ mají různou výslovnost, přestože mají podobnou koncovku.
Časté používání frázových sloves – Angličtina hojně využívá frázová slovesa jako "give up“, "take off“ nebo "look after“, která mění význam původního slovesa. Tento typ slovní zásoby je pro mnoho studentů výzvou, ale je charakteristický pro každodenní angličtinu.
Nejdelší slovo – Jedním z nejdelších slov v angličtině je slovo "pneumonoultramicroscopicsilicovolcanoconiosis“, což je technický termín pro plicní onemocnění způsobené vdechováním jemného prachu. Toto slovo se ale v běžné mluvě téměř nevyskytuje.
Unikátní slovní tvary – Angličtina má některá velmi specifická slova, která nemají ekvivalent v jiných jazycích, například "serendipity“ (šťastná náhoda) nebo "googling“ (hledání na internetu pomocí Google).

Angličtina je díky svému vývoji i využití jedinečným jazykem, který se neustále rozšiřuje a obohacuje o nové prvky, což z něj dělá fascinující jazyk pro studium i každodenní komunikaci.